Too good to be true… (2)

Too good to be true… (2)

František Beneš

Pod tímto titulkem – anglickým pořekadlem, v překladu Příliš dobré, aby to byla pravda – loňská březnová Filatelie přinesla článek o rozsáhlém podvodu spočívajícím v rozprodeji velkého souboru vzácných zahraničních známek, jehož všechny součásti však ve skutečnosti byly padělky ke škodě sběratelů. Díky rychlému zveřejnění poté, co se ozval první poškozený, se snad podařilo dalšímu šíření těchto padělků zabránit – alespoň nám není známo, že by některý ze čtenářů našeho časopisu v souvislosti s nimi utrpěl škodu.

To se ale, bohužel, nedá říci o dalším rozsáhlém podvodu, tentokrát v oblasti starých i novějších česko­slovenských známek. Těsně před uzávěrkou tohoto čísla Filatelie mě totiž navštívil pan M. L. z Brna, aby mi předložil k prohlídce dvě alba se vzácnými známkami, jedno zejména z emise Pošta československá 1919, druhé se zajímavostmi a raritami ze sedmdesátých a osmdesátých let. Všechny byly opatřeny jednou nebo více znaleckými značkami a k řadě z nich byl dokonce připojen fotoatest, většinou některého ze známých současných znalců. Ke všem byla připojena pečlivě ve­dená bohatá dokumentace, zejména kopie katalogo­vých záznamů, výstřižky z aukčních katalogů, za kolik byla ta která položka vyvolána a prodána, podle obrázků u některých šlo dokonce o tento konkrétní exemplář.

Až potud tedy v očích pana M. L. vypadalo všechno v pořádku a on byl přesvědčen, že své peníze dobře investoval. K souboru mi řekl, že se o známkách dozvěděl ve svém zaměstnání od jednoho občasného návštěvníka, asi pětapadesátiletého solidně vypada­jícího pána, který prý vyřizuje rozsáhlou filatelistickou pozůstalost a pro úhradu s tím souvisejících nákladů mu některé známky postupně prodal a jiné mu dal do zástavy za půjčku. Neměl přitom přehnané požadavky, spokojil se s pouhými deseti procenty ze skutečné ceny známek. I tak ale šlo o nemalou sumu v řádu vyšších statisíců korun.

Samozřejmě se zhrozil, když jsem mu po prohlídce řekl, že všechny ty známky, staré i nové, jsou bez výjimky padělky ke škodě sběratelů. „Vždyť jsou všechny ověřené a některé mají i fotoatesty! A tahle a tahle byly dokonce jako pravé koupeny ve významné aukci – vždyť jsou vyfotografované v aukčním katalogu a po­dle zoubků a polohy přetisku jde poznat, že jde o tyhle konkrétní exempláře!“ Ani tady jsem ho nepotěšil – všech­ny znalecké i přídavné značky byly rovněž padě­lané, stejně jako fotoatesty. A padělané byly i kopie záznamů z aukčních katalogů, kde padělatel na stránce katalogu na obrázek pravé známky položil svůj padě­lek a záznam pak vyfotografoval a vytiskl. Někde to ale udělal ledabyle, takže pod padělkem vykukoval okraj perforace pravé známky na původním obrázku, jinde byl padělek trochu prohnutý, takže pod ním byl vidět stín vržený na původní obrázek (tyto skutečnosti by samozřejmě bylo možné potvrdit porovnáním se sku­tečným aukčním katalogem – ale šlo o tak zjevnou manipulaci, že to ani nebylo třeba).
Když jsem se spojil s kolegy z Komise znalců SČF, abych je informoval, že mi byly předloženy padělky jejich atestů, ukázalo se, že stejný prodejce před ča­sem oklamal jednoho významného pražského obchodníka s poštovními známkami, který jej dokonce kvůli tomu bude žalovat. V nákupním dokladu je uve­deno jméno a adresa prodávajícího: Dan Kříž, Dobrovského 7/1238, 612 00 Brno – Královo Pole.

Legenda byla tentokrát jiná. Prodejce obchodníkovi napřed zatelefonoval, že má k dispozici různé cenné známky, a co by ho nejvíc zajímalo. Když mu řekl, že se zabývá hlavně první republikou, prodejce vcelku bystře usoudil, že by s takovými padělky nemusel uspět, a tak mu poslal mailem obrázky známek ČSR II, zejména vzácnější položky na odlišných papírech. Pravost všech byla zezadu ověřena znaleckou značkou a značkami přídavnými. Tenhle kontakt na dálku trval nějakou dobu, a teprve pak prodávající přijel do Prahy a nabízené známky přivezl. Vystupoval přesvědčivě, zmínil, že prodává, protože má rakovinu a všeho se zbavuje, teď že bude prodávat i byt na Slovensku a tak podobně (prakticky stejnou historku později vykládal i své další oběti, panu M. L.).
Oslovený obchodník za známky zaplatil několik set tisíc korun, a když je dal pro jistotu znovu ověřit, uká­zalo se, že jsou všechny padělané – na běžný papír bez opticky aktivních přísad byla dodatečně nanesena přísada oz. Padělané byly i znalecké značky. Samozřejmě nákup reklamoval, prodejce slíbil peníze vrátit, ale neustále to pod různými záminkami odkládal, takže nezbylo, než začít věc řešit soudně.

Druhý oklamaný, pan M. L., zase hned druhý den po zjištění skutečného stavu zašel na policii v Brně a nekompromisně podal na prodávajícího Dana Kříže trestní oznámení pro podvod.

Lze očekávat, že podobným způsobem budou postupovat i znalci, jejichž jména jsou uvedena na padě­laných atestech.

Když jsem padělky prohlédl, mohu konstatovat, že řada z nich je vcelku jednoduchých a to, že jimi byl někdo oklamán lze přičíst spíše kontextu, v němž byly nabízeny. Ani padělané znalecké značky přitom nejsou nijak dokonalé, a padělané fotoatesty jsou dokonce doslova primitivní. Ovšem tohle všechno dohromady, spolu s fotokopiemi záznamů z katalogů a aukčních nabídek a „odbornými“ rukopisnými poznámkami vytváří dojem, že jde o součást odborně vedené sbírky, s jakou se člověk hned tak nesetká. Když k tomu přičteme vcelku pochopitelnou touhu využít takovou jedinečnou „příležitost“ získat za neobyčejně výhodnou cenu tak vzácné známky, nemůžeme se divit, když i jinak opatrný člověk skočí podvodníkovi na špek.

Skutečné nebezpečí mezi těmito padělky mohou představovat snad jen známky na odlišném – oz – papíru, o nichž by se kupující měli vždy poradit s důvěryhodným znalcem. Pouhá prohlídka pod UV lampou (a zjištění, že papír „září“) totiž sama o sobě rozhodně nestačí – zkoumat je třeba nejen přední stranu papíru (včetně podoby tohoto záření), ale i stranu zadní, zejména podobu lepu, dále prostor kolem perforačních otvorů a na konci zoubků, a samozřejmě i skutečnost, zda známka podle odstínu barvy pochází z části nákladu, pro který byl tento papír použit. Odborníci z Komise znalců SČF jsou na takové konzultace připraveni a je v zájmu sběratelů, aby je také využívali!

A teď se podívejme, jak vlastně alespoň některé z popsaných padělků vypadají. Začněme s těmi z údobí ČSR I. Jejich nebezpečnost je leckdy nízká, přesto našly své kupce…

U padělků z údobí ČSR II je situace složitější. Část z nich, konkrétně „nevydané“ hodnoty emise Olympijské hry Los Angeles 1984 mají původní nápis doplněný značně primitivně, a jejich nebezpečnost je tedy nízká (přesto našly své kupce). Těžší pro méně zkušené sběratele je rozpoznat padělky odlišných papírů. Tady nezbyde než obrátit se na zkušeného specializovaného sběratele, zaměřeného na tuto oblast, nebo na důvěryhodného znalce.

Prodejce zmíněnému obchodníkovi nabízel padělky vzácných známek na odlišných papírech v této „jednoduché“ podobě, tedy jen s označením podle katalogu (pro úplnost vyobrazujeme i padělatelův/prodejcův rukopis). Všechny na své zadní straně nesly otisk jedné nebo více znaleckých značek a značek přídavných, i ty jsou ale všechny padělané. Nejčastěji jde o padělky značky znalců Kuldy a Karáska a padělek obchodní značky POFIS.

Ukázali jsme Vám menší část padělků úspěšně proda­ných v úvodu zmíněným podvodníkem – na víc nám už v tomto čísle Filatelie nezbylo místo. Článek jsme zařadili aktuálně, ihned, jakmile jsme získali potřebné podklady (bylo to v době uzávěrky a redakce musela kvůli tomu předělat obsah čísla, což vedlo ke zpoždění jeho vydá­ní). Považovali jsme však za důležité, abyste před těmito padělky byli varováni. Ukázalo se totiž, že je padělatel prodává nejen sběratelům, ale jako „dobrou investici“ i dalším osobám, které je pak, třeba i v dobré víře, dál uvádějí na trh. Už zhruba před dvěma lety jsme první zaznamenali na Aukru, hlášeny nám byly i z několika burz. Nejde přitom jen známky československé, ale i zahraniční, s padělanými značkami a atesty zahraničních znalců. Opatrnost je tedy namístě. Současně je však třeba uvést, že všechny tyto padělky lze samozřejmě bezpečně rozpoznat, a pokud to není v silách některého sběratele, je prostě třeba poradit se předem s důvěry­hodným znalcem. Seznam členů Komise znalců SČF s kontakty je zveřejněn na www.informace-scf.cz.