PDF verze -> Stopy po rovnání papíru u některých čs. známek (PDF, 2 040 kB)
František Beneš
Na radě československých emisí tištěných z plochých desek, zejména technikou jednobarevného či vícebarevného ocelot1sku a technikou knihtisku, se v ploše známek, přepážkových listů a aršíků vyskytují více či méně výrazné šikmé lomy, protlačené z lícní strany do strany lepové. Obvykle mají tvar mřížky, složené buď ze čtverců o velikosti strany cca 3 cm, nebo z nepravidelných obdélníků. Běžně se s nimi setkáváme u emisí ČSR II od roku 1946 (první emisí, u nichž se vyskytují, je aršík 1. výročí Květ• nového povstání 1946, Pol. č. A 435 • obr. 1) zhruba do konce 60. let; v tomto období se vesměs projevují jako více či méně výrazně protlačené šikmé čáry v papíru, tvořící šikmo postavenou mřížku. Od počátku 70. let se tato mřížka vyskytuje už spíše výjimečně, většinou málo zřetelně, a to zejména na okrajích PL a aršíků.
Sběratelé se někdy ptají, jak tyto lomy vznikly a proč se u některých emisí na části nákladu vyskytují ve výrazné podobě, zatímco na části nákladu se vyskytují jen na okrajích či se dokonce nevyskytují vůbec. V některých pramenech je jako původ těchto lomů uváděn technologický postup při nanášení lepu v papírně /1/; i já jsem se až doposud domníval, že tomu tak skutečně je 12, 31. Má jít o otisk sušicího roštu, na kterém papír s čerstvě naneseným lepem spočívá lícní stranou, přičemž na stranu lepovou je foukán teplý vzduch. Papír po usušení má tendenci se kroutit, a proto je dále rovnán protažením mezi dvěma válci, z nichž jeden je opatřen jemnou mřížkou složenou ze čtverečků o velikosti strany cca 1 mm; tato mřížka se otiskuje do lepu. Různá intenzita protlačení obou mřížek (ze sušicího roštu i rovnacího válce) pak bývá vysvětlována jednak různým tlakem foukaného vzduchu a jednak postupným opotřebením rovnací mřížky. Studiem technologických postupů při výrobě známek tištěných z plochých desek jsem však zjistil, že původ zmíněných lomů není ve fázi sušení čerstvě naneseného lepu v papírně, ale ve fázi rovnání papíru v tiskárně.
Jde o technologickou operaci prováděnou u klíženého i neklíženého papíru, který je potiskován v menších formátech. Aby se předešlo jeho kroucení, jsou jednotlivé listy papíru „zlomeny“, neboli opatřeny mřížkou složenou ze šikmých, vzájemně se křížících lomů, vedoucích u naklíženého papíru obvykle ze strany lícní do strany lepové. Toto „lámání“ papíru se provádí buď ručně, nebo strojem, v celé ploše listu papíru či v její části, popřípadě (u větších formátů) jen na okrajích. Ruční lámání probíhá tak, že jednotlivé listy papíru se postupně přehýbají, aby se papír .nalomil“ a vznikla hrana. Častěji se však lámání provádí lámacím strojem. Lámáni se mnohdy provádí i u papíru, který se zdá naprosto rovný, a to proto, že by se kroutit případně mohl, čemuž se právě jeho „zlomením“ předejde. V pražské Poštovní tiskárně cenin se k takovémuto rovnání papíru, určeného k tisku známek z plochých desek, jako lámacího stroje dodnes používá běžný knihtiskový stroj německé výroby, značky Heidelberg, z roku 1938. Jde vlastně o knihtiskový příklepový stroj (lis), jednoduše upravený na lámání papíru. U příklepového knihtiskového stroje je tisková deska upevněna ve sv1slé poloze, přes ni přejíždí válec přenášející a roztírajíc na ni barvu ze zásobníku. Papír je uložen vodorovně v zásobníku papíru, odtud je uchopen podávacím zařízením a přiložen k přítlačnému zařízení. Jde o pohyblivé rameno, které se přiklopí k tiskové desce, papír ve svislé poloze k nf značným tlakem přitiskne a tím dojde k přenesení tiskové barvy z tiskové desky na potiskovaný papír. Jednoduchá úprava tohoto knihtiskového příklepového stroje na stroj lámací spočívala v tom, že byl vyřazen z provozu válec přenášející a roztírající barvu ze zásobníku na tiskovou desku. Místo tiskové desky byla instalována deska s vystouplou mřížkou v tomto případě kovová deska používaná jako podklad pro zinkografické štočky, otočená dopředu svou zadní mřížkovanou stranou. Na příklepové rameno, na němž spočívá papír, byla upevněna ofsetová guma podložená kartonem, která svou měkkostí umožní dostatečné protlačení mřížky do papíru. Pro lámání papíru lze samozřejmě upravit prakticky jakýkoliv knihtiskový příklepový stroj, u nás jsou k tomuto účelu nejběžněji používány stroje značky Adast Grafopress.
Při tisku aršíků a malých přepážkových listů technikou ocelotisku z plochých desek se obvykle používá papír více než dvojnásobného formátu, než jaký má otisk celé tiskové formy. Při oříznutí pak tedy nutně vzniká značné množství papírového odpadu. Nejde však o nehospodárnost, ale o technologickou nutnost. Nepotiskovaná plocha má totiž při tisku nezastupitelnou úlohu – jednak slouží jako úchopová plocha při manipulaci s tiskovým listem (při pětibarevném tisku jej pracovnice tiskárny vezmou do ruky až sedmnáctkrát), jednak je používána pro zpevnění a vyrovnání celého neoříznutého tiskového listu. Právě na tuto plochu, jež nemá být potištěna, je lámacím strojem protlačena ona vyrovnávací mřížka, zatímco plocha určená k potištění zůstává hladká. Jak se tedy stane, že některé aršíky a přepážkové listy mají papír zcela hladký, jiné mají mřížku protlačenou v okraji, jiné ji mají v celé ploše (obr. 2)? Vysvětlení je jednoduché. V dřívějších letech byl mřížkou opatřován celý Jist papíru určený k potištění, nepůsobilo to však zřejmě dobře, a proto se začala opatřovat protlačením pouze polovinu budoucího tiskového listu. Někdy však tiskárna zápasila s takovým nedostatkem papíru, že bylo nutno nerozřezané tiskové listy po potištění jejich hladké poloviny prostě otočit a potisknout i polovinu opatřenou protlačenou mřížkou. A přepážkové Jisty se stopami protlačení v okrajích? Tady zřejmě obsluha lámacího stroje špatně nastavila postavení protlačované mřížky vůči formátu papíru a mřížka tak mí mě zasahovala do plochy budoucího přepážkového listu. Pro úplnost dodejme, že rovnání papíru jeho lámáním se používalo už za první republiky, kde jeho stopy nacházíme zejména u známek knihtiskových emisí (ruční lámání – jednotlivé nepravidelné šikmé lomy) nebo u Vll. typu Bratislavského novinového aršíku z roku 1937 (lámání strojem), i za protektorátu, kde tak byly rovnány např. přepážkové archy přetiskové emise z roku 1939, a ve strojové podobě se používá dodnes. Jak jsme si ukázali, nejde o následné poškození známek, ale o součást výrobního procesu. Celé vysvětlení stop po rovnání papíru u známek ČSR a ČR je tedy v podstatě velmi jednoduché a prosté. Až se zdá neuvěřitelné, že ještě dnes, v době internetového propojení planety či vyslání sondy na Mars, jsou některé naše poštovní známky vyráběny za pomoci i tak jednoduchoučkých a v podstatě rukodělných metod. I to je však možná součást tajemství jejich neopakovatelné podoby, pro kterou Jsou ty nejzdařilejší z nich řazeny k nejkrásnějším známkám světa.