Heydrichův aršík s razítkem – zatím jen na jeho obálce (727KB)
František Beneš
Pověstný aršík vydaný k prvnímu výročí smrti zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě obdrželi pozvaní účastníci vzpomínkové slavnosti – tryzny, konané v Německém (dnes Španělském) sále na Pražském hradě. O přítomných máme jasnou představu – samozřejmě především přední nacisté v čele se zastupujícím říšským protektorem SS Ober-Gruppenführerem Kurtem Daluege, Heydrichova vdova a členové jeho rodiny, a pak spousta vybraných kolaborantů – kompletní seznam pozvaných se ostatně dochoval. Když pak za dva roky čas trhnul oponou, nebyla účast na tryzně něčím, s čím by se šlo chlubit.
Ve skutečnosti ne všichni čeští účastníci byli kolaboranty, byli mezi nimi také dělníci a rolníci, vybraní jako zástupci pracujícího lidu, kteří těžko mohli odmítnout v ovzduší teroru a strachu. Vysvětlujte to ale po válce, kdy se očisty veřejného života chopili mnohdy ti, kdo svou horlivostí maskovali temnou minulost za protektorátu. A tak se s aršíky s posmrtnou maskou raději nikdo moc nechlubil. Zůstávaly zasuty kdesi na dně prádelníku nebo na jiném skrytém místě, a v nevytopených pokojích zvýšená vlhkost pomalu prostupovala zadní stranou, až se mnohé z aršíků přilepily na karton, který je měl v číslované obálce chránit před poničením.
Po roce 1989, kdy protektorátní známky přestaly být vnímány jako propagace nacismu a bylo možno s nimi opět obchodovat, se leckterý, bezmála půlstoletí schovávaný aršík objevil na trhu. Bezvadné – a těch nebylo mnoho – se prodávaly za čtvrt milionu korun, i více, částečně nebo zcela přilepené zhruba za 80 tisíc.
Takový rozdíl v ceně samozřejmě nedal spát padělatelům, přirozeně těm z nejvyšších pater tohoto neblahého řemesla. Koupit přilepený aršík za osmdesát tisíc, vykoupat ho, dodatečně opatřit otiskem razítka, kterých se dodnes nachází velký počet v soukromých rukách, otisknout na něj padělanou nebo zneužitou znaleckou značku a pak ho prodat se ziskem dvěstě i třista tisíc korun, to už vyžaduje počáteční kapitál, styky a známosti, a přirozeně především drzé čelo. Takových padělatelů u nás není mnoho, a tak se samozřejmě sběratelé a obchodníci brzy dovtípili, kdo za nabídkou aršíků s padělanými razítky u nás i v zahraničí stojí.
Sám jsem o těchto padělcích už několikrát psal, například ve F11/1998, 7/2001 a 4/2013. Vyobrazil jsem několik aršíků s otiskem denního razítka Prag 1 / Praha 1, s rozlišovacím označením 10e, které podle mne nebylo používáno na listovní přepážce, po válce bylo odcizeno, dodnes se nachází v soukromých rukách a bylo a je zneužíváno k razítkování protektorátních známek (vedle zmíněných aršíků jde o první přetiskovou sérii s nálepkou nebo bez lepu, často i chemicky zbavenou rezavých skvrn, a terezínské připouštěcí balíkové známky ve stejném stavu) a k výrobě padělaných celistvostí.
V nové příručce pro sběratele známek a celin protektorátu Čechy a Morava výslovně uvádím: „Všechny nám dosud známé razítkované aršíky jsou padělky – dodatečně orazítkované exempláře s poškozeným lepem, nebo bez lepu.“ Na tomto konstatování nemám co měnit, sumu poznatků o aršíku však můžeme rozšířit o zajímavý objev, se kterým vás teď seznámím.
Byl mi předložen pravý neupotřebený Heydrichův aršík s původním svěžím lepem (II. typ, perforovaný rámcem v poloze A), s původní, shodně číslovanou obálkou (č. 635) – a právě ta je důvodem sepsání tohoto článku. Je na ní totiž nalepena Heydrichova známka běžného archového vydání, s otiskem denního razítka Prag 10 / Praha 10 / s rozlišovacím písmenem c nebo e (je špatně čitelné), s datem 4.VI.43 – 15 z ochoty.
Podle mého názoru jde o pravý a dobový otisk, o němž si snadno můžeme domyslet, jak vznikl. Tryzna proběhla v pátek 4. 6. 1943 od 11 hodin, a účastník s pozvánkou č. 635 (měly stejná čísla jako na akci vydávané aršíky a v seznamu pozvaných by i dnes šlo zjistit, o koho šlo – podle vysokého čísla nejspíš ne o prominentního nacistu či kolaboranta) po jejím skončení zašel na nejbližší poštu, kterou byla Praha 10, sídlící v areálu Pražského hradu (na stejném místě, jako dnes), koupil si tu za pětikorunu běžnou Heydrichovu známku (byla prodávána do 5. 6. 1943), nalepil ji na obálku aršíku a nechal orazítkovat. A právě takhle by asi vypadal otisk na aršíku, pokud by ho tehdy dal někdo orazítkovat…
Aršík s obálkou bude nabídnut v nejbližší aukci Burda.
Heydrichův aršík s pořadovým číslem 679
Když už se zabýváme Heydrichovým aršíkem, připojím zajímavost vážící se k minutám bezprostředně po atentátu, o nichž jsem referoval před sedmnácti lety, v roce 1998, ve F11/98. V bezmála dvanáctistránkové studii jsem mimo jiné představil příběh dosud téměř neznámého účastníka tehdejšího hektického dění, Františka Šitty, který jako řidič malého dodávkového automobilu přepravní firmy Holan náhodou projížděl kolem a byl vyzván, aby raněného zastupujícího říšského protektora odvezl do nejbližší nemocnice Na Bulovce. Za to mu byl úřadem Říšského protektora zaslán poštou pamětní aršík s pořadovým číslem 679 a podle rodinného podání mu byla vyplacena i peněžní odměna. Ze znění dopisu se dá soudit, že byl původně pozván na vzpomínkovou slavnost konanou 4. června 1943 u příležitosti prvního výročí Heydrichovy smrti – z účasti se ale den předem omluvil, takže aršík obdržel o čtyři dny později poštou (celý článek si můžete přečíst na www.FrantisekBenes.cz; dobovou reportáž ze vzpomínkové slavnosti – filmový týdeník UFA – si můžete prohlédnout na www.YouTube.com při zadání názvu Tryzna za Reinharda Heydricha).
Pokud jde o peněžní odměnu, o té jsem ve zmíněném článku z roku 1998 uvedl, že nevíme, zda ji F. Šitta obdržel, a pokud ano (což se v jeho rodině tradovalo), v jaké výši. Nyní se mi podařilo dohledat původní pramen – „Jmenný seznam osob odměněných za pomoc při dopadení vrahů zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha“. Německá vláda tehdy vypsala odměnu milion říšských marek a ve stejné výši vypsala odměnu i vláda protektorátní. Při dobovém směnném kursu 1 : 10 šlo celkem o dvacet milionů protektorátních korun, z nichž polovinu obdrželi parašutisté Čurda a Gerik (každý po pěti milionech) a zbytek byl rozdělen mezi 89 osob (možná nejen fyzických, protože v seznamu jsou uvedena i čtyři města – může jít ale o nedokonalý přepis). Kompletní seznam se dochoval v archivu Státního tajemníka v úřadu Říšského protektora v Čechách a na Moravě (inv. č. 678 sg. 109-4/426). Z něj vyplývá, že zmíněných deset milionů korun bylo rozděleno značně nerovnoměrně, v částkách od 2.000 do 200.000 korun na osobu. František Šitta je v seznamu uveden pod pořadovým číslem 28 s tím, že obdržel 200.000 K, tedy odměnu v nejvyšší výši. I když většina jmen je zapsána česky, on je veden německy, jako Franz Zitta (i to mohlo vést k tomu, že záznam unikal pozornosti badatelů). I když protektorátní peníze neměly zdaleka takovou hodnotu, jako prvorepublikové, stačilo to k zakoupení vlastního nákladního automobilu (ten mu byl po roce 1948 zabaven), postavení chaty (tu rodina užívala i desítky let po válce) a podle rodinného podání dal F. Šitta něco i na dobročinné účely.
Pro samotné filatelistické bádání má nově zjištěná informace o výši vyplacené odměny jen nepatrný význam, dokresluje ale ojedinělý příběh, vážící se ke konkrétnímu aršíku, a doplňuje i poznání obecně historické, v oblasti, která patří k nejprobádanějším v našich dějinách. Že k tomu došlo v souvislosti s výzkumem v našem oboru, dosvědčuje, že filatelie po právu patří k pomocným vědám historickým.