Ceny v katalogu Michel – a jak je přepočítávat

František Beneš

Letos nedlouho po sobě vyšly tři katalogy zabývající se československými a českými známkami – německý Michel (2. díl jeho řady Evropa), Specializovaná příručka POFIS – ČSR I (1918-39) a dodatek katalogu POFIS na známky České republiky za rok 2022. Využijme tedy tuto příležitost a podívejme se blíže na ceny, které všechny tři uvádějí, a na poměr mezi těmi v korunách a v eurech.

Napřed ale malý historický exkurs. Literatura uvádí, že filatelie jako obor je dokonce ještě starší, než poštovní známky samy. Jde samozřejmě tak trochu o bonmot, ale pravdou je, že ještě před rokem 1840 se našlo několik výstředníků (jak je nejspíš vnímali jejich současníci), kteří sbírali nalepovací listinné kolky, které dnes spadají do našeho oboru, takže z tohoto hlediska je to vlastně pravda. Samo sbírání známek pak své první příznivce získávalo ve 40. a 50. letech předminulého století, a počátkem let šedesátých už jich bylo tolik, že začali vytvářet kroužky a kluby a vycházely pro ně první časopisy. Pokud jde o katalogy, ty zpočátku do jisté míry nahrazovala přetištěná alba pro všechny známky světa (bylo jich tak málo, že se vešly do jednoho sešitu).

Vyměňování známek kus za kus brzy přestalo stačit, a tak se objevili první filatelističtí obchodníci.

Ti svou nabídku často zveřejňovali v podobě ceníků, z nichž se vyvinuly první filatelistické katalogy. Nabídkové ceníky samozřejmě obsahovaly jen zboží, které obchodník měl na skladě, a tak někteří vedle ceníků začali prodávat seznamy s cenami, zahrnující všechny známky určitého státu, kontinentu, nebo dokonce celého tehdejšího světa. Časem z toho vzniklo samostatné odvětví a vydávání katalogů se vedle obchodníků chopili i podnikatelé, kteří se známkami ani neobchodovali. A tak je to vlastně dodnes. Příklady firem obchodujících se známkami a současně vydávajících katalogy jsou například Gibbons, Yvert nebo Zumstein, zatímco u nás nejpoužívanější katalog na cizinu – Michel – vydává firma, která se známkami neobchoduje.

Podobné to bylo a je u nás. Za první republiky působilo v našem oboru mnoho obchodníků a někteří z nich vydávali i katalogy – například Kaplánek, Ekstein, Štědrý, Skandera, Stach a další.

Katalogy však vydávali i vydavatelé filatelistických časopisů, zejména Českého filatelisty a Tribuny filatelistů, tedy subjekty, které se známkami neobchodovaly.

Obojí přístup měl své výhody a nevýhody, obchodníci mohli při tvorbě katalogových cen zohledňovat své zájmy (čímž neříkám, že to všichni dělali), na rozdíl od tvůrců katalogů vydávaných časopisy však měli bližší vztah ke každodenní tržní situaci a znali tak skutečný stav nabídky a poptávky. A protože šlo o svobodnou soutěž, všichni museli počítat s ostřížím zrakem konkurence, což zabraňovalo větším vybočením z cenové reality.

Tento stav trval i za protektorátu a po osvobození.

Po roce 1948 se však situace změnila. Do té doby silně rozšířený, veřejně provozovaný soukromý obchod zanikl a nahradil jej napřed Orbis a poté Poštovní filatelistická služba. POFIS, jak se ve zkratce jmenoval, sice rovněž vydával katalogy, ale šlo vlastně o krok zpět, protože – stejně jako jeho dávní předchůdci – se v nich soustředil hlavně na zboží, které sám prodával, tedy na tuzemské novinky. Šlo přitom o státem zřízený monopol, a tak katalogové ceny odpovídaly tomu, za kolik je ve svých bezmála padesáti prodejnách rozesetých po celé republice nabízel – tedy včetně přirážky za takzvanou vázanou hodnotu obsaženou v téměř každé příležitostné sérii.

Vedle toho POFIS vydával i katalogy známek tzv. lidově demokratických zemí, ve filatelistickém žargonu nazývaných lido-demo, jejichž novinky rovněž prodával a nabízel na ně i albové listy.

Pokud jde o známky starší, tedy dražší čs. položky ze staré měny a z první republiky, ty na skladě obvykle neměl a snažil se je vykoupit od veřejnosti, a tak jejich ceny v katalogu držel výrazně níž, než kolik byla jejich skutečná aktuální tržní hodnota.

Vedle monopolního POFISu totiž existoval i skutečný trh, a to v podobě takzvaných výměnných schůzek, na nichž vedle výměny probíhal především prodej, v jehož rámci byly nabízeny údajné přebytky jednotlivých filatelistů a jejich kolegů z klubů. Ve skutečnosti však za kulečníky a šachovými stolky v pražské kavárně U Nováků stáli či seděli každou sobotu a neděli (a v ostatních dnech v týdnu zase na jiných místech, a to nejen v Praze, ale i v dalších městech) profesionální obchodníci, kteří inzerovali a čile nakupovali a prodávali, jen na to neměli živnostenský list a samozřejmě ze zisku neplatili daně. Je záhadou, proč tento stav komunistický režim trpěl, když o něm dobře věděl (pronásledoval přece každé soukromé podnikání), snad proto, že Svaz československých filatelistů byl součástí formálně vládnoucí Národní fronty, a tak převážil zájem, aby byla sběratelská organizace co nejpočetnější.

Vedle katalogů vydávaných Pofisem, tedy prodejcem známek, vyšlo v průběhu doby i několik katalogů dalších, v roce 1969 například Novotného Speciální příručka (do té byl dokonce přidán černotisk s Hollarovým Jarem) a v letech 1978 a 1988 katalogy SČF.

Jejich autory nebyli obchodníci se známkami, a tak by se dalo čekat, že ceny v nich obsažené budou objektivněji zachycovat tržní realitu. S odstupem tak dlouhé doby je těžké soudit, proč tomu tak nebylo, já se domnívám, že autoři prostě nevynaložili dost úsilí, aby zjistili skutečné ceny, zejména u méně se vyskytujících položek. Ono je ale otázkou, zda je vůbec zjistit mohli, protože burzy byly sice veřejné, ale obchodování s lepším zbožím na nich probíhalo diskrétně, takže by ke spolupráci museli získat ty největší soukromé prodejce – k čemuž zjevně nedošlo.

To je velký rozdíl proti dnešku, kdy značná část obchodů probíhá ve veřejných aukcích nebo na internetových stránkách, na webu své nabídky zveřejňují i mnozí obchodníci a sběratelé, takže shromáždění důvěryhodných cenových podkladů je jednodušší.

Po roce 1989 se jako první chopili vydávání katalogů pražské družstvo Profil a pardubická firma Trojan. Od těch je pak převzal zprivatizovaný POFIS, který zhruba od poloviny devadesátých let vydal bezmála padesát příruček, katalogů a Monografií (ty některé i s cenami).

Současný POFIS je příkladem firmy, která sama se známkami neobchoduje a nemá tedy při stanovování katalogových cen své zájmy, současně však má blízko k obchodní firmě Profil a má tedy možnost čerpat z jejích cenových databází – ostatně podobně jako z databází dalších firem zveřejněných na internetu.

Zmínili jsme, že POFIS sám neobchoduje se známkami a dá se tedy říci, že v tomto smyslu patří do stejné skupiny vydavatelů, kam spadá například německý Michel. To je ale jen hrubé zatřízení. Při podrobnějším pohledu je třeba vnímat, jak často jednotlivé firmy katalogy vydávají. V případě většiny nejpoužívanějších katalogů Michel je to tradičně každý rok. To je velká přednost – ale současně i velký problém. Předností pro sběratele a obchodníky je, že katalogů je na trhu neustále dostatek. Nevýhodou pro vydavatele pak skutečnost, že každý rok musí katalog přinést něco nového, aby si ho filatelisté znovu a znovu koupili. Zpočátku, když známek vycházelo jen málo, stačilo doplnit sem tam nějakou specializaci a zákazníci měli pocit, že si za své peníze přišli na své. Tahle možnost se ale brzy vyčerpala, protože specializovaných údajů, které zajímají více filatelistů, zase tolik není, a případné tlačení na pilu (tedy zveřejňování kdejakého mušince) sběratele naopak odrazovalo. Zařazování novinek to nezachrání, protože ty zájemci znají z emisních plánů, nebo je dokonce ani nezajímají, a tak bylo třeba hledat jinou cestu. Michel zvolil pozvolné zvyšování katalogových cen. Tím nikoho neurazil, sběratelé si libovali, jak každý rok stoupá cena jejich sbírky (samozřejmě jen „papírově“), a obchodníci mohli kupujícím poskytovat vyšší a vyšší slevy „na katalog“ (reálná cena se na trhu totiž přirozeně nezvýšila, tu diktuje výhradně nabídka a poptávka). Když se to udělá jednou nebo dvakrát, vcelku nic se nestane. Když to ale děláte rok co rok, desítky let, katalogové ceny se prostě odtrhnou od těch reálných tržních, o čemž se můžeme přesvědčit v inzerátech německých firem nabízejících například v časopisu DBZ prodej za zlomek katalogových cen Michel.

Zkušenější sběratelé tento stav samozřejmě dobře znají, vždyť ne nadarmo se v sedmdesátých a osmdesátých letech u nás říkalo, že jedna Michel marka = 2 Kčs a jeden Yvert frank = 1,50 Kčs, a to přesto, že oficiální kurz byl kolem 8 až 10 korun za marku a neoficiální zhruba dvojnásobný, francouzský frank pak stál zhruba třetinu vůči marce (odlišný přepočet katalogových cen pak svědčil o tom, že ty v Yvertu nebyly tolik odtržené od reality jako ty v Michlu). Samozřejmě to neplatilo univerzálně, u lepších hledaných položek byl kurz vyšší, u běžného zboží naopak nižší, rozhodně však nešlo a nejde o reálné tržní ceny.

Naproti tomu novodobé katalogy Pofis se snaží ve svých záznamech skutečné tržní ceny zachytit, a jsou při tom spíše zdrženlivé. Při shromažďování podkladů Pofis podobně jako v krasobruslení ponechává stranou zjištěné ceny nejvyšší a nejnižší a pracuje s těmi nacházejícími se v tomto rozpětí. Současná velká otevřenost pokud jde o sdílení a zjišťování cenových informací má přitom dvě stránky – vedle příjemné, že spoustu práce můžete udělat na počítači z domova, i nepříjemnou, že řada údajů je těžko ověřitelných (nevíte, zda popis pravosti a jakosti odpovídá skutečnému stavu, zda dosaženou cenu někdo opravdu zaplatil apod.) či zjevně zkreslených. Při přípravě každého nového vydání je proto nutné vždy znovu a znovu vynaložit velké úsilí při zjišťování cenových informací, což je jeden z důvodů, proč katalogy POFIS nevycházejí každoročně, ale v delších časových intervalech. To však na druhé straně jejich vydavateli umožňuje nepodbízet se obchodníkům a sběratelům umělým navyšováním katalogových cen, k čemuž se v minulosti tradičně uchylovali někteří vydavatelé katalogů vydávaných každoročně.

Z dávných vydání katalogů Michel vyplývá, že na problém s jistou odtržeností katalogových cen od tržní reality bylo zaděláno už před desítkami let. Současná redakce si je ho zjevně vědoma, v této přechozí praxi nepokračuje a snaží se věc vysvětlit. V roce 2015 Michel dokonce vydal samostatnou publikaci – brožuru, v níž tvorbu cen ve svých katalozích vysvětluje.

Protože jde o věc dotýkající se skoro všech sběratelů, stojí za to se s jejím obsahem seznámit. Vyšla sice už před osmi lety, princip tvorby cen v katalozích Michel však platí i nyní (některé současné katalogy, například nejnovější Michel Speciál Rakousko 2021, ji dokonce ve svém závěru kompletně přetiskují).

Jak vznikají katalogové ceny MICHEL?

Opakovaně dostáváme otázku, jak vznikají ceny MICHEL. Občas se také objevují výtky k hodnocení v katalozích MICHEL. Jednou z nich je: Ceny MICHEL jsou příliš vysoké. Nikdo mi za moje známky nezaplatí tolik, kolik by podle katalogu měly stát. A druhý říká: Ceny MICHEL jsou příliš nízké, za tyto ceny nemohu sehnat známky, o které mám zájem. Sladit tato dvě protichůdná tvrzení je jedním z úkolů redakce MICHEL. Jaké jsou tedy ceny MICHEL?

Nejprve několik definic

1) Všechna hodnocení jsou založena na obvyklých prodejních cenách v horním cenovém segmentu specializovaného obchodu a zahrnují německé daně a cla.

2) Platí pro známky v kvalitě uvedené na začátku příslušné kapitoly katalogu nebo pro jednotlivá vydání.

3) V případě známek, u kterých existuje riziko padělání, platí katalogové ceny pouze pro položky ověřené spolkovým znalcem (BPP).

4) U katalogových cen do 5 Eur mějte, prosím, na paměti, že tato ocenění zahrnují vysoký podíl maloobchodních služeb. Když takové známky prodává sběratel, nelze podíl připadající na službu obchodníka počítat.

5) Vady známek obvykle vedou ke snížení ceny.

V obchodě se známkami

nejsou žádné pevné ceny

Co to znamená? Podkladem pro stanovení katalogových cen jsou prodejní ceníky obchodů se známkami, dosažené ceny na aukcích, návrhy odborníků, například znalců a odborných společností sběratelů v Německu i v zahraničí. Získáváme tak mnoho cenových informací, na jejichž základě pak stanovujeme katalogové ceny. V ideálním případě by všechny tyto návrhy zahrnovaly pouze bezvadné známky a návrhy cen by byly blízko u sebe. Ale realita je spíše taková:

Vidíte, že nabídky se velmi liší, a to jak cenou, tak kvalitou. Pro posouzení však předpokládáme bezvadnou kvalitu, která byla v případě potřeby také ověřena. Na tomto příkladu se ukázalo, že dvě nižší cenové skupiny tyto kvalitativní požadavky nesplňovaly, zejména nebyly známky ověřeny. Tyto nabídky proto nebudou brány v úvahu. Všechna hodnocení vycházejí z prodejních cen, které jsou obvyklé v horním cenovém segmentu specializovaného obchodu, jak píšeme výše.

V příkladu to byla nabídka za 100 eur a některé byly o něco nižší. Tehdy jsme se rozhodli na ocenění 100 eur. Proč? V obchodě se známkami nejsou žádné pevné ceny, a to znamená, že určitá sleva je v obchodě se známkami běžná, a to už od vydávání prvních katalogů v 19. století. Pro nás a pro tento příklad to znamená, že ocenění je navrženo tak, že při prodeji je obvykle požadováno 80 až 90 % z katalogové ceny. Většina nabídek, které mají požadovanou kvalitu, je v této cenové oblasti. Jak jsme řekli, existují i nabídky za 100 eur, tedy plnou katalogovou cenu, a naopak lze najít nabídky, které jsou pod 80 eur, bez omezení požadavku na kvalitu. Pokud se však prodejní cena výrazně liší od katalogové ceny, měli byste si daný kus důkladně prohlédnout. Protože to, co určuje cenu známky, je: 1) kvalita, 2) kvalita a 3) kvalita.

Tedy abychom odpověděli na otázku položenou na začátku. Katalogové ceny MICHEL odpovídají ceně, za kterou můžete známku odpovídající kvality obvykle získat v nejvyšším cenovém segmentu specializovaného obchodu. V mnoha případech bude cena nižší, v řadě případů dokonce mnohem nižší. Pak má ale smysl si známku důkladně prohlédnout, protože obvykle nikdo nemá důvod poskytovat slevu jen tak.

Ujistěte se tedy, že kupovaná známka je skutečně v popsané jakosti. Může se však stát, že budete muset zaplatit víc, než je uvedeno v katalogu MICHEL. Protože katalogová hodnota udává tržní stav v době, kdy je katalog připraven do tisku. Potom trh samozřejmě nestojí, ale pokračuje ve vývoji. V případě katalogů, které jsou vydávány v několikaletých intervalech, to může vést k tomu, že maloobchodní ceny budou vyšší než katalogová ocenění.

Dobrým příkladem toho za posledních 25 let byla Čínská lidová republika, kde se mnoho cen za tuto dobu zvýšilo více než desetinásobně. Tento vývoj však nebyl kontinuální, naopak se střídala údobí silného zdražování s obdobími výrazného zlevňování.

Upozornění na limit 5 euro

U katalogových cen do 5 eur mějte na paměti, že tato cena zahrnuje vysoký podíl maloobchodních služeb. V případě dalšího prodeje nelze tento podíl zpeněžit. Co to znamená? Při procházení katalogu zjistíte, že většina jednotlivých známek se nachází pod touto cenovou hranicí. Jinými slovy, nemají žádnou skutečnou hodnotu a při jejich koupi platíte za službu obchodníka, který takové známky určí podle katalogového čísla, zkontroluje jejich jakost, založí je do skladového zásobníku, ze kterého je vytáhne, když je poptávka, a nakonec je možná bude muset vrátit, pokud se zákazníkovi nebudou líbit. To vše by měl v případě potřeby udělat za současného minimálního ohodnocení známky na 30 euro centů, které jsme v roce 2014 stanovili po 20 centech v minulých letech (nyní, po dalším bezmála desetiletí, to bude částka ještě vyšší, odhadem jistě minimálně 50 centů – pozn. FB). Ale ani za tuto částku nejsou výše uvedené aktivity obchodníka často rentabilní.

Mimochodem, v katalozích z 50. let bylo toto minimální ocenění 1 fenik. To ale neznamená, že cena takových známek od té doby stoupla 60krát. Říká to pouze, že životní náklady a nároky se od té doby zvýšily. Konečně, i když tyto levné známky mají malou nebo žádnou materiální cenu, jejich sběratelská hodnota může být značná. Měří se ale méně penězi a spíše náročností jejich získání nebo nedobrým pocitem, který sběrateli taková mezera ve sbírce přináší.

Vytváří se katalogové hodnocení

Základem pro nové vydání katalogu je předchozí vydání, nejde-li o nový titul. Jakmile je vydání katalogu připraveno k tisku, lze v zásadě začít pracovat na dalším, a to nejprve sběrem nových informací. Pro hodnocení jsou to nové ceníky, výsledky aukcí, návrhy pracovních skupin a odborných společností a také znalců.

Před zpracováním nového vydání naši zaměstnanci připraví návrhy textů a hodnocení pro své oblasti a vedle toho dostáváme od uživatelů katalogů každý den tipy a náměty na jejich vylepšení. To znamená, že na začátku zpracování je k dispozici mnoho informací.

Spolupracujeme s přibližně 600 osobami a společnostmi na celém světě. Významnou část shromážděných informací tvoří cenové podklady, které je nutné pro nový katalog zpracovat. Jde o ceníky, ke kterým může být nutné připočítat například aukční příplatek nebo naopak odečíst obvykle poskytované slevy. Jde o cenové návrhy, které dávají základ budoucí katalogové ceně.

Pokud jde o ceny dosažené na aukcích, jde o složitou záležitost. Mnoho aukčních položek jsou kusy, které nejsou v katalogu MICHEL v této podobě oceněny, například známky se vzácnými razítky nebo ve větších celcích. Jejich stav hraje důležitou roli, ale posoudit jej můžeme pouze na základě popisu a vyobrazení. A konečně, když jde o klasickou aukci, hraje hlavní roli atmosféra v sále. Známky tak mohou dosáhnout nečekaně vysokých příklepových cen, které není tak snadné zopakovat, nebo naopak zůstávají hluboko pod očekávanou cenou, nebo se neprodají vůbec.

K příklepové ceně se připočítávají přirážky ve výši 30 % pro dražebníka, daně a další vedlejší náklady, a dalších 30 % za přirážku obchodníka, který draženou položku dále prodá.

Nejjednodušší je, když jde o unikát, který existuje jen jednou. Jako příklad lze uvést nejdražší poštovní známku světa – Guyanu Mi. č. 9, jeden cent purpurová. Byla prodána 17. června 2014 v New Yorku za 9,48 milionu amerických dolarů (včetně přirážky), což při tehdejším kurzu představovalo 6,97 milionu eur. Katalogovou cenu jsme tedy stanovili na 7 milionů eur. Existuje pouze tento jeden známý kus a tato cena platí do dalšího vydražení. Opravdu? Pokud by se v době přípravy této publikace, tedy v polovině dubna 2015, známka znovu prodala za 9,48 milionu amerických dolarů (nyní 8,85 milionu eur), její katalogová cena by se pohybovala kolem 9 milionů eur, a to ne proto, že by známka zdražila, ale protože se směnný kurz změnil v neprospěch eura.

To také přináší další problém – směnné kurzy. Naše oceňovací doklady nejsou jen v eurech, mohou být v jakékoli měně na světě, zejména v amerických dolarech, britských librách a švýcarských francích. Kurzy měn se však mohou měnit nezávisle na sobě, a jak ukazuje uvedený příklad, důsledek je někdy značný. To vše je třeba zohlednit při zpracování ceny.

Dělají se nové recenze

Po shromáždění a přípravě všech podkladů začíná samotné zpracování ceny. Kontroluje se vydání po vydání a v případě potřeby známka po známce, ve všech skupinách hodnocení (svěží, s nálepkou, bez lepu, razítkovaná). To buď vede k potvrzení předchozích hodnocení, nebo ke změně. Každý rok přitom dochází k překvapením, protože nejen „obvyklí podezřelí“ přicházejí se změnami katalogových cen.

Poznámky k tabulce na předchozí straně:

Německá říše Mi. č. 588-97 (Kroje 1935). Cena v katalogu MICHEL činila dříve 200 Eur. Analýza trhu 2014/15 však ukázala, že i v nejvyšším segmentu trhu činí maximálně 180 Eur. Proto byla ve vydání katalogu 2015 snížena cena na tuto částku.

Berlín Mi. č. 115 (Starosta Berlína dr. Reuter 1954). Cena bývala 10 Eur. Špičkový obchodník s velkou zákaznickou základnou si ale účtuje 15,80 Eur (sledování cen za několik let). Obchodník, který je částečně v nejdražším sortimentu a poskytuje slevy až 50 %, má cenu výrazně nižší. Následuje zvýšení ceny, i když opatrné.

NSR Mi. č. 116 (UPU 1949). Cena byla dříve 65 Eur. Analýza trhu v nejvyšším i nejnižším segmentu ukazuje, že zvýšení ceny je oprávněné.

NSR Mi. č. 123-138 (Poštovní trubka 1951). Cena svěží série se v nejvyšším obchodním segmentu nikdy příliš nelišila od katalogové ceny, proto se její cenový záznam v katalogu nemění.

NSR MiNr. 561-565 (Olympiáda 1968). Katalogová cena svěží série byla 3,50 Eur. Špičkový obchodník s velkou zákaznickou základnou si účtuje 4,85 (víceleté sledování). Další špičkový obchodník má cenu výrazně nižší, jen 3,40. Proto následuje jen opatrné zdražení.

Bádensko Mi č. 3x (12 Kr 1862). Původní katalogová cena 17 000 Eur byla v katalogu MICHEL uvedena kurzívou. Analýza cen dosažených v aukcích v letech 2014/2015 ukazuje velmi odlišné výsledky. Cena MICHEL byla proto pečlivě upravena směrem nahoru. Kalkulace přitom vycházela z nižší příklepové ceny, k níž bylo připočteno + 30 % na poplatky + dalších 30 % jako přirážka pro kupujícícho při dalším prodeji + další přirážka, protože jsou k dispozici i vyšší příklepové ceny = nová cena MICHEL. (Ta odpovídá vyšší ceně dosažené v první aukci s příplatkem 30 % na poplatky – pozn. FB.) Stejný postup je u druhé položky – Bavorsko.

Shrnuto

Tyto příklady poskytují představu o tom, jak kontrolujeme ceny v katalogu a proč se někdy mění. Vidíte také, že opravdu každá známka je kontrolována nezávisle na její katalogové ceně. Většina známek nemá čtyřmístnou katalogovou cenu, ale cenu obvykle hluboko pod 50 eur. V tom je krása filatelie. Za známky můžete utratit majlant, ale nemusíte shromáždit atraktivní sbírku. Měli byste však pravidelně kontrolovat aktuální informace. Protože platí, že „v obchodě se známkami neexistují pevné ceny“. Různí prodejci nabízejí stejnou známku za různé ceny a tyto ceny nejsou pevné, ale v čase se mění. O tom byste měli být informováni. Jinak se může snadno stát, že za známku nebo jiný filatelistický objekt zaplatíte příliš mnoho, nebo při prodeji dostanete příliš málo.

Nebo byly mezitím získány nové poznatky o jednotlivých známkách, které byste měli znát, abyste předešli škodě. Takové příklady vidíme neustále. Takže: Ujistěte se, že máte vždy nejnovější vydání svého katalogu MICHEL, protože je lepší být v bezpečí, než litovat.

Emisní činnost vydavatelství katalogů Michel je svým rozsahem a spolehlivostí ve vydávání ohromující. Otázka reálnosti jejich katalogových cen je samozřejmě důležitá a my jsme se teď seznámili s tím, jak při jejich stanovování redakce Michel postupuje.

Jednoduše shrnuto – redakce katalogů Michel uvádí, že za základ při stanovování katalogových cen bere zjištěné nabídky v té nejvyšší obchodní cenové kategorii, a to vždy v té nejlepší jakosti. Počítá přitom, že obchodníci dávají zákazníkům slevu 10 až 20 %, což znamená, že katalogové ceny jsou o tento podíl vyšší než ceny tržní. Dále se v publikaci uvádí, že ceny jsou kalkulovány včetně německého cla a daní. K cenám dosaženým v aukcích je připočítávána přirážka 30 % pro aukční firmu a za poplatky a daně, a vedle toho dalších 30 % jako rabat pro obchodníka, který zboží v aukci koupil a dále ho prodává. To je mimochodem poněkud nesrozumitelné tvrzení, protože v aukcích samozřejmě nakupují i samotní sběratelé, a navíc to neodpovídá údaji o konkrétně zmiňované známce Britská Guyana, kde tato přirážka není do katalogové ceny zahrnuta.

Je jasné, že současná cenová politika vydavatelství katalogů Michel se snaží být jiná a realističtější, než tomu bylo v dávné minulosti, s jejímiž důsledky se však při tvorbě katalogových cen redakce Michel musí vypořádávat dodnes.

My se však v tomto článku nechceme zabývat katalogovými cenami Michel obecně, jde nám především o ceny uvedené u známek Československa a České republiky. Pro účely oceňování našich známek bychom potřebovali dospět k určitému koeficientu, kterým by šlo přepočítat katalogové ceny Michel na naše koruny, a to ve vztahu k situaci na našem trhu.

Dospět ke stanovení takového koeficientu bychom mohli tak, že porovnáme Michlovy katalogové ceny s reálnými cenovými záznamy v katalozích POFIS, čímž získáme údaj (respektive určité rozpětí), který by nám pomohl se orientovat při používání katalogu Michel pro oceňování československých a českých emisí.

Ukážeme si to na konkrétních příkladech a začneme jednodušší oblastí – neupotřebenými známkami České republiky. V levém sloupci ukážeme záznamy v nejnovějším katalogu Michel, vpravo Dodatek POFIS.

Česká republika

Při porovnávání cen v obou katalozích (Michel a POFIS) jsme se samozřejmě neomezili jen na ukázky vyobrazené na předchozích stranách – záznamy jsme prošli od počátku, tedy od roku 1993 do současnosti. Zjistili jsme přitom, že naprostá většina cen v katalogu Michel vychází z ceny nominální a v průběhu následujících let se příliš nemění. To je ostatně v souladu se skutečností, že nemalý počet z dosud vydaných známek má pošta stále na skladě, což lze snadno ověřit v jejich seznamu uvedeném na webové stránce www.cpost.cz. Jistý problém to představuje u známek s nominální hodnotou vyjádřenou písmenem, jejichž prodejní cena se v důsledku změny poštovních tarifů samozřejmě zvyšuje.

Pokud jde o poštovně neupotřebené známky, vychází přepočet z Michel euro na koruny zhruba 1:10 až 1:12 (v průměru tedy 1:11), což lze snadno ukázat například na známce Moravské zemské muzeum v Brně 2017, Pof. 933, Mi č. 931, s nominální hodnotou 20 Kč a katalogovým záznamem 1,80 Michel euro. Ve zkratce lze tedy říci, že pokud pro rychlou orientaci u neupotřebených známek České republiky budete počítat s cenou 10 Kč za katalogové euro, u naprosté většiny z nich nebudete daleko od reálné ceny.

Zajímavou a trochu nečekanou skutečností je, že Michel uvádí a hodnotí i některé speciality, například u sešitků Mucha 2010, a to s cenami mírně se lišícími od podoby standardní.

U aršíku Karel IV. 2016 uvádí Michel obě varianty nápisu, přičemž běžnou a správnou (Quartus) hodnotí 8 ME, což je výrazně méně než v katalogu POFIS – 200 Kč (aršík se přitom prodává i o něco dráže, v tomto případě tedy dokonce za víc, než je plná katalogová cena Michel). Obdobná situace je i u aršíku s nápisem nesprávným (Quatrus), který má v katalogu Michel záznam 90 euro a v katalogu POFIS 700 Kč, na trhu jsme však zaznamenali prodeje i za cenu výrazně vyšší, i kolem 2.000 Kč, tedy za částku dosahující téměř plnou katalogovou cenu Michel. V obou případech jde však o naprostou výjimku.

Výjimkou, ale opačným směrem, jsou záznamy některých známek z prvních let České republiky, v katalogu Michel oproti tržní situaci v ČR značně podceněné. Příkladem jsou hodnoty 2 Kč Krasobruslení a 2 Kč Havel, obě z roku 1993, se záznamem POFIS 8 Kč a Michel jen 0,30 Eur. Takových příkladů bychom mohli uvést víc, ale od druhé poloviny devadesátých let jsou už vysloveně ojedinělé.

Když už se věnujeme emisím České republiky, podívejme se i na záznamy razítkovaných známek a FDC.

Poštovně upotřebené známky vede katalog POFIS ve dvou podobách – razítkované z ochoty, s lepem, jak je dodává Postfila, a pak z běžného poštovního provozu. Michel pro upotřebené známky uvádí jen jeden záznam. U většiny z nich pak ve stejné výši jako u známek neupotřebených a jen u malé části o něco levněji. To je však v protikladu k tržní praxi v České republice, kde jsou razítkované známky výrazně levnější než známky neupotřebené. Srovnáním katalogových cen lze dojít k závěru, že ceny známek s lepem orazítkovaných z ochoty lze přepočítat ve většině případů v poměru 1 ME = 5 Kč, známky z běžného poštovního provozu v poměru 1 ME = 1 Kč (výjimky se samozřejmě vyskytují, jsou však řídké).

A konečně cena FDC, u nichž ve většině případů platí přepočet obdobný jako u známek neupotřebených, tedy 1 ME = 10 až 12 Kč vůči cenám v katalogu POFIS.

Československo po roce 1945

Pro známky druhé republiky nemáme k dispozici dostatečně aktuální katalog POFIS, proto porovnáme katalogové ceny Michel 2023 s cenami, jichž bylo na našem trhu v poslední době opakovaně dosaženo. Zvolili jsme pro tento účel standardní, i když méně často se vyskytující položky nabízené Zásilkovou službou Profil a prodané ve větším počtu a dále několik položek z nedávných známých aukcí.

Neupotřebený aršík 5 Kčs PRAGA 1961 (Velké prádlo) Pof. A1216, s drobnými výrobními vynechávkami lepu byl prodáván za cca 2.000 Kč, se zcela svěžím lepem za 2.400 Kč, v katalogu Michel má záznam 120 ME, tedy v poměru 1 ME = 20 Kč.

Populární čtyřbloky Umění z roku 1966 v bezvadném stavu se prodávají za cca 1.600 Kč, v katalogu Michel mají záznam 170 ME, poměr je tedy cca 1 : 9.

Poměrně snadno můžeme porovnat katalogové ceny Michel s tuzemskými tržními cenami dosaženými v nedávných aukcích (včetně přirážky) za některé svěží neupotřebené desetibloky:

Název cena Kč cena ME ME : Kč

Fučík 1951 9.600 250 1 : 38

Smetana 1951 24.000 700 1 : 34

Dvořák 1951 19.000 500 1 : 38

Revolucionář 7.200 180 1 : 40

Mauzoleum 4.800 140 1 : 34

Turistika 1954 8.000 300 1 : 26

Kroje 1955 15.000 550 1 : 27

Kroje 1956 8.500 200 1 : 42

Houby 1958 6.500 250 1 : 26

UNESCO 1958 2.600 40 1 : 65

Ptáci 1959 8.500 240 1 : 35

FIP 1962 1.300 75 1 : 17

Brouci 1962 8.500 200 1 : 42

Kozorozi 1963 8.000 250 1 : 32

Květiny 1964 7.200 160 1 : 45

MFF 1964 3.100 60 1 : 52

Osvobození 1965 6.600 100 1 : 66

Indián 1966 12.000 280 1 : 43

Znak Prahy 1968 700 15 1 : 47

Interkosmos 1980 850 40 1 : 21

Letecké 1951 32.000 1.200 1 : 27

Letecké 1962 3.600 120 1 : 30

Letecké 1968 600 40 1 : 15

Letecké 1973 850 80 1 : 11

Z uvedených výsledků vyplývá, že v případě naprosté většiny „lepších“ desetibloků (tedy těch méně se vyskytujících, a proto hledaných) plná katalogová cena Michel nedosahuje tuzemskou cenu tržní a v některých případech ji tržní cena vysoce převyšuje.

U „běžnějšího“ materiálu je tomu jinak – katalogová cena Michel je až dvojnásobná než cena tržní.

Zcela jiná je situace u běžně se vyskytujících známek staré i nové měny, kde ceny v katalogu Michel je třeba přepočítávat mnohem níže, a to až v poměru 1 : 1 až 1 : 2, u lepších sérií až 1 : 4, u kuponů většinou 1 : 5.

Při podrobnějším porovnávání však nalezneme poměrně značný rozptyl v přepočtech, kdy zejména námětové série jsou oceněny ve výrazně odlišném přepočtu od emisí nenámětových.

Pro úplnost zmiňme emisi Čs. námořní plavba 1989 s námětem lodí, jejíž běžná série má v katalogu POFIS záznam 9 Kč a v Michlu 3 ME, jde tedy o poměr 1 : 3. Nevydaný sešitkový list, v katalogu POFIS se záznamem 3.500 Kč byl v tomto měsíci opakovaně prodán na aukčním webu Aukro za cenu cca 3.000 Kč, v katalogu Michel má přitom zánam 500 ME, jde tedy o poměr 1 : 6.

Údobí tzv. druhé republiky, tedy let 1945 až 1992 by si proto zasloužilo samostatné pojednání, a bylo by záslužné, kdyby se některý sběratel, badatel či obchodník takového úkolu ujal, shromáždil průřez aktuálními cenami, porovnal je se záznamy Michel a výsledek přinesl v podobě článku v časopisu Filatelie. Zajímavé by to bylo nejen u známek neupotřebených, ale i u razítkovaných a FDC.

Československo 1918 až 1939

Nejčerstvěji můžeme porovnat katalogové záznamy Michel a POFIS v případě první republiky. Umožňuje nám to právě vydaný katalog POFIS.

Závěrem

Seznámili jsme se způsobem, kterým redakce katalogů Michel tvoří cenové záznamy. Využili jsme přitom ojedinělou publikaci, v níž Michel otevřeně popisuje své postupy při cenotvorbě (což jiní vydavatelé katalogů v minulosti i v současnosti nedělali a nedělají) a porovnali jsme ceny Michel s aktuálními cenami za československé a české známky na našem trhu.

Na praktických příkladech jsme zjistili, že zejména u dražších známek katalogové ceny Michel až překvapivě často zhruba odpovídají cenám na našem trhu, nebo jsou dokonce nižší (na což však má ovšem vliv i současný silný vzestup tuzemské koupěschopné poptávky vyplývající z nečekaně vysoké inflace, v jejímž důsledku se značně zvýšil zájem o alternativní investice i ze strany nefilatelistů). Řadu hodnotných položek lze tedy kupovat a prodávat za plnou katalogovou cenu Michel (nebo dokonce i dráž).

Na druhé straně běžnější a levné položky mají většinou v katalogu Michel cenu vyšší, než je naše tuzemská tržní, a při přepočtu z ME na Kč je třeba použít příslušně nižší koeficient.

V této souvislosti však nesmíme zapomínat na dvě důležité okolnosti: Michel ceny stanovuje především pro německý trh, ze kterého samozřejmě čerpá nejvíc informací. Zahraniční (tedy i československé a české) známky, které na něj byly a jsou dováženy, podléhají tamním daňovým předpisům (např. DPH), což jejich cenu zvyšuje, a v úvahu je třeba brát i náklady spojené s dovozem. A jak Michel otevřeně uvádí, do ceny je v praxi třeba započítat i náklady a rabat obchodníka, který známku nakoupí a pak ji má třeba i několik let na skladě (v této době mu nic nevynáší a naopak se podílí na nákladech) s rizikem, že ji třeba ani neprodá. Tyto skryté náklady a rizika samozřejmě není možné přesně rozpočítat na jednotlivé známky, o něž je na trhu jen malý zájem, proto je v katalogu Michel jejich cena „paušálně“ zvýšena. Sběratelé, kteří takové obchodní náklady nenesou, mohou samozřejmě takovýto materiál nabízet levněji nebo ho od kolegů levněji nakupovat, s využitím příslušně nižšího přepočtového koeficientu.

Nejdůležitějším zjištěním pak pro nás je, že pro naše „lepší“ známky už dávno neplatí stará poučka, že jedna Michel marka = 2 Kčs (a z toho vyplývající 1 ME = 4 Kč), ale že katalogové ceny Michel mnohem přesněji vystihují jejich cenu.

Jinou otázkou samozřejmě je, jak je tomu u dalších, u nás sběratelsky oblíbených známkových zemí. Bylo by určitě užitečné, kdyby se našel autor, který by pro ně provedl podobný průzkum a srovnání, jako jsme to udělali v tomto článku. Současné možnosti získávání informací prostřednictvím internetu nás přitom neomezují jen na tuzemský trh, záznamy o provedených obchodech můžeme získávat z celého světa.

My jsme srovnání omezili na naše známky, protože o ty se zajímá nejvíc našich sběratelů i čtenářů časopisu Filatelie. Uvědomujeme si přitom, že mnohem podrobnější průzkum by si zasloužilo údobí tzv. druhého Československa (1945-92), jehož známky jsou nyní na trhu nabízeny za poměrně nízké ceny. ČSR II přitom poskytuje rozsáhlou možnost specializace (která je navíc dobře zmapovaná a popsaná). Ze všech tří údobí vydávání našich známek je sbírání ČSR II cenově nejdostupnější – vždyť za pouhý součet nominále kteréhokoli z posledních ročníků nepoužitých známek, aršíků a PL České republiky lze pořídit pěkný kus sbírky ČSR II… Pokud by tato skutečnost zlákala více zájemců, mělo by to časem vliv na tržní i katalogové ceny, a pak by bylo třeba upravit i koeficienty pro přepočet cen známek tohoto údobí z Michel euro na české koruny.