Marie Terezie, aneb Když se daří, tak se daří!
František Beneš
Název emise: Osobnosti: Marie Terezie
Den vydání: 3. května 2017
Hodnota: 32 Kč – č. 923 (ČP)
Výtvarný návrh: Jindřich Ulrich
Rytec: Miloš Ondráček
Rozměr známkového obrazu: 40 x 50 mm
Tisk: Poštovní tiskárna cenin, Praha
Druh tisku: OTp+OF; Tisková forma: PL 4
Papír: oz; Náklad: 96 tis.
FDC: OTp; v barvě černé; Tisk: PTC Praha
Náklad FDC: 3.500
Dneska máme samé dobré zprávy, všechny tři známky, které vyšly třetího května, jsou zdařilé a v něčem dokonce novátorské. Platí to i pro tu ke 300. výročí narození jediné vládnoucí české královny Marie Terezie (nesprávně nazývané císařovna – což nebyla, císařem byl její manžel František Lotrinský, a od něj je odvozeno jméno dynastie habsbursko-lotrinská; Marie Terezie tedy byla císařovnou–manželkou). Byla sice Habsburk jako poleno, počínaje původem a konče vzhledem, ale my se na ni můžeme dívat příznivě. Sice jsme – jak známo – za Habsburků 300 let trpěli, na druhé straně to s námi nedopadlo jako s Polabskými Slovany v Německu (kdysi početnými a mocnými, z nichž však zbyli jen Lužičtí Srbové a jejich folklór).
Marie Terezie nastoupila na trůn jako třiadvacetiletá, a i když ji pruský soused připravil o nemalou část území, konkrétně k naší smůle o Slezsko, a celý život musela čelit politickým problémům a osobním tragédiím, jako panovnice se zapsala dobře. Provedla nebo alespoň započala řadu reforem, z nichž například zavedení povinné školní docházky (1774) bylo před třinácti lety připomenuto na naší poštovní známce. Osvícená panovnice má však zásluh o rozvoj správy státu mnohem více, na některých se podílel její syn a spoluvladař Josef II., a rovněž český (přesněji moravský) šlechtic Václav Kounic, ministr a dlouholetý státní kancléř. Je až kupodivu, kde na to matka šestnácti dětí (na známce jsou symbolizovány 16 body v rámu portrétu) vzala čas, nebo alespoň jak dovedně si uměla vybrat kvalitní spolupracovníky. Mimochodem, jako česká královna je připomenuta i posmrtně, Svatováclavská koruna je součástí sochařské výzdoby jejího náhrobku v Kapucínské kryptě ve Vídni.
Podle dochovaných portrétů z mladých let byla Marie Terezie velice hezké děvče.
Na nové známce ji Jindřich Ulrich (nové jméno mezi našimi tvůrci) zachytil spíše ve zralém věku, přes vysokou hodnost téměř bez vladařských symbolů (ty zastupuje jen malinká korunka ve vlasech) a dokonce téměř beze šperků – jen s jednoduchými náušnicemi. Myslím, že je to šťastný přístup, tak zasloužilé a všeobecně známé osobnosti není třeba přidávat jakékoli ozdobičky.
Jindra (tak se podepisuje) Ulrich je malířem miniatur, a i když se s ním osobně neznám, jeho tvorbu sleduji dlouho, líbí se mi, a sympatický je mi i sám autor svou velkorysostí, s níž pravidelně věnuje svá díla do dobročinných aukcí Konta Bariéry, pořádaných Nadací Charty 77.
Rád si je tam kupuju, obrázky jsou to hezké a vtipné, a tak jich za ty roky mám už pěknou řádku. Pro bližší představu o jeho malířském stylu jich několik vyobrazuji.
Umění miniatury bylo ve výtvarném umění zastoupeno odpradávna, dnes už jej ale u nás pěstuje jen málokdo. Je proto šťastnou volbou „výtvarné“ komise České pošty a jejího oddělení známkové tvorby, že si Ulricha povšimli a přizvali jej ke spolupráci. Dokonce si myslím, že by tato příležitost nemusela a neměla být poslední!
Velkorysý formát známky, dosud vyhrazený především emisím Umění, dobře odpovídá slavnostnosti výročí a vydání. Výtvarná podoba je střízlivá, nejen pokud jde o portrét samotný, ale i zbylou část obrazu. Dekorativní je naopak výzdoba na kuponu malého přepážkové listu, s císařským orlem s mečem, ratolestí a rozvinutou stuhou s heslem Sub umbra alarum tuarum (vincit), tedy Ve stínu křídel Tvých vítězí. (Pro zajímavost, obdobné, ale „počeštěné“ heslo viselo i nad jevištěm prvního vlasteneckého divadla v Praze, takzvané Boudy /1776/: Sub umbra alarum tuarum vincit leo, tedy Ve stínu křídel Tvých vítězí lev).
Známka je vytištěna kombinací ofsetu a ocelotisku z ploché desky, což je dobrý kompromis mezi pracným a výrobně mimořádně drahým vícebarevným ocelotiskem z plochých desek a pouhým ofsetem. K této známce se navíc velmi hodí – kdyby měly být rytinou vyjádřeny všechny detaily portrétu, nutně by jeho vyznění zhrublo. Miloš Ondráček, jak jsme u něj ostatně zvyklí, svou rytinou ukázněně posloužil záměru autora předlohy, skvěle mu pomohl k prvotřídnímu vyznění, aniž by se jakkoli snažil na sebe strhnout pozornost (nakonec to rytec jeho formátu a s dílem, které má za sebou, samozřejmě nemá v nejmenším zapotřebí).
Trochu na rozpacích jsem z kresebné výzdoby FDC. I když dávám přednost jednoduchosti, tady mi připadá dovedená až příliš do krajnosti, a pouhý monogram, navíc nepříliš srozumitelný, mi připadá trochu odbytý (ale možná jsem k jeho správnému vnímání ještě nedorostl?). To, že byl proveden rytinou, mi připadá nadbytečné, tady by stačil tisk na digitálním tiskovém stroji. Na druhé straně musím uznat, že když se na FDC díváme jako na celek – a nikoli na její jednotlivé součásti samostatně –, jednoduchý a současně výrazný a velký monogram dobře vyvažuje známku a tvoří s ní harmonický celek. Ten doplňuje úhledné razítko promyšleně doplňující českého lva symbolem Slovenska, tehdy Horních Uher, které samozřejmě bylo rovněž součástí habsbursko-lotrinské monarchie. Jde o detail, ale je až trochu dojemné, kolik té česko-slovenské vzájemnosti v nás pořád je, a že ji autor takhle důvtipně dokázal vyjádřit. Prostě, když se daří, tak se daří, tohle se opravdu všem zúčastněným povedlo!