1 Kč známka Masaryk VI. typ s kolmou průsvitkou

František Beneš

Pod tímto titulkem časopis Český filatelista ve svém čísle 11 z 2. 6. 1939 na s. 181 zveřejnil článek znalce Rudolfa Gilberta, v němž popsal a vyobrazil známku s dosud neznámou polohou průsvitky lipové listy. Takové případy byly známy i z jiných emisí, to ale šlo o známky tištěné z plochých desek, zatímco tento exemplář byl tištěn rotačním ocelotiskem na stroji Stickney. Šlo o senzační nález, který se pak už nepodařilo zopakovat. Nyní mi byla Gilbertem vyobrazená a popsaná známka předložena k ověření, takže ji můžeme prozkoumat.

Když jsem v úvodu zmínil, že před těmi třiaosmdesáti lety šlo o senzační nález, v nejmenším jsem nepřeháněl. Po zjištění obrovských cenových rozdílů mezi známkami TGM s vodorovnou a svislou průsvitkou u předchozích typů (tehdy zejména prvního), se sběratelé vrhli na prohledávání balíčkového materiálu ve snaze najít další kus u Gilbertem oznámeného typu šestého. Podnětem jim byl už zmíněný článek, který pro ilustraci přetiskuji.

Nyní mi byl přeložen Gilbertem popsaný a vyobrazený exemplář, který díky tomu můžeme prozkoumat. Byla k němu připojena stránka vytržená z časopisu Český filatelista se zmíněným článkem, na níž byla rukou připojena poznámka „zůstala jediná“. Zda šlo o rukopis RG, jsem nezkoumal, a ani to není důležité. Skutečností je, že poznámka vystihuje skutečnost: Žádný další exemplář známky TGM tohoto typu se svislou průsvitkou (a to v jakékoli poloze) nebyl oznámen.
Po zveřejnění článku nebylo o této známce v odborném tisku po dlouhých čtyřicet let nic publikováno.

Až ve Filatelii 17/1979 na s. 523 otiskl tajemník Komise znalců SČSF Jan Kraus článek Nejvzácnější průsvitková varianta čs. známky, v němž konstatuje, že podle tehdejšího poznání jde o unikát a vyslovuje názor, jak mohlo dojít k jeho vzniku. Lektorem článku byl Zdeněk Kvasnička, tehdejší nepochybná autorita jako znalec a spoluautor významných publikací Padělky čs. známek a Monografie čs. známek (1. díl).

Zda autor článku a jeho lektor měli známku k dispozici v textu uvedeno není, ale ze souvislostí lze dovodit, že minimálně autor ano. Popisuje totiž detaily podoby průsvitky, které v původním Gilbertově článku nejsou uvedeny, a rovněž obrázek známky se v detailech liší od reprodukce otištěné v Českém filatelistovi.
O rok později ve Filatelii 18/1980 na s. 552-4 znalec Josef Weissenstein polemizuje s Gilbertovým a Krausovým tvrzením o poloze průsvitky a velmi podrobně vysvětluje, jak vlastně průsvitky ve výrobě papíru vznikají, jak jejich poloha souvisí s postavením vláken v papíru a s rozměrem obrazu známky, zmiňuje i možnost, jak lze průsvitku padělat pomocí vodoznakových past (známky VI. typu se běžně vyskytují i na papíru bez průsvitky). V závěru článku popisuje postup, jímž lze určit směr výroby papíru.

Lektor článku Antonín Gazda, badatel a publicista, připojil obsáhlou poznámku v níž konstatuje, že předmětná známka nebyla nikdy veřejně vystavena a její osudy nejsou známy. Bez jejího prostudování nelze učinit závěry o poloze a pravosti průsvitky. Jakékoli úvahy o ní tedy zůstávají pouze ve stadiu domněnky. Vyzývá proto majitele známky k jejímu předložení, a sběratele, aby prohlédli své známky a pokusili se najít další exemplář.
V roce 1981 ve Filatelii č. 8 na s. 228-9 badatel František Šubart komentuje některé detaily Weissensteinova článku a shodně s Gazdou uzavírá: „Nalezněte známku se svislou průsvitkou – a vše bude vyřešeno“.

Ve stejném roce 1981 uveřejnil lektor Weissensteinova článku A. Gazda ve Filatelii na pokračování obsáhlý článek Výjimečné nálezy čs. známek, v němž zmiňuje i známku 1 Kč TGM 1925 VI. typu s průsvitkou v poloze 1 (F3, s. 79; F4 s. 109 /zde píše o předmětném exempláři/; F5, s. 145; F6, s. 173). Obecně konstatuje, že bez důkladného prozkoumání není možné odmítat nálezy neobvyklých variant průsvitek a odlišných rozměrů zoubkování, ale před rozhodnutím je třeba každý takový případ posoudit, a je tedy nutné předmětný exemplář předložit.

Ve F 10/1981 na s. 292 oznámil znalec Jan Karásek, že mu známka byla předložena k prozkoumání.

V témže roce ve Filatelii č. 14 na s. 426-7 Karásek oznámil výsledky kolektivního zkoumání v článku s příznačným názvem Svislá průsvitka to není! Úvod k němu napsal předseda Komise znalců SČSF Jiří Bísek. V článku je uvedeno, že známku prozkoumala komise pěti znalců, ve složení J. Karásek, F. Šrámek, J. Kulda, Z. Kvasnička a L. Novotný. Konstatovala, že průsvitka je jen málo zřetelná (jde tedy o zjištění značně se lišící od předchozích tvrzení Gilberta a Krause, že je „bezvadně zřetelná“), a po jejím opakovaném vyfotografování v benzinové lázni a zvětšení se ukázalo, že má běžnou vodorovnou polohu 6.

A. Gazda na závěr připojil poznámku:

O rok později, ve Filatelii 19/1982 na s. 580, šéfredaktor Vítězslav Houška uvedl, že znalec Rudolf Gilbert podal v květnu 1982 u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu na ochranu osobnosti proti časopisu Filatelie a žádal, aby časopis otiskl omluvu a konstatování, že nebylo prokázáno, že by R. Gilbert označil inkriminovanou známku jako VI. typ se svislou průsvitkou. Po provedení důkazů však soud konstatoval, že to naopak prokázáno bylo, a to oním dávným článkem v časopisu Český filatelista z roku 1939, a v důsledku toho žalobu zamítl.

Tím se uzavřela další kapitola v příběhu „unikátu“, jehož pravost čekala po dvě generace na své prověření.

Poté čas běžel, uplynulo dalších čtyřicet let a známka se letos znovu objevila na trhu, spolu s původním Gilbertovým článkem o její pravosti a jedinečnosti. Účastníci diskuze z počátku 80. let zestárli nebo dokonce zemřeli, stará čísla Filatelie zavál prach, na věc se pozapomnělo, a tak není divu že známka vzbudila opět zájem. Objevila se totiž v pravý čas, kdy v současné nejisté době do oboru přibývají noví zájemci o alternativní investice, kteří – často bez hlubších znalostí a zkušeností – jsou ochotni za vzácné známky vynakládat vysoké ceny. Soustavné doporučování konzultovat drahé nabídky předem s důvěryhodným znalcem, které náš časopis už po léta otiskuje ve Znalecké hlídce, však v tomto případě padlo na úrodnou půdu a zabránilo nemalé škodě. Zájemce o zmíněnou raritu se obrátil o radu na Komisi znalců SČF, kde jsem se vyřízení věci ujal já. Ve srovnání s našimi dávnými předchůdci, z nichž někteří se zúčastnili objasňování otázky polohy průsvitky, máme nyní určitou výhodu. I my sice používáme černou misku a lékárenský benzin, navíc však máme k dispozici výkonné skenery schopné načíst obraz v průsvitu, a pak s ním můžeme pracovat v grafickém programu na ploché obrazovce monitoru. A vedle toho máme dvě pomůcky, které nám nesmírně ulehčují práci. Obě jsou skvělé a snadno dostupné každému zájemci.

První je 40. díl Monografie čs. známek, jehož autorem je tajemník Komise znalců SČF Josef Chudoba. Kniha obsahuje vyčerpávající seznam článků zabývajících se známkami naší první republiky. Jde o úžasnou publikaci, dnes už bohužel dávno rozebranou, o níž lze stručně říci, že kdo ji koupil, neprohloupil! Nám v tomto případu ušetřila pracné křížové prohledávání pramenů, všechny články na dané téma jsme v ní měli sepsány pěkně pohromadě.

Většinu v Monografii uvedených článků si zájemci mohou snadno a zdarma přečíst díky druhé pomůcce, na mezinárodně ojedinělé webové stránce www.filaso.cz. Aleš Náprstek se svými spolupracovníky tu odvedli obdivuhodnou (a to je slabé slovo!) práci, za kterou jim patří velký dík. Mimochodem, díky téhle webové stránce jsme se nemuseli zdržovat se skenováním článků ze starých čísel Filatelie, ale jako ilustrace jsme mohli použít obrázky, které jsme si stáhli z Filaso.
A nyní už k vlastnímu zkoumání známky. Napřed jsem se samozřejmě seznámil se všemi shora uvedenými prameny. Ke známce jsem ale přistupoval, jako bych je nečetl a jako by třeba ani neexistovaly – pokud možno tedy nezaujatě. Už při zběžné prohlídce bylo zjevné, že má za sebou bezpočet namáčení v benzinu, což se projevilo jistým „zchlupatěním“ povrchu jejího papíru (vystupují z něj jednotlivá vlákna).

Benzin jsem k první prohlídce použil i já, známku jsem položil rubem nahoru do malé ploché misky z tvrdého černého plastu a kapátkem na ni nanesl několik kapek lékárenského benzinu. Po chvíli se objevily poměrně málo zřetelné obrysy průsvitky, viditelnější spíše na prvé straně známky.

Při jejich prohlídce se u pravého okraje jevil náznak svislé linie a přilehlý lístek vypadal, jako by k ní byl připojen. To je zřejmě důvod, proč R. Gilbert ve svém článku z roku 1939 hovoří o tom, že „průsvitka je bezvadně zřetelná a dá se dobře určit poloha 1“. Šlo však zjevně o předčasný závěr vycházející z „přání otcem myšlenky“, protože další zkoumání ukázalo, že to, co mělo dokazovat svislost „lodyhy“, je ve skutečnosti nedokonale viditelný obrys lístku. To potvrdila i prohlídka známky naskenované v průhledu.

Známku jsem poté vyfotografoval a na fotografii jsem pro větší názornost průsvitku zvýraznil tužkou.

Po rekonstrukci podoby průsvitky mohu potvrdit, že je vodorovná a v poloze 6, tedy taková, jak ji před čtyřmi desetiletími identifikovala a popsala shora uvedená komise znalců SČSF.

Není tedy pochyb, že se Rudolf Gilbert před 83 lety zmýlil a vypustil tak do sběratelského povědomí informaci o neexistující raritě, ba dokonce unikátu. Slabou útěchou by mohlo být, že díky tomu filatelisté prohlédli obrovské množství haléřového razítkovaného balíčkového materiálu a se značnou dávkou štěstí někteří snad nalezli jiné zajímavosti, jako jsou průsvitky neúplné, nedokonalosti zoubkování, malá zvrásnění papíru a podobně. A taky získali praxi při určování průsvitek, což se jim pak mohlo hodit v případech jiného bádání.

Bájnou svislou průsvitku na známce VI. typu 1 Kč TGM 1925 však nenalezl nikdo, přesněji nikdo o tom zatím nepodal veřejnosti zprávu. To ale neznamená, že by se nemohla objevit – protože tvrzení R. Gilberta o možnostech jejího vzniku, jakkoli je nepravděpodobný, samozřejmě vyloučit nemůžeme. I kdyby se ale takový exemplář objevil, nesmíme pustit ze zřetele varovné upozornění znalce Josefa Weissensteina, že průsvitku lze i padělat, pokud existuje stejná známka na papíru bez průsvitky, což je právě případ známky TGM 1925 VI. (a také VII.) typu.