Blob. Spor, který se táhne už jedenáct let

František Beneš

Název emise: Český design – Jan Kaplický
Den vydání: 4. dubna 2018
Hodnota: E (ke dni vydání 35 Kč); č. 975 (ČP)
Rozměr známkového obrazu: 46 x 19 mm
Výtvarný návrh: Alan Záruba
Rytina: Martin Srb
Druh tisku: OTr+HT
Papír: fl-an-OF; Tisk: PTC Praha
Tisková forma: 2x 50; Náklad: 600 tis.
FDC: digitální tisk v barvě červené a modré
Tisk: PTC Praha; Náklad: 3.400

Hned v úvodu musím říci, že Kaplického návrh Národní knihovny se mi líbí a zrovna tak se mi líbí nová známka na toto téma (obojí rozvedu dále), ale její vydání nepovažuju za šťastné – alespoň v podobě, v jaké vyšla.
Jako nadšený cestovatel si dobře uvědomuju, jak důležitá je pro města kvalitní moderní architektura a jak často se stává, že tvůrci předběhnou dobu a zpočátku vysmívané a odmítané stavby se později stanou ikonami. Příklady nalezneme na celém světě, od pařížské Eiffelovky po Operu v Sydney, u nás například Tančící dům.

Jan Kaplický je mi sympatický jako člověk i jako tvůrce, dokonce je to můj „spolužák“ (chodil jsem na stejné gymnázium jako on – na pražském Pohořelci, vzhledem k datům narození samozřejmě o dvě desítky let později). Líbilo se mi, jak vypadal i jak vystupoval, bylo mi blízké, že sbíral známky (jeho tatínek dokonce jednu navrhl – hodnotu 2,40 Kčs Lidice 1947), byly mi sympatické jeho názory a měl jsem rád jeho stavby, z nichž některé jsem mohl ve světě spatřit na vlastní oči, jiné znám alespoň z obrázků nebo z britské poštovní známky.

Jeho návrh nové budovy Národní knihovny v Praze jsem vnímal jako šanci dát městu nový architektonický impuls, zvýšit jeho přitažlivost pro turisty a zkrášlit jej pro jeho obyvatele.

Jako právník však cítím, že v demokratické společnosti je třeba ctít pravidla, což je analogie právní zásady, že smlouvy se mají dodržovat, jak byly uzavřeny. Bylo tu konkrétní zadání veřejné soutěže (jedna strana smlouvy), jemuž návrh ateliéru Future Systems (druhá strana smlouvy), jehož byl Kaplický spoluautorem, nevyhověl (sklad knih umístil do podzemí, nemluvě o dramaticky překročeném rozpočtu na stavbu) – a měl tak být vyřazen už v prvním kole hodnocení. Namísto toho v soutěži zvítězil, a to rozhodnutím poroty, která zjevně dala víc na sympatie k velkému vizionáři a jeho dílu než na pravidla, na jejichž dodržování měla dohlížet. Ostatní účastníci soutěže se cítili takovým postupem poškozeni (šlo i od dost peněz – celá soutěž stála osmadvacet milionů korun, z nichž tři čtvrtiny šly na ceny a odměny soutěžícím a porotcům) a výsledek napadli stížnostmi a žalobami. To nakonec vedlo k závěru, že první cena byla udělena neregulérně, protože soutěž proběhla v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách.

Věc byla medializována, z roviny odborné se přelila do roviny politické, řada vyjádření byla prezentována zkresleně (například výrok prezidenta Klause je dodnes tradován ve smyslu, že „Podobně jako protijaderní aktivisté u Temelína se budu přivazovat a vlastním tělem bránit tomu, aby Národní knihovna byla v takové podobě na Letné“ – přitom, jak si vzpomínám, zněl opačně: „I když se stavbou nesouhlasím, nebudu se na rozdíl od protijaderných aktivistů u Temelína přivazovat a vlastním tělem bránit její stavbě“).

V této fázi sporu už šly stranou technické okolnosti (uskladnění knih v podzemí) i cena stavby a ústředním tématem se stalo její umístění, kdy odpůrcům vadilo především zvolené místo na Letné, kde by vytvořila novou dominantu (a navíc nebyly vyřešeny otázky kolem pozemků a územního plánu), zatímco příznivci odmítali přemístění jinam, například do Vysočan, na parcely po zrušených továrnách. Spor trvá vlastně dodnes, a to přesto, že Jan Kaplický v roce 2009 zemřel (a to jako v antické tragédii – sám, na ulici v pražských Dejvicích, když mu selhalo srdce, jen několik hodin poté, co se mu narodila dcera…).

Nyní tedy vychází poštovní známka připomínající jeho u nás asi nejslavnější architektonický návrh. Už v úvodu jsem řekl, že se mi nové vydání líbí. Známka má skvostnou minimalistickou úpravu a je dokonale řemeslně provedena – za skvělé považuju, že nebyla vytištěna ofsetem (ač tak na první pohled vypadá), ale rotačním ocelotiskem kombinovaným s rastrovým hlubotiskem. Stojí za to si na ni sáhnout, vychutnat konečky prstů plastičnost rytiny nápisů, prohlédnout si je pod lupou.1) Kdybychom někdy chtěli ve známkové tvorbě předvést, že v jednoduchosti je síla, tady máme nejlepší příklad.

Jednoduché a srozumitelné je i razítko se stručným monogramem JK – velká osobnost nepotřebuje ozdobičky.

V horní části kresebné výzdoby obálky dne vydání je heslo francouzské revoluce Svoboda, Rovnost, Bratrství, vtělené i do současné tamní ústavy; tady zřejmě reprezentuje Kaplického krédo. Doplňuje je jeho citát „To, že smím žít a pracovat ve svobodné zemi je privilegium. Nikdy na to nezapomenu!“ Bohužel není zřejmé, o jaké zemi mluví – většinu života strávil v exilu, v nepochybně svobodné Velké Británii, domů se vrátil až na jeho sklonku, tedy do nepochybně svobodné České republiky (tahle nejasnost ale možná pramení jen z mé malé informovanosti – zasvěcenějším do Kaplického života může být věc zřejmější).

Problém emise vidím v dolní části výzdoby FDC – v nápisu Knihovna na Letné. Tady už se připomenutí osobnosti mění na agitku, na slogan na transparentu, což ve známkové tvorbě považuju za nepatřičné. Česká pošta je státní podnik a jako takový by neměla stát na nějaké straně odborného sporu, přerostlého navíc do politické roviny. Na Letné žádná knihovna nestojí a pokud už bylo konkrétní místo třeba připomínat, mělo se to stát s použitím výrazu Návrh knihovny na Letné a stejně to mělo být uvedeno na známce – tedy Návrh Národní knihovny.

Jestliže jsem tedy u známky Parník Vyšehrad kritizoval pasivitu členů Komise pro přípravu emisního plánu MPO, zde vidím opačný extrém – aktivismus, který do známkové tvorby nepatří. Na známce je jako autor uveden J. Kaplický, který definitivní úpravu přirozeně provést nemohl – je už devět let mrtev. Její podoba vychází z jeho skici v deníku, upravené grafickým designérem Alanem Zárubou (1964), který se Kaplického dílu odborně věnuje už mnoho let.

Texty mají vycházet z letáku používaného v době jednání o stavbě knihovny, jsou tedy zřejmě rovněž Kaplického dílem a měly sloužit k podpoře jeho úsilí. To zde však není nijak zmíněno (aby bylo jasné, že jde o záznam doby), takže vyznívají jako pokračování argumentace ve sporu. Chápu, že v úvahu byl nejspíš brán i názor Kaplického vdovy Elišky, která statečně nese prapor jeho odkazu, a názory jeho podporovatelů, hranice je však jemná, a tady došlo k jejímu překročení.
Reportáž o vzniku známky natočila Česká televize, podívat se na ni můžete na internetu v pořadu Z metropole ze dne 31. března v poledne na kanálu ČT 1.