František Beneš
Název emise: Kaple Zvěstování Panně Marii
v Klementinu – Zrcadlová kaple
Den vydání: 4. září 2024
Hodnota: 80 Kč; kat. č. 1286
Rozměr známkového obrazu: 40 x 50 mm
Rozměr aršíku: 175 x 120 mm
Výtvarný návrh: Jan Kavan
Rytina aršíku a FDC: Lucie Bandiková
Druh tisku: OTp+OF; Tisk: Hradištko, sro.
Tisková forma: 1 AP
Náklad: 23.000 aršíků
FDC: OTp; Tisk: Hradištko, sro.
Náklad: 2.300 ks
Ve 300 let staré a dávno odsvěcené Zrcadlové kapli pražského Klementina se nacházejí dvoje ze stejné doby pocházející barokní varhany. Původní, umístěné na kůru, postavil v roce 1732 známý varhaník jezuita Tomáš Schwarz. Podle legendy na ně při svém pražském pobytu hrál sám Mozart! Když pak byl o čtyři desítky let později zrušen jezuitský řád, který zde působil, odkoupila je farnost ve Břvanech na Lounsku pro kapli svaté Anny v Počeradech. Tady sloužily dvě století, podepsal se na nich však špatný stav kaple za minulého režimu, a tak byly koncem 70. let převezeny zpět do Klementina a restaurovány. Před deseti lety požádala o jejich vydání církev a v roce 2016 obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl, že jsou jejím majetkem. V Klementinu však zůstaly, církev je Národní knihovně bezplatně zapůjčila.
Pro aršík však byly vybrány ty stojící proti nim, v místě původního oltáře, které sem byly převezeny v 50. letech minulého století z kostela Nanebevzetí Panny Marie v zaniklé osadě Svatobor u Doupova na Karlovarsku. Podle dochovaných listin je tam v roce 1735 za 300 zlatých postavil nejmenovaný varhanář z Drážďan. Jde o nejkrásnější nástroj tohoto druhu v Praze a jako takový byl vyobrazen na titulu publikace o tuzemských varhanách.
Podobu nového aršíku navrhl zkušený výtvarník Jan Kavan, tvůrce mnoha našich poštovních známek, rytinu zhotovila nová tvář na poli naší známkové tvorby, rytečka Lucie Bandiková (1974), absolventka Střední uměleckoprůmyslové školy v Turnově.
Žije na Jesenicku a úspěšně se věnuje rytinám na zbraních a nožích, ty se vyvážejí hlavně do USA.
Zkušenosti však má i se známkami, před bezmála dvěma desetiletími začala spolupracovat se Slovenskou poštou.
Nyní dostala příležitost i v české známkové tvorbě – a podle mého názoru ji dobře využila. Přál by jí i nám, aby navázala na tradici svých úspěšných předchůdců od dob první republiky po současnost, a třeba ji i obohatila o nový přístup a ženský pohled.
V jejím případě byla Česká pošta úspěšná při hledání nových tváří, kterých bude v oboru rytectví velmi třeba. Vždyť i ti nedávno nejmladší rytci-mladíci dnes spadají do generace sedmdesátníků, a je třeba se poohlížet po jejich následovnících!