Pěkně se očistí, nasolí, uvnitř kmínem prosype a nechá se zpovolna upéct

František Beneš

Název emise: Svatomartinská tradice
Den vydání: 24. října 2018
Hodnota: A (ke dni vydání 19 Kč); č. 1007 (ČP)
Rozměr známkového obrazu: 23 x 40 mm
Výtvarný návrh: Jiří Slíva
Druh tisku: plnobarevný OF
Papír: fl-an-OF; Tisk: PTC Praha
Tiskové formy: zn. 4x 50, SL 6x (8 + 4K)
Náklad: prvotní náklad 1 mil. zn. + 15 tis. SL
FDC: digitální tisk
Tisk: PTC Praha; Náklad: 3.300

Takhle jednoduše popisuje pečení svatomartinské husy Magdalena Dobromila Rettigová, a kam se na její kuchařku hrabou dnešní komplikované recepty! Úplně vidím tu křupavou kůžičku a nadšené oči stolovníků, když hospodyně nesla voňavý pekáč na stůl. Stejně jednoduchá a pěkná je i nová emise. Jiří Slíva je holt nejen skvělý grafik, ale podařilo se mu jako málokomu ovládnout omezený prostor poštovní známky, na čemž jiní skvělí výtvarníci ztroskotali. Inu, i tady je hodně povolaných a jen málo vyvolených.

Já první pořádnou svatomartinskou husu – myšleno servírovanou vcelku na pekáči – jedl až relativně nedávno, v roce 2004, v tyrolském Meranu, kde jsem byl s Ladislavem Dvořáčkem na slavnostním zasedání k 50. výročí založení Mezinárodní asociace filatelistických znalců. Tehdy mě do ní díky jeho doporučení (a doporučení dalších dvou znalců, Veličkoviče a Mikulskiho) právě přijali a večer jsme to společně oslavili pravou svatomartinskou husou v místní hotelové restauraci. Kapku mě zarazilo, že si na ni někteří kolegové-znalci nechali nastrouhat trošku lanýže, ale proti gustu… Svatomartinské víno jsem k ní ale jako abstinent tehdy neochutnal, takže v tomhle směru mám ještě určité mezery. U nás je prý nejlepší pečená husa ve Slovenském Grobu (jak je vidět, pořád podvědomě uvažuju jako Čechoslovák), a i tam se jednou chci vypravit. Říkají jí tu husacina a servírují ji s maštěnými lokšemi a červenou dušenou kapustou (jak tady označují zelí).

Už jsem řekl, že nová známka se mi líbí a sympatická je mi i její nominální hodnota A. Právě takhle by podle mě měla alespoň část známek do budoucna vypadat – aby si je lidé i firmy rádi kupovali a staly se pro ně třeba i důvodem poslat pozdrav nebo dopis postaru poštou a neodbýt to mailem nebo sms. Ještě víc než známka, se mi pak líbí razítko na obálce dne vydání – v němž se husa na pekáči sama podlévá vínem. Podle mě je to možná nejhezčí a rozhodně nejvtipnější razítko – no, minimálně v celém letošním roce, a spíš za celé poslední desetiletí! (Jen si nejsem jist, jestli se s nějakým podobným ještě v budoucnu setkáme, protože některému korektnímu škarohlídovi by na pátý pohled mohlo připadat poněkud morbidní.) V kresebné výzdobě FDC svatý Martin se svatozáří jako exhibicionista rozhaluje kabát, v němž má uložené lahve vína. I to je pěkný a domyšlený vtip!

Suma sumárum, zdařilé, vtipné a uživatelsky přívětivé, jak bychom si přáli, aby bylo co nejvíc našich emisí.