Poštovní úředník Oskar Scott Woody – legenda z R.M.S. Titanic
František Beneš
„Naléhal jsem na ně, aby zanechali své práce. Zavrtěli hlavami a pokračovali. Možná jim útěk později překazil příval vody, možná to byl výbuch. Pak už jsem je neviděl.“
(svědectví Alberta Theissingera, přeživšího stevarda z lodi Titanik)
Tragický příběh poštovního parníku Titanic zná snad každý. Pýcha námořního stavitelství, která měla v rekordně krátkém čase spojovat starý a nový kontinent a už při své první plavbě chtěla získat Modrou stuhu, námořní ocenění pro loď, která nejrychleji překoná Atlantský oceán z Evropy do Nového Yorku.
Pro nás a dnešní příběh je důležité, že šlo o poštovní loď – zkratka R.M.S. znamená Royal Mail Ship, tedy Královská poštovní loď. Ve své době šlo o největší osobní parník světa, určený pro převoz cestujících a pošty mezi Evropou a Severní Amerikou.
Stavba Titaniku začala v roce 1909 v irském Belfastu. Trvala čtyři roky a 10. dubna 1912 v poledne vyplul na svou první a zároveň poslední plavbu – o čtyři dny později, 14. dubna, těsně před půlnocí, se srazil s ledovcem a po třech hodinách, tedy už 15. dubna, se na širém moři potopil… Z 2223 osob na palubě se zachránilo jen 711, i když kapacita záchranných člunů byla větší. Při jejich naloďování však panoval velký zmatek, takže byly často na vodu spuštěny ne zcela obsazené. I tak jich ale bylo málo a zdaleka by nestačily na záchranu všech cestujících a členů posádky – jejich kapacita odpovídala zhruba polovině, a to loď nebyla ani plně obsazena. Důvodem tohoto podcenění byl zřejmě předpoklad, že Titanic se svými uzavíratelnými komorami je vlastně nepotopitelný. I když byly rozdány záchranné kruhy a vesty, moře plné ledovců mělo teplotu mínus 2 stupně Celsia a trosečníci tak do deseti minut umrzli. Nejbližší loď, která zareagovala na nouzové volání, parník Carpathia, byla přitom vzdálena čtyři hodiny riskantní plavby ledovcovými poli, a mohla tak zachránit jen ty, kdo byli v záchranných člunech. Patnáct set dvanáct ostatních se zachránit nepodařilo. Část nalezla hrob v mořské hlubině, těla dalších byla vylovena a dopravena do kanadského Halifaxu, kde pak byli mnozí i pohřbeni.
Mezi mrtvými bylo i všech pět poštovních úředníků – W. L. Gwynn, J. S. March, J. R. J. Smith, J. B. Williamson a O. S. Woody, kteří do poslední chvíle neopustili svou povinnost pečovat o zásilky, pytle s nimi se dokonce pokusili vynosit na palubu a zachránit. Jako své hrdiny si je dodnes připomínají britská a americká pošta. Díky poslednímu jmenovanému se dochovaly jediné poštovní doklady související s plavbou Titaniku, a tak jej chci nyní čtenářům Filatelie přiblížit.
Oskar Scott Woody
O. S. Woody se narodil 15. dubna 1871 v městě Roxboro v Severní Karolíně. Jeho otec patřil ke svobodným zednářům1) a pro členství získal i Oskara, ten byl v roce 1903 povýšen na „vznešený stupeň zednářského mistra“ v lóži Acacia č. 16 v Clifton Springs, městečku ve Virginii, kde později žil. Povoláním byl pošťák, patnáct let pracoval u vlakové pošty na trase Washington-Greensboro v Severní Karolíně. V roce 1910 přešel do poštovní námořní služby. Vypracoval se na elitního poštmistra s platem tisíc dolarů ročně2). Zařazení do lodní pošty na Titaniku pro něj bylo významné povýšení a velká profesní pocta.
Na základě cestovního příkazu k nalodění na R.M.S. Titanic Woody 2. 4. 1912 odplul parníkem SS Císař Vilém Velký z Nového Yorku do Plymouthu v Anglii, a odtud odjel do Southamptonu, kde 10. dubna nastoupil na poštovní úřad na Titaniku. Ten byl tehdy považován za nejprestižnější místo pro poštovního zaměstnance.
Na Titaniku působili i další námořní poštovní úředníci, Američané William Logan Gwinn a John Starr March a Britové John Richard Jago a James Bertram Williamson, oba ze Southamptonu. Dne 10. dubna 1912 Titanic opustil Southampton, aby zahájil svou první (a poslední) plavbu. Na palubě bylo více než 3300 pytlů obyčejné pošty a 200 pytlů pošty doporučené, z nichž každý vážil až 100 liber (45 kg). Údaje o celkovém počtu zásilek se v pramenech rozcházejí, celkem mělo jít o miliony dopisů a dalších zásilek (uváděn je počet až devět milionů!). Pošta byla nakládána 10. 4. v Southamptonu, další přibyla na zastávce téhož dne v Cherbourgu a poté 11. 4. v Dublinu. Hned po vyplutí bylo zahájeno třídění zásilek pro jejich směrování na doručovací okresy v US poštovním systému po doplutí do Nového Yorku. Uvádí se, že každý z pracovníků lodního poštovního úřadu údajně roztřídil desítky tisíc zásilek za den! K označování balíků a roztříděných svazků pošty podle místa určení sloužily předtištěné lístky, průvodky, takzvané facing slips.
Poštovní úřad se rozkládal na dvou podlažích hluboko v podpalubí. Třídírna zásilek byla na palubě G a jejich sklad o patro níže.
Čtrnáctého dubna večer slavil Woody s ostatními poštovními úředníky své 41. narozeniny. Náraz ledovce však oslavu přerušil. Lodní pošta byla jedním z prvních prostorů, které nabraly vodu. Její zásilky byly považovány za velmi důležitý náklad. Právě díky přepravě pošty loď získala označení R.M.S. Lodní společnost proto vynaložila velké úsilí, aby zajistila její bezpečnost. Od námořních poštovních úředníků se očekávalo, že budou zásilky chránit za každou cenu. Všichni se tedy hned pustili do práce a snažili se zachránit alespoň 200 pytlů doporučené pošty a cenných zásilek a táhli je po schodech na palubu G. O pouhých pět minut později se začala zaplavovat samotná třídírna. Muži odmítli opustit své stanoviště a pokračovali v přenášení pytlů s poštou z paluby G na palubu C. Snaha statečných pošťáků však byla marná. Všichni zahynuli, když do poslední chvíle plnili své povinnosti. Nezachránila se ani jedna poštovní zásilka…3)
Výroční zpráva generálního poštmistra US Post z roku 1912 k tomu uvádí: „Asi čtvrt hodiny po srážce bylo zjištěno, že spodní místnost námořní pošty je prakticky naplněna vodou a pytle s poštou jsou zatopeny. Úředníci byli viděni v třídírně nahoře, jak zavírají pytle a připravují se vynést na palubu všechny dostupné zásilky. Z posledních zpráv o jejich činnosti vyplývá, že se do poslední chvíle věnovali této práci a vynášení pytlů na palubu.“
Stevard Titaniku Albert Theissinger, který krátce pomáhal poštovním úředníkům, než se stáhl před stoupající vodou, později vzpomínal: „Naléhal jsem na ně, aby zanechali své práce. Zavrtěli hlavami a pokračovali. Možná jim útěk později překazil příval vody, možná to byl výbuch. Pak už jsem je neviděl.“
Majitel ztroskotaného Titaniku, společnost White Star Line, pronajala čtyři lodě, aby pomohly při následné záchranné operaci na moři. Posádka lodi Mackay-Bennett vyzvedla celkem 306 těl, Woodyho tělo objevila týden po potopení, 22. dubna 1912. Kapitán F. H. Lardner popsal ve svém lodním deníku pole trosek v době vyzvednutí: „Pondělí 22. dubna. Tento den jsme vyzvedli 27 těl… Všichni měli záchranné pásy a těla plavala velmi vysoko ve vodě.“ Woody byl identifikován podle dopisu své manželce, který měl u sebe. Mezi osobními věcmi v jeho šedém pruhovaném obleku, zapsanými do seznamu, byl dopis poštovního ředitelství N.Y., jímž byl přidělen na Titanic, řetízek se třemi klíči od poštovní místnosti, kapesní hodinky, dvě plnicí pera, průkaz zednářské lóže, manžetové knoflíčky se zednářskými symboly a zednářský kapesní nůž, zlatý prsten, 10,02 dolarů v hotovosti a blíže nespecifikované „dopisy“. Tyto věci byly uloženy do plátěného pytle s inventárním číslem 167 přiděleným ostatkům a předány vdově Leile Bullard-Woodyové, kterou si Oskar vzal jen 18 měsíců předtím. Woodyho tělo bylo pohřbeno do moře. Leila, kterou tragédie hluboce zasáhla, se nikdy znovu neprovdala a Oscarovu fotografii prý měla stále u sebe. Aby uctila manželovu příslušnost ke svobodným zednářům, odkázala v roce 1963 zachráněné Oscarovy osobní věci V. R. Gillovi (1901-87), členu zednářské lóže Perseverance v Marylandu. Byl mezi nimi i malý svazek poštovních lístků – „facing slips“, někdy označovaných jako lístky směrování pošty z lodní třídírny, s předtištěnými údaji.
Profesionální čest a samozřejmá statečnost, s níž pět mužů-pošťáků na Titaniku obětovalo své životy v zájmu své práce a poslání, není zapomenuta ani po více než sto letech. V Belfastu, Southamptonu, v Cherbourgu, Washingtonu, na Novém Foundlandu i jinde jsou muzea a expozice Titaniku věnované mimo jiné i jeho poště a jejím hrdinům. Často jsou připomínáni v mediích. V USA je O. S. Woody dodnes uctíván. Jsou po něm pojmenovány pošty, je oslavován politiky i svobodnými zednáři. Na jeho počest byla 24. června 2012 vztyčena vlajka nad Kapitolem, 24. listopad je od roku 2003 v Severní Karolíně připomínán jako „Den Oskara Scotta Woodyho“.
„Titanic facing slips“, nebo dle některých pramenů „mail-routing slips from the ship’s post office“ jsou jediné dochované poštovní stopy z Titaniku, nejslavnější lodi v dějinách. Patří k připomínkám katastrofy, která je stále v povědomí lidstva. Z hlediska poštovní historie jde o jedny z nejvýznamnějších artefaktů vůbec! Existují desítky pramenů, statí odborné literatury a muzejních expozic, které jsou jim věnovány.
V šatech O. S. Woodyho jich bylo nalezeno zhruba třicet. Všechny shodně nesou otisky razítek palubní pošty Titanic a Transatlantic Post Office 7 / AP 10 / 12 a osobního razítka O. S. Woody. Snad patřily k pytlům, které byly vyneseny na palubu G a C.4) Původně se zřejmě nacházely v jakémsi svazku, neboť všechny nesou stopy po namočení (ledová voda měla mínus dva stupně Celsia), některé více, jiné méně, podle toho, na jakém místě ve svazku se nacházely. Všechny dochované pocházejí z pozůstalosti paní Woodyové a veřejnost se o nich více dozvěděla až po její smrti v roce 1965. Dnes jsou uloženy zejména v muzeích – Washington Smithsonian Institutu či v Národním poštovním muzeu v Londýně, některé jsou v majetku zednářských lóží v USA a zhruba dvanáct jich je v rukách sběratelů. V průběhu let se čas od času některý objeví ve významných světových aukcích – Christie‘s, Heritage Auctions, Matthew Bennett Auction, Bonhams aj. A jeden z nich je od letošního ledna v české sbírce!
Připomíná zde dávnou tragédii i hrdinství a oddanost službě pošťáků na ztroskotané lodi. Současně je nám dalším důkazem, že se česká filatelie ve světě rozhodně neztratí, když vedle největšího současného souboru Mauritiů Post Office se může pochlubit i nepochybným „Mauritiem“ námořní poštovní přepravy!