PDF verze -> Aršík Picasso bez čísla (PDF, 845 kB)
František Beneš
Emise Světové shromáždění za mír a život, proti jaderné válce, Praha 1983, Pol. č. 2596 a A2597, byla dosud spíše na okraji zájmu specializovaných sběratelů. Známka 2 Kčs z této emise, s kresbou Picassovy holubice, byla tištěna čtyřbarevným ocelotiskem z plochých desek Jednak v malém přepážkovém listu o osmi známkách a jednak v aršíkové úpravě o čtyřech známkách. Jeden tiskový list obsahoval čtyři malé přepážkové listy, druhý tiskový list obsahoval čtyři aršíky. Jednotlivá pole přepážkových listu na tiskovém listu i jednotlivá aršíková pole lze rozeznat podle drobných deskových vad. Na známkách, PL a aršíku nebyly dosud v našich katalozích uvedeny žádné deskové vady ani jiné sběratelské zajímavosti. Aršík však Je pozoruhodný tím, že Je u něho použito knihtiskové číslování, provedené na jeho dolním okraji.
A právě u tohoto číslování se nyní vyskytly hned dvě zajímavosti Prakticky současně nám byly ze dvou zdrojů předloženy dva nepoužité aršíky, z nichž první má místo čísla nuly a druhý Je zcela bez čísla. První zmíněný aršík, s nulami, má všechny čtyři známky proděravěné vždy jedním kulatým otvorem, který tiskárna známek používala k označováni vzorců. Jedná se tedy o exemplář určený buď ke schválení, nebo k propagačním účelům, například v nabídce PZO Artia do zahraničí. Není tedy samozřejmě vyloučeno, že může existovat aršík s nulami, ale bez proděravění známek; takový aršík nám však doposud nebyl předložen. Druhý zmíněný aršík, bez čísla, je rozměrem, použitým papírem, lepem, tiskovými barvami, zoubkováním i ostatními atnbuty zcela shodný s aršíky číslovanými. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že jde o výrobní nahodilost, kdy v procesu číslování došlo k přehlédnutí ojedinělých kusu, které unikly kontrole a zamíchány mezi aršíky číslované se dostaly do distribuce. Tento názor vyslovuje i článek [2], který uvádí: „Pokud se potvrdí, že nepochází z ministerských daru a byl Jen omylem čt nedopatřením neočíslován, jedná se v tomto případě o chybotisk. Zdá se, že to nebyl záměr vydavatele, jak tomu bývá u číslovaných i nečíslovaných černotisků, nebo černotisků s nulami, které jsou často vyrobeny jako dary prominentním osobnostem. Určité okolnosti související s výskytem těchto aršíků bez čísla však naznačují, že absence čísla muže mít i jiný důvod.
Abychom si tuto hypotézu mohli lépe přiblížit, ukažme si napřed, proč vlastně aršíky byly číslovány. Vydání aršíku spadalo do období, kdy se vydavatel, spolu s obchodními organizacemi Pofis a Artia a dále s orgány ministerstva vnitra, pokoušel odhalit způsoby údajného soukromého (a tehdy samozřejmě i nelegálního) vývozu nových československých známek (novinek) a tím mu i zamezit. Počátkem 80. let se totiž začaly množit stížnosti oficiálního monopolního exportéra československých známek – PZO Artia – na to, že mnozí Jeho zákazníci v západní Evropě snižují počty od něj odebíraných sérii, protože JSOU zásobováni z Jiných zdrojů. Tím se Artii a potažmo Pofisu a poště samozřejmě snižovaly devizové tržby, což vzbudilo na příslušných místech značnou nelibost. Reakcí byla snaha Bezpečnosti zjistil místo, odkud tyto údajně nelegálně vyvážené novinky pocházejí. Předpokládalo se, že je nelegální exportéři nakupují na některé poště, kde se jim nejspíš podařilo podplatit některé h o dostatečně vysoko postaveného poštovního úředníka, který Jim tento přísun dokázal zajistit. Nejjednodušší by jistě bylo sledovat pořadová čísla archu: praktický význam tohoto opatření by však nebyl velký, protože vývozci stačilo odtrhnout příslušný okraj archu a samotné známky pak byly anonymní. Navíc sami obchodníci na Západě známky obvykle dále v celých arších nenabízeli, takže případné rozeznávání nelegálně vyvezených známek podle čísel na okrajích archu v cizině ani nebylo možné. O dalších způsobech takovéhoto sledováni se ve svém dopise, uveřejněném v listárně Filatelie, zmiňuje čtenář Antonín Votápek. Píše, že Bezpečnost tehdy označovala různými, pouhým okem neviditelnými chemikáliemi okraje archů známek i jednotlivé známky a dále různě šikmo zařezávala okraje archů, které pak byly přidělovány konkrétně určeným „podezřelým‘ poštám. Vedle uvedených postupů však byly používány i další. Jedním z nich byl i pokus zavést u aršíku číslování, které by umožňovalo jmenovitě sledovat doslova každý exemplář. Na rozdíl od celého archu aršíky totiž nejsou obvykle dále děleny na Jednotlivé známky, a proto sledování jejich pořadových čísel při prohlídce nabídky zahraničních obchodníku mělo větší naději na úspěch. Prvním československým aršíkem, u nějž bylo číslování použito, byl právě aršík Světové shromážděn za mír a život (dalšími pak byl y aršíky 10. výročí Helsinské konference 1985, Pol. č. A2704B, a Olympijské hry 1988. Pol. č . A2826 – A2828). O tom, že aršíky jsou číslovány, se filatelisté dozvěděli až při jejich vydání, například z oznámení o nových poštovních známkách ve Filatelii. Článek otištěný před vydáním aršíku [5], který chystanou emisi představuje, se o číslování aršíků (které přitom bylo naprostou novinkou) vůbec nezmiňuje. Jestli použití číslování u tohoto aršíku (případně další naznačené identifikační metody používané u jiných emisi) Bezpečnosti nějak napomohlo vysledovat zdroj nelegálně vyvážených nomech, nevíme. Plán byl nejspíš takový, že pracovníci Artie, popřípadě další osoby, budou na svých zahraničních cestách sledovat prodejce nových československých známek a nenápadnou prohlídkou jejich sortimentu zjistí, zda neobsahuje předem označené archy, aršíky či známky. Vzhledem k tomu, že u chemicky či zastřižením okrajů označených archů známek byly různé chemikálie či různé střihy použity u různých emisi a ty pak postupně přidělovány jednotlivým konkrétním poštám, nalezeni takto označených známek by vedlo ke značnému zúžení okruhu potenciálních zdrojů tohoto zboží a k snadnějšímu odhalení vývozců.
Nic z toho se však, alespoň podle našich informací, nestalo. Důvod může být například ten, že nelegální vývoz našich novinek ve skutečnosti nebyl pašeráckou akcí ve velkém, ale spíše šlo o mnoho jednotlivých filatelistů, kteří si přilepšovali odesláním relativně malého počtu novinek; v souhrnu však již šlo o objemy zčásti pokrývající tehdejší zahraniční (už i tak skomírajíc!) poptávku. Pravdou může být i to, že pracovníci Artie silně nadsazeným tvrzením o masivním nelegálním vývozu pouze maskovali vlastní špatné obchodní výsledky a omlouvali jím své klesající devizové tržby za novinky. Skutečnost samozřejmě muže být i kombinací uvedených domněnek. Nyní se nám však naskýtá další možné vysvětlení, vyplývající z okolností výskytu nečíslovaných aršíků Světové shromáždění za mír a život 1983. Od vydání aršíků prakticky až do nedávné doby nebyl výskyt exemplářů s chybějícím číslem v naší republice vůbec znám. Tato informace překvapivě přišla ze Spolkové republiky Německo, kde se nečíslované aršíky v posledních letech začaly objevovat v některých aukcích a filatelistických obchodech, a to v takové míře, že jejich záznam zařadil i jinak velmi rezervovaný) Michlův katalog východní Evropy. Všechny nám doposud známé aršíky bez čísla (prozatím jde zhruba o 20 kusů) pocházejí prokazatelně z Německa. Jak nám sdělili čeští obchodníci, nakupující v Německu známky a dovážející je na náš trh, nalezli tyto nečíslované aršíky vesměs ve zbytkových sestavách československých známek a aršíků ze 70. a 80. let, pocházejících z rozprodávaného skladu německých obchodníku, či v běžných generálních sbírkách německých sběratelů československých známek, nabízených v místních aukcích. Prakticky ve všech případech přitom prodávající tyto aršíky nabízeli za cenu aršíků číslovaných, aniž si všimli, že se nějak liší. Z tohoto Zjištění by v první polovině 80. let zainteresovaní pracovníci Bezpečnosti zřejmě vyvodili, že k nelegálnímu exportu československých známek možná nesloužily jen známky získané na poštách či v novinkové službě, ale že byly vyváženy i známky (v tomto případě aršíky), které se vůbec nedostaly do běžné distribuce, jinými slovy byly nejspíše odcizeny přímo ve výrobě. Jako takové pak samozřejmě nemohly být chemicky či jinak označeny, neboť toto označování se dělo až po předání známek z tiskárny do skladů pošty, a celé pátrání v zahraničí nemohlo přinést kýžený výsledek. Pokud tomu tak bylo, odcizil kdosi tyto aršíky v době mezi jejich vytištěním a jejich číslováním, zřejmě proto, že vůbec nevědě l, že číslovány být mají. Vyvezené nečíslované aršíky pak byly rozprodány na německém trhu jako aršíky standardní, aniž si po dlouhá léta někdo všiml jejich odlišnosti. 21 Možný původ nečíslovaných aršíků, jak jsme jej v tomto článku naznačili, i další okolnosti tehdejšího údajného nelegálního exportu čs. novinek jsou samozřejmě jen hypotézou, kterou je dalším bádáním možno potvrdit, ale i opravit či dokonce zcela vyvrátit. V každém případě je však na světě nová mimořádná zajímavost, přičemž je pikantní, že ji dříve přinesl katalog německý než katalogy tuzemské.