František Beneš
Mundus vult decipi, ergo decipiatur – Svět chce být klamán, nechť tedy klamán je, říkali staří latiníci, a tahle moudrost se nevyhýbá ani našemu oboru. Vidíme to ve sbírkách a exponátech, kde se to na celém světě hemží soukromými výrobky vydávanými za „nouzové emise“ nutné k zajištění poštovního provozu, ve skutečnosti zhotovenými podnikavci za účelem namaštění kapsy a prodávanými samozřejmě s příslušnými legendami a pověstmi. Už od počátků filatelie v sedmdesátých letech předminulého století dodnes se je jejich tvůrci snažili a snaží vecpat do katalogů, což se jim mnohdy podařilo, a mnohé z nich v nich straší dodnes – ty československé nevyjímaje. Co se povedlo u známek, výrobci zopakovali i u celistvostí, jejichž velká hodina nastala s rozvojem důrazu na poštovně-historické hledisko v šedesátých letech minulého století, a tak byly ze starých zásob vytaženy nejrůznější výrobky z ochoty, vydávané nyní za skutečně přepravené zásilky, někdy v původním stavu, jindy „přizdobené“ dopsáním adresy, dolepením R- a/nebo Ex- nálepky, dotištěním razítka apod. Dobře to nyní ukazuje Hynek Trnka v seriálu o letecké poště, ale příklady bychom nalezli i u mnoha dalších druhů známek. Je přitom s podivem, jak málo pozornosti je věnováno dokladům, u jejichž vzniku je filatelistický vliv prakticky vyloučen – tedy těm, které nebyly určeny adresátům a zůstaly poště. Takových dokladů je řada, a já z nich teď chci upozornit na frankované formuláře, které vznikají vlastně dosud – a skoro nikdo se o ně nezajímá. Přitom jde leckdy o úžasné frankatury, které by na běžných celistvostech nutně budily podezření z filatelistického vlivu, tady však mají nepochybný ryze poštovně-provozní původ.
Na ukázku jsem vybral obyčejnou balíkovou průvodku použitou k vyplacení poštovného za expedici dvou tisíc letáků po 30 haléřích, tedy celkem 600 korun, uhrazených vylepením 30 dvacetikorunových výplatních známek! Jde tedy o vícenásobnou „jednobarevnou“ frankaturu na celé průvodce, se všemi náležitostmi. Podací nálepka i razítka jsou z PÚ Velké Karlovice z 18.11.1993, dodací razítko Brno 100 (Štýřice), úřední razítko Brno 38 (Lesná) s vepsaným datem 23.11.93 (otázkou, proč jsou zde razítka dvou pošt jsem se nezabýval, ale jistě by to některý čtenář uměl vysvětlit).
Odesilatelem zásilky byla akciová společnost Forestinvest Velké Karlovice, která byla do podnikového rejstříku zapsána pouhých 6 týdnů před jejím podáním (od roku 2015 je v likvidaci). Ze souvislostí můžeme soudit, že letáky mohly sloužit k získání klientů v rámci kuponové privatizace.
Tento ojedinělý doklad nalezl pozorný sběratel v objemném souboru skartu, který prodávala Česká pošta, samozřejmě spolu s velkým množstvím nezajímavých ústřižků, které jsou dobré tak na odmočení známek – pokud by se s tím vůbec někdo chtěl párat. A právě pocit, že ve skartu nejde nic kloudného najít, vede k tomu, že se o ten novodobý skoro nikdo nezajímá – což je ale škoda, jak jsme si právě ukázali.
Vyhodit tisíce za přezdobenou celistvost vyrobenou uměle pro filatelisty je snadné, najít skvost v hromadě smetí za pár korun je pracné – obojí dneska jako před sto lety. Mně přitom větší smysl jednoznačně dává to druhé!