V předchozích dvou částech jsme se stručně zmínili o historii poštovních schránek a podívali se na dvě zajímavé na Falklandských ostrovech. Ty jsme vybrali v souvislosti s nedávným úmrtím M. Thatcherové, která jako britská premiérka prosadila rozhodnou odvetu, když je před třiceti lety obsadila vojska argentinské vojenské junty. Také za dnešními schránkami se vydáme na ostrovy ležícími na východ od jihoamerického kontinentu, tyhle však na rozdíl od studeného jižního Atlantiku omývá teplé Karibské moře.
I dnes je náš zájem daný politickou situací, i když tentokrát zcela jiného rázu. Připravují se tu totiž na nadcházející změnu v čele státu, a protože jde o součásti konstituční monarchie, půjde o změnu osoby panovníka, což se nepochybně odrazí na poštovních známkách.
Ke zmíněné změně dojde 30. dubna, na kdy oznámila svou abdikaci nizozemská královna Beatrix Oranžsko-Nasavská, a to ve prospěch svého nejstaršího syna Viléma Alexandra. Půjde už o čtvrtého krále Viléma z tohoto rodu, a když započítáme i jeho dávné předky v postavení místodržitelů, bude už vlastně Vilémem devátým (panovat však bude pod jménem Vilém Alexandr I.). To je ale už velmi dávná historie, protože Nizozemsku vládnou už 123 let ženy (od roku 1890), a za tuto dlouhou dobu se na trůnu vystřídaly pouhopouhé tři! Prokázaly tak obdivuhodnou vytrvalost a životní odolnost, protože minimálně první dvě čelily velmi těžkým okolnostem. Filatelisté dobře znají jejich portréty z poštovních známek, takže si snadno vzpomenou, že šlo o Vilemínu, která vládla v letech 1890 – 1948 a zažila tak tragédie obou světových válek, její dceru Juliánu (vládla 1948 – 1980), nucenou přihlížet rozpadu nizozemského zámořského impéria, a Juliáninu dceru, současnou královnu Beatrix (od roku 1980).
Po tak dlouhém údobí panování žen není tedy divu, že ohlášené předání trůnu mužskému nástupci budí ve všech částech Nizozemska velkou pozornost. A protože Nizozemsko není jen evropským pobřežním státem, jak bývá u nás obvykle vnímáno, ale jeho součástí jsou i vzdálené karibské ostrovy, dříve označované jako Nizozemské Antily, změna v čele státu je samozřejmě velkou událostí i na nich. Konkrétně jde o ostrovy Aruba, Curacao a Svatý Martin (přesněji jeho jižní část, protože severní část spravuje Francie), které jsou každý jednou ze čtyř zemí tvořících nyní Nizozemsko – čtvrtou je pak samotné evropské Nizozemsko (pod které spadají i zbývající tři ostrovy – Bonaire, Saba a Svatý Eustach).
Nadcházející změna panovníka je na těchto ostrovech připomínána všemožnými způsoby, od drobných suvenýrů po dámské kompletní oblečení – v místních klimatických podmínkách reprezentované sukní, tričkem a šátkem.
Nejznámější z šestice zmíněných ostrovů jsou Curacao a Aruba, a přestože každý z nich tvoří součást Nizozemska a těsně spolu sousedí, podoba jejich poštovních schránek (do nichž budou zanedlouho vhazovány dopisy vyplacené známkami s portrétem krále Viléma Alexandra I.) se značně liší. V turisticky méně rozvinutém Curacau jsou schránky opravdu nepřehlédnutelné, vysoké skoro dva metry a v rustikálním holandském stylu. Na obrázcích vidíme dvě, jedna je umístěna v hale hotelu Marriott, druhá na místním mezinárodním letišti poblíž hlavního města Willemstad.
Lpění na nizozemských tradicích má na Curacau možná i jeden skrytý důvod: zdejší obrovskou ropnou rafinérii – svého času údajně dokonce největší na světě! – ovládal mocný soused, Venezuela. Ta leží doslova na dohled od jeho pobřeží, dělí je pouhých padesát kilometrů. Každodenně je překonávají loďky venezuelských zemědělců a rybářů, kteří na slavný plovoucí trh ve Willemstadu přivážejí čerstvou zeleninu a ryby.
Komplikovaná politická a z ní vyplývající nedobrá ekonomická situace ve Venezuele však samozřejmě nutí obyvatele Curacaa upírat zraky spíše ke vzdálenému evropskému Nizozemsku a k jejich společné historii. Věci došly dokonce tak daleko, že byly zrušeny dříve běžné plavby trajektů do Venezuely, a v současné dramatické povolební situaci po smrti prezidenta Chaveze vám tady na dotaz, zda nedalekého souseda navštívit alespoň letecky, každý upřímně řekne, že je to bláznivý nápad.
To turisticky rozvinutější Aruba, byť vzdálená od Venezuely pouhopouhých dvacet kilometrů, je mnohem bezstarostnější. Ostrov žijící především z návštěvníků ze zámoří, je mnohem kosmopolitnější, což se odráží i na podobě poštovních schránek. Po staromilském curacaoském stylu tu nenajdete ani stopu, schránky jsou moderní a jaksi sterilní, představit si je dokážete kdekoli v rozvinutém světě. O mnohém vypovídá, že poštu v hlavním městě Oranjestadu naleznete ve společné úřadovně s firmou Western Union.
Ovšem i na Arubě na výlety do Venezuely pohlížejí jako na zbytečné riziko, pro velký počet vražd, únosů a oloupení cizích návštěvníků. Snad na venezuelském turistickém ostrově Svatá Markéta je to jiné, tam jsem se ale nedostal. A tak píšu tyhle řádky na pobřeží Aruby, na dohled od Venezuely, jejíž poštovní schránky si snad budeme moci připomenout zase někdy příště…