František Beneš
Ne všichni naši sběratelé se věnují tuzemským známkám, řada z nich se zajímá o známky ciziny, a to nejen o ty z blízkých států, ale i ze zemí vzdálených, které po dlouhá údobí filatelistické historie nebylo u nás snadné získávat. Devizová omezení po vzniku první republiky a pak před jejím zánikem, samozřejmě temná doba protektorátu se zastaveným poštovním stykem s nepřátelskou cizinou, hospodářské potíže po osvobození, silně omezená zahraniční výměna za socialismu, to všechno kladlo tvorbě sbírek velké překážky.
Ani to ale zájem filatelistů nezastavilo. Snad v tom byl kus romantické klukovské touhy po dálkách, přetrvávající do dospělosti, snad snaha přesáhnout alespoň tímto způsobem hranice, které byly pro skoro všechny našince po většinu dvacátého století uzavřeny, a možná i podvědomý vzdor – dělat si věci jinak než ostatní. Ať už to bylo jakkoli, ve většině sbírek, které jsem za desítky let své znalecké a obchodní praxe měl příležitost vidět, byly nějaké známky z exotických zemí, velmi často z kolonií, a to zejména anglických. V klukovských pencové hodnoty s královnou Viktorií a pak jejím synem, vnukem a pravnučkou, v pokročilejších i hodnoty šilinkové a někdy i librové, a měl jsem možnost vidět i několik neuvěřitelných sbírek s neupotřebenými nominálními hodnotami astronomické výše – například z pozůstalosti prvorepublikového obchodníka se známkami Havlase nebo obchodníka z pražské filatelistické burzy U Nováků Mináře. Nádherné a vpravdě světové sbírky anglických kolonií však mají i současní sběratelé, a možná byste byli překvapeni, kolik jich je. Krásné a vzácné anglické kolonie jsou s úspěchem nabízeny i na našich aukcích a asi nejviditelnějším důkazem zájmu o tuto oblast je skutečnost, že v českých rukách je i největší soubor nejslavnějších známek světa – legendárních Mauriciů Post Office, což jsou mimochodem nejstarší známky vydané v britské koloniální říši mimo samotnou Británii.
Zaměření na oblast anglických kolonií přitom není překvapivé. Ve druhé polovině devatenáctého století a v první třetině století dvacátého, tedy v takzvané zlaté době filatelie, se britské impérium rozkládalo na plné čtvrtině zemské souše, a poštovní známky vydávané pro jeho jednotlivé součásti se vyznačovaly solidností emisní politiky, byly hezké a důstojné, určitým způsobem vzájemně podobné – a přitom dostatečně rozdílné. Rozmanitost jejich nominálních hodnot umožňovala, aby se o ty nízké zajímal domovníkovic desetiletý Pepík v suterénu, o šilinky a librovky pan domácí v prvním patře a o desetilibrovky a vyšší nominály třeba pan továrník ve vile na Hanspaulce.
Pak doba zamíchala vlastnickými vztahy, spoustu krásných známek k nám jako svůj jediný majetek přivezli uprchlíci před nacismem z Německa a Rakouska a v nouzi je uváděli na trh, mnoho známek pak ukradli nacisti židům a odbojářům, a po válce o ně zase přišli, další pocházely ze zabaveného nebo ukradeného sudetského majetku (pro původní majitele to vyšlo nastejno), koncem čtyřicátých let vlna komunistického znárodňování připravila o majetek i mnoho filatelistických obchodníků, filatelistů se dotkly i politické procesy. Zabavené známky rozprodával Fond národní obnovy, často tak nekvalifikovaně, že mnohé skončily v rukách sběratelů, kteří o jejich skutečné hodnotě neměli ani tušení. (Už jsem kdysi zmínil vzpomínku mého tatínka, který byl v sedmdesátých letech v lázních v severních Čechách a seznámil se tam s pánem, který takhle po roce 1945 koupil vagón „nepraných“ /tedy v zásobnících/ známek, které pak měl uložené ve stodole a tři desítky let je postupně rozprodával…) K tomu tři vlny masové emigrace (1938-9, 1948, 1968-9), prostě v tom bouřlivém půlstoletí (1939-89) došlo k tolika majetkovým přesunům, že jsem se setkal s případy, kdy se v některých pozůstalostech vyskytly nečekaně zajímavé a hodnotné známky, a to i z anglických kolonií.
I když je známek britské koloniální říše u nás poměrně hodně, ne každý sběratel k nim nachází cestu. Roli hraje naprostý nedostatek domácí odborné literatury (přesnější by bylo říci, že prakticky neexistuje), jazyková bariéra při používání katalogů zahraničních (a samozřejmě i jejich vysoká cena a špatná dostupnost), u klasických známek pak malá zkušenost s rozlišováním pravých exemplářů od novotisků, patisků a padělků, u novějších pak obava ze záměny razítka poštovního a fiskálního (rozdíl v ceně je propastný), a z toho všeho pramenící obava, že bychom při nákupu mohli být snadno ošizeni.
Alespoň některým z těchto překážek přitom lze čelit, pokud k tomu sběratelé spojí síly. Jeden dobře rozumí tomu a druhý zase něčemu jinému, a když si to nenecháme pro sebe a o své znalosti a zkušenosti se podělíme s ostatními, uděláme jednak nezištně dobrý skutek, a jednak můžeme očekávat, že tím povzbudíme někoho dalšího, kdo nám oplatí stejnou mincí – v našem případě článkem z oblasti, které rozumí a my bychom do ní taky rádi pronikli.
A abych nezůstal jen u výzev, vybral jsem jednu malou přehlednou oblast, o niž se už delší dobu zajímám, a pokusím se na ní ukázat, jak bych si takové přiblížení tématu čtenářům představoval. Rozhodně by nemělo jít o učený traktát předpokládající, že věci čtenář rozumí stejně dobře jako autor, a textem má být jen upozorněn na nějaký nepatrný mušinec, šťastně nalezený po letech bádání. Mělo by jít o komplexní představení tématu, včetně otázky cenové, provedené prostě a názorně, aby se zájemce po přečtení orientoval a měl k dispozici základní podklady. V ideálním případě tedy o jakousi minipříručku s katalogovou částí, kterou by si čtenáři mohli vystřihnout z časopisu a používat ji, když se v praxi setkají se známkami, jimiž se zabývá.
Vzdálený ostrov s okolím, o němž je teď hodně slyšet
Tou oblastí, které se chci věnovat, je Hongkong – přesněji emise vydané v údobí prvních tří britských panovníků, kteří jsou na nich zobrazeni, tedy s královnou Viktorií a jejím synem Edvardem VII. a vnukem Jiřím V.
Při středeční bezplatné poradenské službě pro veřejnost (když před pandemií ještě probíhala) se občas stalo, že někdo přinesl starou sbírku obsahující i dávné napodobeniny a padělky cenných zahraničních známek. Za ta léta, co se těmhle konzultacím věnuju, jsem vypozoroval, že se některé opakují častěji než jiné, a že jsou mezi nimi často zastoupeny padělky všech hodnot první hongkongské emise z roku 1862 i vydání následujících. Ve sbírkách vzniklých za první republiky je jich dokonce tolik, že to mezi našimi filatelisty postupně vyvolalo značnou nedůvěru k hongkongské klasice jako takové, což vedlo k ochabnutí zájmu o tuhle jinak atraktivní a pro svůj nevelký rozsah dříve velmi oblíbenou oblast.
Ale i sběratelé, kteří se těch dávných napodobenin nezalekli a o staré hongkongské známky se zajímají, postrádají dostupný pramen informací, díky němuž by se vydáním s Viktorií (a popř. i s Edvardem VII. a Jiřím V.) mohli věnovat hlouběji než jen nejjednodušším generálním způsobem. Snad tedy uvítají článek, který by jim v tom mohl napomoci.
A když už se starým známkám Hongkongu budeme věnovat, využijme příležitost a alespoň stručně se podívejme na minulost tohoto dnes snad nejhustěji osídleného území světa.
Trocha historie
Na území dnešního Hongkongu žili lidé už před osmi, a možná dokonce deseti tisíci lety. První Evropané se sem dostali ale mnohem později, na počátku šestnáctého století. Byli to portugalští mořeplavci, kterým se však zalíbilo o kousek dál, v dnešním Macau, kde založili obchodní stanici. O bezmála dvě stě let později začali v Číně ve větší míře podnikat Britové, konkrétně jejich Východoindická společnost1). Z Číny do Evropy dovážela mnoho druhů zboží, zejména hedvábí, porcelán a čaj. Problém byl, že na oplátku toho neměla moc co nabídnout, evropské zboží čínské zákazníky nelákalo a požadovali platbu ve stříbře. To ale obchod Britům samozřejmě prodražovalo, a tak si poradili po svém – ze svých kolonií v Indii začali do Číny ve velkém dovážet opium, kterým platili místo stříbra. A droga tu brzy získala takovou popularitu, že se na ní staly závislými miliony Číňanů. Vládě Říše středu se to brzy přestalo líbit, dovoz opia zakázala, to se zase nelíbilo Britům, což kolem poloviny 19. století vedlo ke dvěma „opiovým“ válkám, v nichž se Čína ukázal být kolosem na hliněných nohách, protože početně mnohem slabší Britové v obou pod praporem šíření pokroku na celé čáře zvítězili. Důsledky byly pro Čínu bolestivé, musela jim zaplatit obří reparace, povolit obchod s opiem, otevřít své přístavy zahraničním lodím a na 99 let postoupit Británii Hongkong a přilehlá území.
Tenhle kratičký historický exkurz dobře ukazuje, jak nevybíravým způsobem si Velká Británie při svých výbojích počínala a co stojí za nemalou částí bohatství, jež v imperiálních dobách nashromáždila. A protože podobné to bylo i s dalšími evropskými koloniálními mocnostmi, nelze se divit, že toho obyvatelé podrobených zemí měli plné zuby a že jejich potomci pociťují křivdu dodnes. České země se sice na koloniálních výbojích nepodílely2) (po staletí patřily spíše k porobeným, a to ještě docela nedávno), ale tu vykořisťovatelskou licoměrnost v duchu Havlíčkových epigramů dobře vystihl náš spisovatel Jiří Haussmann: „Krad starý Mates jak straka / u bohatce i u žebráka. / Pak nerozmýšleje se dvakrát / dal do truhly co nakrad. / A nápis zhotovil si na to / soukromé vlastnictví je svato!“
1) Britská Východoindická společnost byla založena poslední den 16. století (31.12.1600), z čehož by měl radost Jára Cimrman, protože to je datum, které se školákům dobře pamatuje, a právě taková data on přece pro historické události doporučoval. Jde o jednu z nejstarších akciových společností světa a přítomný čas je namístě, protože existuje dosud, i když už je to popravdě jen stín dávné slávy, kdy disponovala vlastními územími v mnoha částech světa, svou měnou, soudnictvím, celní službou, armádou, loďstvem a řadou výsad, které z ní dělaly spíše suverénní stát než pouhou obchodní firmu.
2) Pomineme-li blouznivé snahy českých vlastenců, od cestovatele Holuba, přes astronoma Štefánika a další, po spisovatele Havlasu, kteří se rozhlíželi po územích v Africe (například Togo), Oceánii (Tahiti), na Madagaskaru, v Patagonii, na Dálném východě (Kamčatka) nebo i v Severním ledovém moři (Země Františka Josefa), a na některá dokonce přilákali krajany, kteří zde zkoušeli hospodařit. Nakonec z toho zbyly jen česky znějící zeměpisné názvy, které můžeme v různých koutech světa na mapách najít dodnes. Ovšem neúspěch těchto „koloniálních snah“ žádná škoda není, skoro na všech těch místech jsem byl (včetně Země Františka Josefa, kde nic, ale opravdu zhola nic využitelného není) a řeknu vám, už v dobách těch dávných nadšenců by s tím bylo víc starostí než užitku (jak ostatně jasnozřivě upozorňoval i kancléř Bismarck, když – nakonec neúspěšně – bránil v koloniální expanzi německým sousedům). Jedinou naší „kolonií“ je tedy dvanáct tisíc čtverečních kilometrů mořského dna u opuštěného ostrova Clipperton mezi Mexikem a Havajskými ostrovy, které nám přidělilo OSN k průzkumu a těžbě kovů z mořského dna. To se ovšem nachází v hloubce dva kilometry…
A teď už ke známkám
Údobí královny Viktorie je v této známkové zemi ohraničeno roky 1862, kdy vyšla první série, a 1902, kdy vyšla známka poslední. Za tato čtyři desetiletí bylo v Hongkongu vydáno celkem 58 známek, z toho 21 s přetiskem (z nich pět dokonce s přetisky dvěma). Prvních sedm známek vyšlo na papíru bez průsvitky, zbytek na papíru s průsvitkou obsahující korunu, pod níž byla zpočátku písmena CC a později CA.
Všechny známky byly zhotoveny knihtiskem, část přetisků rovněž a část jich byla provedena ručně. Některé nominální hodnoty vyšly vícekrát, někdy ve stejných a jindy v různých barvách (i podobných), barvy doporučené pro jednotlivé nominály Světovou poštovní unií byly poprvé použity u vydání z roku 1900. Zoubkování všech známek má rozměr 14, jen u známky č. 9 se vyskytuje i rozměr 12 1/2.
Pro rychlou orientaci přináším všechny vydané známky v přehledné tabulce, řazené podle nominálních hodnot. Všechny mají stejný obrázek a podle uvedených znaků je lze snadno rozlišit. Tabulka je vlastně kompletním katalogem hongkongských výplatních známek z tohoto období.
Nominální hodnoty jsou v centech, jen tři nejvyšší hodnoty mají nominální hodnotu (provedenou přetiskem) v dolarech (1 $/96 c).
Na známkách je nominální hodnota uvedena slovy (S), nebo číslem (Č). Hodnota změněná přetiskem je uvedena číslem, hodnota původní známky může být uvedena slovy (Č/S), nebo rovněž číslem (Č/Č).
Katalogové ceny jsou uvedeny v Michel eurech podle záznamů v nejnovějším katalogu (díl 9/1 z roku 2020).
Známky kat. č. I-III (přetisk provedený na známkách určených na pohlednice) mají odlišnou podobu od ostatních přetisků. Roli to hraje jen u známky č. II s hodnotou 5/18 c (tlustý přetisk), která by mohla být zaměněna se známkou č. 25 (tenký přetisk); lze je však snadno rozlišit podle tloušťky přetisku.
U některých přetisků lze rozlišit typy – jsou označeny římskými číslicemi I a II. Jejich popis a vyobrazení jsou uvedeny za tabulkou.
úspěch!
Známky Hongkongu s královnou Viktorií
| hodnota | barva | průs- vitka | Mi. č. | emise | kat. cena ME S g |
| 2 (S) | hnědá – sv. | – | 1 a | 1862 | 650 150 |
| – tm. | b | 900 190 | |||
| – sv. | CC | 8 | 1863 | 190 10 | |
| růžová | CC | 31 | 1880 | 240 38 | |
| CA | 35 a | 1882 | 260 42 | ||
| fialovočervená | b | 300 48 | |||
| karmínová | c | 60 3 | |||
| přetisk Jubileum | 51 | 1891 | 700 180 | ||
| zelená | CA | 55 | 1900 | 40 1 | |
| 3/5/18 (S/Č/Č) | fialová | CC | III | 1879 | 11.000 12.000 |
| 3/16 (Č/Č) | žlutá | CC | I | 1879 | 500 600 |
| 4 (S) | šedá | CC | 9 A | 1863 | 180 11 |
| – s Řz 12½ | C | 18.000 380 | |||
| CA | 52 | 1896 | 50 10 | ||
| růžová | CA | 56 | 1900 | 28 1 | |
| 5 (S) | modrá | CC | 32 | 1880 | 750 75 |
| CA | 36 | 1882 | 42 1 | ||
| žlutá | CA | 57 | 1900 | 32 9 | |
| 5/8 (Č/S) | oranžová | CC | 24 | 1876 | 1.500 150 |
| 5/18 (Č/Č) | fialová (tenký př.) | CC | 25 | 1876 | 1.400 90 |
| (Č/Č) | fialová (silný př.) | CC | II | 1879 | 500 650 |
| 6 (S) | fialová | CC | 10 | 1863 | 600 22 |
| 7/10 (Č/S) | zelená | CA | 46 | 1891 | 110 12 |
| 8 (S) | žlutá | – | 2 | 1862 | 1.000 110 |
| oranžová | CC | 11 | 1863 | 700 14 | |
| 10 (S) | fialová | CC | 33 | 1880 | 900 22 |
| CA | 37 | 1882 | 1.200 24 | ||
| zelená | CA | 38 a | 1882 | 200 2 | |
| modrozelená | b | 2.600 55 | |||
| fialová na fial. | CA | 44 | 1891 | 42 2 | |
| modrá | CA | 58 | 1900 | 70 3 | |
| 10/12 (Č/S) | sv. modrá | CC | 26 | 1876 | 1.500 75 |
| 10/16 (Č/Č) | žlutá | CC | 27 | 1876 | 6.000 220 |
| 10/24 (Č/Č) | sv. zelená | CC | 28 | 1876 | 2.000 120 |
| 10/30 (Č/S) | zelená – sv. | CA | 53 a II | 1898 | 110 150 |
| – tm. | b I | 1898 | 800 1.600 | ||
| II | 80 160 | ||||
| 12 (S) | modrá | – | 3 | 1862 | 900 90 |
| sv. modrá | CC | 12 a | 1863 | 48 8 | |
| zelenomodrá | b | 1.400 48 | |||
| tm. modrá | c | 360 18 | |||
| modrá | CA | 59 | 1900 | 70 80 | |
| 14/30 (Č/S) | fialová | CC | 47 | 1891 | 260 100 |
| 16 (Č) | žlutá | CC | 22 | 1866 | 2.800 90 |
| 16/18 (Č/Č) | fialová | CC | 29 | 1876 | 3.200 220 |
| 18 (Č) | fialová | – | 4 | 1862 | 900 80 |
| CC | 23 | 1866 | 10.000 440 | ||
| 20/30 (Č/S) | oranžová | CA | 39 | 1885 | 200 8 |
| zelená – sv. | CA | 48 a I | 1891 | 250 240 | |
| II | 80 13 | ||||
| – tm. | b I | 160 220 | |||
| II | 60 11 | ||||
| 24 (Č) | zelená | – | 5 | 1862 | 1.500 150 |
| – sv. | CC | 13 a | 1863 | 700 16 | |
| – tm. | b | 1.400 42 | |||
| 28/30 (Č/S) | fialová | CC | 30 | 1876 | 2.200 75 |
| 30 (S) | červená – cihl. | CC | 14 a | 1863 | 1.300 19 |
| – oranž. | b | 1.200 22 | |||
| fialová | 17 | 1866 | 360 8 | ||
| zelená – sv. | CA | 45 a | 1891 | 190 55 | |
| – tm. | b | 120 35 | |||
| hnědá | CA | 60 | 1900 | 75 30 | |
| 48 (Č) | růžová | – | 6 | 1862 | 4.000 500 |
| CC | 15 | 1863 | 1.300 38 | ||
| hnědá | CC | 34 | 1880 | 2.000 150 | |
| 50/48 (Č/Č) | hnědá | CA | 40 | 1885 | 600 55 |
| fialová | CA | 49 I | 1891 | 400 440 | |
| II | 120 8 | ||||
| 96 (Č) | hnědá – tm. | – | 7 | 1862 | 5.500 650 |
| – žluto | CC | 16 | 1863 | 100.000 1.000 | |
| – šedo | 18 a | 1866 | 2.000 90 | ||
| – černo | b | 2.500 75 | |||
| 1 $/96 (Č/Č) | šedohnědá | CA | 41 | 1885 | 1.100 120 |
| fialová na čv. | 50 I | 1891 | 1.200 500 | ||
| II | 650 30 | ||||
| šedočerná | CA | 54 I | 1898 | 3.800 5.500 | |
| II | 250 40 |