Články

Václav Fajt 70 – a půl století dobrého díla

František Beneš

Za umělce má mluvit jeho dílo – tuhle zásadu lze na rytce a malíře Václava Fajta vztáhnout takřka stoprocentně. Na internetu o něm naleznete jen velmi málo, dokonce nemá ani svou stránku na Wikipedii. S jeho pracemi se přitom můžeme setkávat každodenně, na poštovních známkách a na bankovkách.

Narodil se 4. srpna 1952 v Plzni, ale za své rodiště považuje Robčice, vesničku, odkud pochází jeho rodina. Jeho předkové z matčiny strany tu měli malé hospodářství, na kterém bylo pořád co dělat. Maminka Helena byla z pěti dětí a celý život se lopotila na poli nebo ve chlévě. Tatínek Václav byl dělníkem v plzeňské Škodovce, jako zámečník pracoval na lokomotivách. Po práci i on pomáhal mamince v hospodářství, však také do místního JZD vstoupili až z nezbytí a jako jedni z posledních, v roce 1958. To mimoděk vypovídá o vztahu rodiny k vládnoucímu režimu, který to samozřejmě nenechal bez odezvy, takže Václav ani po letech nemohl pomýšlet na studium na vysoké škole, i když předpoklady k tomu měl.
Continue reading Václav Fajt 70 – a půl století dobrého díla

Není značka jako značka – a atest to taky vždycky nevyřeší!

František Beneš

Dnes bychom v rubrice Znalecká hlídka chtěli upozornit na méně obvyklé problémy, s nimiž se ale sběratelé rovněž mohou setkat. Jde o nevhodně používané otisky přídavných značek na zadní straně známek, o „exotické“ atesty, které se na našem trhu objevují čím dál častěji, a o dvě perličky nakonec.

Za první republiky bylo běžné, že filatelističtí obchodníci ve snaze předcházet sporům o záměně položek při případné reklamaci, a rovněž pro zvýšení důvěryhodnosti svého zboží (a obchodu jako takového – tedy i z důvodů reklamních), otiskovali na zadní stranu prodávaných známek svou značku. V 50. a 60. letech v tom pokračoval Pofis (i když ten i z jiných důvodů – například aby vázané hodnoty získané za nominál soukromě v novinkové službě personál nemohl prodávat v prodejnách s příplatkem za „Pofisové“ ceny), později však byla tato praxe opuštěna. Nyní se na Aukru objevily známky, které současný prodávající opatřuje nikoli svou značkou, ale značkami „přídavnými“, jimiž poukazuje například na druh a rozměr zoubkování, typ známky, známkové pole apod.
Continue reading Není značka jako značka – a atest to taky vždycky nevyřeší!

Novodobé padělky pamětních listů protektorátu (2)

František Beneš

V březnovém čísle Filatelie jsme přinesli článek o relativně novém nebezpečí, číhajícím na sběratele materiálů z údobí nesvobody v letech 1939-45. Upozornili jsme na novodobé padělky pamětních listů vznikající pomocí moderní rozmnožovací techniky – kopírek a počítačových tiskáren. Stejným způsobem však padělatelé zhotovují i celistvosti, a to s příležitostnými i denními razítky. Několik příkladů, jak mi je přinesla znalecká praxe, si teď ukážeme.
Continue reading Novodobé padělky pamětních listů protektorátu (2)

Sbírat se dá různě

František Beneš

Filatelie byla od svých počátků vnímána veřejností jako spíše vážný obor a její milovníci jako puntičkáři lpějící na nepatrných detailech. K tomu zdatně přispívali i sami sběratelé, kteří se svůj obor snažili povýšit na pomocnou vědu historickou. Osvěžením pak byly scény z filmových veseloher, v nichž nebohým filatelistům po otevření okna lítaly známky vzduchem a oni sami vypadali jako potrhlí podivíni. Ani jedno z toho samozřejmě není pravda, respektive to určitě neplatí pro všechny.
Sbírání známek a dalších předmětů filatelistického zájmu má mnoho podob a je jenom na nás, kterou nebo které si vybereme. Někoho baví studovat jednotlivá pole Hradčan, jiný se honí za známkami s kolibříky z celého světa. Do historie patří shromažďovatelé známek jedné barvy, kteří si jimi chtěli vytapetovat ložnici (i takové případy byly, ale to už asi do moderního pojetí sběratelství nepatří).
Continue reading Sbírat se dá různě