Malba, která nás spojuje se Třemi mušketýry

František Beneš

Název emise: Pražský hrad – Francesco da Ponte
Den vydání: 23. května 2018
Hodnota: 32 Kč; kat. č. 980 (ČP)
Rozměr známk. obrazu: 40 x 50 mm
Autor rytiny: Miloš Ondráček
Druh tisku: pětibarevný OTp
Papír: fl; Tisk: PTC Praha
Tisková forma: PL 4
Náklad: 88 tis.
FDC: OTp v barvě hnědočerné
Tisk: PTC Praha; Náklad: 3 300 sérií

Tématy pro letošní emisi Obrazárna Pražského Hradu byla zvolena díla dvou členů rozvětvené rodiny italských malířů z údobí renesance a manýrismu – dal Ponte, zvané Bassano, podle starobylého města v Benátsku, z nějž pocházeli. K názvu města je nyní už devadesát let připojováno del Grappa, což je název hory, která se nedaleko něj tyčí (jmenuje se podle ní i vinná pálenka, která se v kraji tradičně vyrábí). Do bohaté historie města, sahající až do druhého tisíciletí před naším letopočtem, spadá mnoho událostí, často bohužel krvavých, z novějších například vítězná bitva Napoleona s Rakušany před 222 lety, či boje Velké války v Hemingwayově románu Sbohem, armádo, které se odehrávaly v okolí a jichž se autor účastnil.

Malířská rodina za své příjmení dal Ponte (u nás psáno častěji da Ponte) zjevně vděčí místu, kde ve městě původně žila, tedy poblíž starého mostu. Výtvarnému umění se věnovali příslušníci nejméně tří jejích generací a v průběhu doby dali vzniknut osobitému stylu, který je odlišoval od jiných umělců té doby. Historikové umění uvádějí, že jejich obrazy byly srozumitelné i obyčejným lidem, kteří se s nimi mohli setkávat v chrámech. Všichni Bassanové se totiž – jak bylo tehdy obvyklé – věnovali především církevním tématům, někteří byli oblíbení i jako portrétisté.

Prvním známým malířem v rodině byl František starší (asi 1470-1539), pak jeho syn Jakub (1515-92), ten byl nejproslulejší, a posléze i čtyři vnukové – František mladší (1549-92), Jan (1553-1613), Leandr (1557-1622) a Jeroným (1566-1621). A právě nejstarší a třetí z těchto bratrů jsou autory děl, které byly použity jako předlohy pro letošní známku a kresebnou výzdobu obálky dne vydání.

František mladší, autor obrazu Obětování v chrámě ze sbírky Obrazárny Pražského Hradu (detail z něj je na známce), jako nejstarší ze sourozenců odešel z otcovské dílny a úspěšně vedl její pobočku v Benátkách. Uvádí se však, že trpěl hypochondrií a depresemi, a nedlouho po smrti svého otce Jakuba, s níž se nemohl vyrovnat, spáchal sebevraždu skokem z okna. Leandr, jehož kameník je předlohou kresebné výzdoby FDC, po smrti svého bratra rovněž odešel z otcovské dílny do Benátek, kde dokončil některé Františkovy práce a stal se tu sám vyhledávaným malířem.

Obecným problémem je, že většina děl v té době – a to nejen v Itálii – byla tvořena v dílnách, na jejich vzniku se tedy podílelo více osob, řada obrazů byla navíc kopírována, mnohé nebyly podepsány, v průběhu času na nich byly prováděny restaurátorské zásahy, leckdy i značně neodborně, nebo dokonce přemalby. To všechno přispělo k tomu, že u velkého počtu z nich nebylo později možné přesně určit autora, takže jim byly jednotlivé práce jen připisovány, a to často na základě principu přání je otcem myšlenky. Jednou z výjimek je obraz z letošní známky, který je nejen podepsán, ale známe i jeho historii, a to čtyři století zpátky. Nejde přitom o obraz nejznámější, o čemž svědčí skutečnost, že na internetu jsou zveřejněny jen některé jeho detaily, a to přesto, že jde o dílo značně rozměrné – má plochu více než 4 čtvereční metry (254 x 168 cm). Známý historik umění Jaromír Neumann, znalec benátské malby, u Obětování v chrámě neměl žádné pochybnosti o autorství, na rozdíl od řady dalších děl ze stejné obrazárny, u nichž pro objasnění původu v šedesátých letech prováděl složité bádání, zahrnující i vědecké poznatky získané při jejich novodobém restaurování.

Na tomto místě je třeba poznamenat, že přes obecně rozšířenou domněnku, se z obrovských sbírek císaře Rudolfa II. (1552-1612) v Obrazárně Pražského Hradu dochovalo jen velmi málo, přesněji řečeno skoro nic. Rudolf se velmi zajímal o benátské malířství a shromáždil z této oblasti úctyhodný soubor – a samozřejmě i mnoho souborů dalších, však také šlo o největší sbírku uměleckých předmětů v Evropě té doby. Z ní pak nechal část odvézt nový císař Matyáš do Vídně, tisíc pět set povozů odvezl po bitvě na Bílé hoře Maxmilián Bavorský, něco zničili o deset let později Sasové a zkázu dokonali Švédové v roce 1648. O dva roky později císař Ferdinand III. koupil do prázdných prostor Pražského Hradu sbírku lorda Buckhinghama, a právě z té obraz na známce pochází. V té době byl považován za dílo Františkova bratra Leandra a až v roce 1718 byl připsán Františkovi. V průběhu doby se měnil i jeho název, z původního Obřezání přes Očišťování Panny Marie po konečné Obětování v chrámě. Z rozměrného díla obsahujícího řadu postav (šlo o oltářní obraz) je na známce zachycen jen nepatrný detail. Pro lepší představu zveřejňujeme tedy nejbližší okolí tohoto detailu, s tím, že jde opět jen o výřez.

Původní majitel obrazu, Jiří Villiers, první vévoda Buckingham (1592-1628), anglický ministerský předseda (řečeno moderní terminologií), je historickou a současně i románovou postavou. Alexandr Dumas ho ztvárnil ve svých Třech mušketýrech v souvislosti s případem královniných přívěsků. V románu ho francouzská královna Anna Rakouská miluje, ve skutečnosti se jí Buckingham dost násilnicky dvořil, ovšem neúspěšně. Ve svých pětatřiceti letech byl vévoda zavražděn, jméno pachatele je v románu i ve skutečnosti shodné: Jan Felton. V románu šlo o náboženského fanatika svedeného krásnou milady de Winter, ve skutečnosti to byl pomstychtivý důstojník, který Buckinghamovi dával za vinu pomalý postup ve své kariéře.

Známka je vytištěna pětibarevným ocelotiskem z plochých desek, tedy nejluxusnější a nejpracnější technologií, kterou se na celém světě zabývá snad už jen pražská Poštovní tiskárna cenin (přesněji řečeno, nikdo jiný to už nejspíš ani neumí). Spíše než o tiskařské řemeslo jde přitom o tiskařské umění, navazující na umění rytce, v tomto případě Miloše Ondráčka. Ten dal známce i celkovou podobu, odlišující se od tradiční podoby Švengsbírovy, které je důstojným partnerem.

Pro kresebnou výzdobu obálky dne vydání byl důvtipně využit jako předloha detail z díla Františkova bratra Leandra, o němž jsme už uvedli, že mu byl původně připisován i sám obraz. V razítku je portrét staršího muže z profilu (zda jde o podobu jednoho z bratrů či citaci z dobového díla se mi nepodařilo zjistit) a nehistorizujícím písmem je zde vepsáno Praha.