PDF verze -> Monografie T. Vosolsobě – malíře a nadšeného filatelisty (PDF, 456 kB)
František Beneš
Poštovní muzeum v Praze představilo mimořádný vydavatelský počin Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou – monografii výtvarníka – malíře a fotografa – a rovněž celoživotního nadšeného filatelisty Tomáše Vosolsobě (1937 – 2011). Že se akce konala právě v Poštovním muzeu, je vlastně samozřejmé. Autor s ním po desítky let spolupracoval, a dokonce můžeme říci, že se s jeho pracovníky přátelil. Na zakázku muzea v sedmdesátých letech vyfotografoval (a mnohdy doslova zachytil při práci) snad všechny tvůrce našich poštovních známek, však na to v muzeu dodnes vzpomínají a některé historky z této spolupráce připomněl v lednové Filatelii bývalý ředitel PM Dr. Jan Galuška. Šlo o fotografie tak zdařilé, že je muzeum nedávno vydalo v podobě pohlednic. Vedle toho T. Vosolsobě zhotovil dlouhou řadu fotografií zachycující běžný poštovní provoz té doby, což je téma zdánlivě málo atraktivní, a proto se mu věnuje jen málokdo.
Tomáš Vosolsobě byl ale především malíř. O výtvarné umění se zajímal už jako dítě, a tak bylo vcelku přirozené, že se přihlásil na Vyšší školu uměleckého průmyslu v Praze, kde se připravoval na studium na Akademii výtvarných umění, kterou absolvoval v roce 1961. Jako malíř a grafik rychle přešel k abstraktnímu vyjadřování, kterému pak zůstal věrný po celý život.
Už jsme řekli, že byl nadšeným filatelistou, vedle toho však sbíral i mince a kaktusy – Karel Čapek by už podle toho řekl, že musel být šťastným člověkem. To ale neplatilo zcela, doba v níž žil a tvořil mu přinesla i existenční těžkosti. Počátkem osmdesátých let nakonec odešel se svou ženou, PhDr. Ritou Schianchi-Vosolsobě do jejího rodného Švýcarska. Seznámili se přitom pro nás podivuhodným a inspirujícím způsobem: Tomáš si korespondenčně vyměňoval poštovní známky s její tetou Agnes, která ho v roce 1967 pozvala do Švýcarska, kde se seznámil s její neteří. Ta za ním odešla do Československa, kde se v roce 1969 vzali a více než deset let pak žili. Po odchodu do Švýcarska i tam pokračoval v malování a dokonce se zapojil do tamní známkové tvorby. Je ironií osudu, že ač měl tak blízko k poště a miloval poštovní známky, u nás se mu této příležitosti nedostalo; i když to neplatí tak úplně. V roce 1993 se v Poštovním muzeu v Praze uskutečnila výstava jeho obrazů, k níž vyšla dopisnice s přítiskem zobrazujícím jedno z jeho děl. Ta po dalších dvaceti letech pak byla předlohou jedné z prvních „vlastních známek“, v emisi časopisu Filatelie.
Nyní je tedy jeho – bohužel již uzavřené – dílo představeno v této nádherné knize, kterou si můžete prohlédnout nebo i koupit v Poštovním muzeu.