PDF verze -> Kolik je vlastně sběratelsky oblíbených typů u známek ČR? (PDF, 1,00 MB)
František Beneš
Titulek tohoto článku je parafrází názvu článku badatele Karla Paděry „Kolik je vlastně sběratelsky oblíbených typů u emise Hradčany?“ z Filatelie 4/2003. Mimo jiné v něm odmítavě reagoval na snahy zavést jako typy u Hradčan retuše pravého rámečku a kriticky se vyjádřil ke katalogizaci podtypů příčky (uvádí, že podtypy spirál přeci také nejsou katalogizovány). Článek je mnohem obsáhlejší (přečíst si ho můžete i na www.filaso.cz) a obsahuje řadu argumentů, které jsou pro nás aktuální i dnes.
V závěru autor navrhuje, aby se problematikou zabývalo více odborníků:
Přestože od zveřejnění článku uplynulo více než deset let, k takové diskuzi dodnes nedošlo. Pokud některý badatel chce prosadit své poznatky, činí to obvykle formou publikační a vlastně tak lobbuje u odborné veřejnosti.
Jiná situace však nastala u známek České republiky. Společnost sběratelů čs. známek (SSČSZ) SČF před časem navrhla, aby v některých případech byly u ČR nové odlišné typy zavedeny „na základě rozhodnutí její typologické komise“. Předsednictvo SČF v reakci na tuto iniciativu doporučilo, aby proběhlo jednání zástupců Komise znalců, SSČSZ a Společnosti sběratelů celin (SSC), s cílem „vytvořit doporučení pro specializovanou katalogizaci českých známek a celin“. To je jistě správný přístup, už proto, že katalogy a příručky (tištěné i elektronické) nevydává Svaz filatelistů, a tak je třeba s jejich vydavateli o případných návrzích jednat. Sám svaz – ani jeho odborné společnosti a komise – přitom přirozeně nemá žádný patent na rozhodování co je a není odlišným typem. Jako občanské sdružení samozřejmě není pověřen normotvornou činností, nemluvě o tom, že většina sběratelů stojí mimo něj. Veškerá stanoviska v tomto směru tedy mohou mít vůči veřejnosti (a vydavatelům literatury) váhu doporučení, a je na každém, zda se s nimi ztotožní, či ne. Roli v takovém rozhodování veřejnosti jistě hraje autorita, jakou si ten který jednotlivec či orgán svou předchozí činností získal.
Jak vyplývá ze Statutu Komise znalců (ust. 1.7.) „Komise je v rámci SČF garantem jednotného názvosloví a označování sběratelsky významných variant (např. typy, retuše, barvy, perforace apod.) pro oblast sběratelského materiálu z našeho území (zejména ČSR, ČR a protektorátu ČaM).“ To je vcelku pochopitelný přístup, už proto, že v rámci svazu působí více odborných společností, z nichž by návrhy na změny mohly vzejít (vedle už zmíněných SSČSZ a SSC je to například Společnost sběratelů čs. knihtiskových známek, Společnost aerofilatelie, Česká námětová společnost, možná i Společnost teritoriální filatelie, resp. její sekce Perfiny, a v budoucnu mohou připadat v úvahu i další společnosti a sekce; iniciativu samozřejmě mohou vyvinout i jednotliví členové SČF, kteří třeba ani v odborných společnostech nepůsobí). Je tedy třeba mít jedno místo, kde by se takové návrhy sešly k vyváženému posouzení. K tomu se Komise znalců hodí, protože je průřezovým sdružením, v němž působí odborníci zaměření na různé obory. A nakonec to jsou právě znalci, kdo sběratelům a dalším zájemcům identifikují a případně označují důležité odlišné varianty, včetně typů.
Ovšem, co to je vlastně odlišný typ? Definice v publikaci Čs. filatelie (z roku 1988) o něm uvádí toto:
Stejná publikace obsahuje i definice dalších pojmů:
Nejširším pojmem je tedy odchylka v obrazu a kresbě známky (desková odchylka), zahrnující pojmy typ, desková vada, retuš, chybotisk a možná i další, přičemž pro přesnější určení hraje roli způsob jejího vzniku.
Definice tedy máme, ovšem ty nespadly z nebe – vznikaly postupně a vyvíjely se. Například výraz typ byl u nás některými autory za první republiky používán ve zcela jiné souvislosti, nebo alespoň v širším významu než dnes. Kaplánkův katalog z roku 1930 jím například označuje i jednotlivé kresby známek emise Hradčany.
Takový přístup byl tehdy obecně rozšířený a řídili se jím i někteří vydavatelé albových listů. Dnes jej ale považujeme za dávno překonaný.
Vývoj se samozřejmě nezastavil. Jsou zde nové tiskové postupy, nové technologie tiskové přípravy a nakonec i nové přístupy vydavatele. Co bylo výstižné pro definování odchylek vzniklých tradičními tiskovými technikami a postupy nemusí stačit na některé ze současných. Koho by v dobách kladení základů filatelistické terminologie napadlo, že obraz známky bude vytvářet grafik na počítači a příprava tiskové desky bude probíhat elektronicky? Kdo by pomyslel, že budou zhotovovány dotisky malých přepážkových listů v nepatrném nákladu 200 (!) kusů, opakovaně, a leckdy se změněnou hustotou či typem rastru a úhlem jeho postavení (mám na mysli známky s kupony pro přítisky).
A tyhle nové okolnosti, vymykající se dosavadní praxi a terminologii, samozřejmě vyžadují, abychom se při charakteristice a popisování odchylek nesnažili násilně používat termíny zavedené v jiné době a pro jiné účely. V této souvislosti mám na mysli zejména výraz typ, který pro řadu sběratelů v žebříčku důležitosti zaujímá druhé místo hned za katalogovým číslem. V průběhu doby se typy staly obrazně řečeno „exkluzívním klubem“, přičemž členství v něm známce otevírá alba a peněženky sběratelů.
Nyní na toto označení aspirují známky vydávané s kupony určenými pro přítisky. Jejich tisk totiž probíhá pro mě dost neuvěřitelným způsobem, kdy vedle základního nákladu jsou postupně zhotovovány dotisky, a to i v miniaturních objemech (200 kusů!), pro něž jsou připravovány nové tiskové (ofsetové) desky. Pro tyto desky nejsou vždy použity původní tiskové podklady, ale podklady změněné, například nastavením odlišného úhlu rastru či podoby a hustoty jeho bodů, ba dokonce byl rastr použit na původně pérové nápisy. Tak se například stalo, že „pérově“ provedená jména autorů jsou na dotisku provedena autotypicky (10 Kč Děti v zimě 2008, Pof. 583). Naprostá nedbalost (a to je ještě mírný výraz) tiskárny Optys, které byl tisk těchto známek po léta svěřován, vedla ke vzniku dlouhé řady variant. Této skutečnosti si povšimli někteří objednatelé přítisků, kteří vsadili na možnost, že se právě u jejich dotisku vyskytne nějaká taková odchylka – a mnohdy se to skutečně stalo (pokud šlo vůbec o náhodu a ne o úmyslné zhotovení…). Odchylky se však vyskytly i u dotisků zhotovovaných pro přítisky pošty.
Nyní se čím dál hlasitěji ozývá volání po tom, aby tyto odchylky rastrů byly označeny za odlišné typy. Nejde o novou snahu, nové je to, že se za ně postavila typologická komise SSČSZ SČF, jejíž zástupci vyvolali v úvodu zmíněné jednání. V katalogu Pofis Česká republika jsem označení typ v této souvislosti odmítl zavést. Samozřejmě jsem chtěl uživatele katalogu informovat o existenci známek s odlišným rastrem, použil jsem však neutrálnější výraz varianta. Jednak si totiž myslím, že pro uvedenou odchylku je třeba najít přiléhavější označení (z těch stávajících za vhodnější – i když ne zcela výstižné – považuji desková chyba), a jednak jsem nechtěl sběratele typů vystavit nutnosti, aby si tyto v nepatrném počtu zhotovené známky museli draze kupovat od objednatelů jednotlivých dotisků. Dosavadní odlišné typy se totiž vyznačovaly mimo jiné tím, že je bylo možné koupit na poště či v novinkové službě (samozřejmě včas a s příslušnou dávkou štěstí). Nyní jsme však konfrontováni s novým fenoménem – známkami v odlišné podobě dotisknutými v nepatrném počtu na soukromou objednávku. I toto hledisko je tedy třeba vzít v potaz při hledání výstižného a spravedlivého označení.
V této souvislosti si asi někteří ze čtenářů položí otázku, kdo vlastně pro tyto známky prominentní označení odlišný typ prosazuje – a proč. To je dobrá otázka (v detektivkách bychom se ptali Komu ku prospěchu?), a tak se na ni pokusme rovnou odpovědět. Myslím, že se dělí na tři skupiny. V první jsou badatelé, vedení svatým nadšením, kterým jde o princip. V druhé objevitelé, kteří identifikaci odlišností v obrazu známek věnovali mnoho úsilí a možná i prostředků, a teď za ně chtějí sklidit zaslouženou odměnu. A ve třetí samozřejmě ti, kdo tyto známky mají na skladě a chtěli by je ještě úspěšněji prodat. Všem v jejich snahách přeji úspěch, ovšem doporučuji, aby si cestou k němu zvolili jiný prostředek, přesněji jiné (a správnější) odborné označení.
Na závěr se sluší odpovědět na otázku položenou v titulku – Kolik vlastně je sběratelsky oblíbených typů u známek České republiky? V katalogu Pofis – pokud se nepletu – jsou vedeny dva: Bruncvík (Pof. 144; ovšem s poznámkou, že jde možná o deskovou vadu – k tomuto závěru se kloním i já) a aršík 80 let ČSR (Pof. PL 197; u kterého jde ale spíše o retuš). Odpověď tedy zní: Vlastně žádný…