Pražský Hrad – známky krásné, aršík krapet s rozpaky
František Beneš
Název emise: Pražské motivy
Den vydání: 25. listopadu 2020
Hodnota aršíku: 84 Kč (o 2 zn + 2 K); č. A1100/1
Hodnoty známek: E (ke dni vydání 39 Kč), Z (45 Kč)
„E”- rytina v barvě modré – č. 1100 (ČP)
„Z”- ofset v barvě hnědé – č. 1101 (ČP)
Motiv obou známek je stejný: netradiční pohled na Pražský hrad od Národního divadla
Výtvarný návrh: Martin Srb
Rytec známky „E” a FDC: Martin Srb
Rozměr aršíku: 102 x 150 (známk. obrazů: 50 x 40 mm)
Druh tisku: OTp + OF; Tisk: Hradištko, sro.
Tisková forma: AP 2 známky a 2 kupony
Náklad: 32.000 aršíků
FDC: OTp; Tisk: Hradištko, sro.; Náklad: 2.900 sérií
Když v dubnu skončil tisk známek v holešovické Poštovní tiskárně cenin, visel nad dalším osudem pýchy naší známkové tvorby – tradičního ocelotisku z plochých desek – velký mrak pochyb a nejistoty. Bude Česká pošta tuto finančně i časově náročnou tiskovou techniku pro své nové emise vůbec používat? Nebo se spokojí s pouhým ofsetem, byť ušlechtilým a oproti řadě dalších zemí o poznání kvalitnějším? Odpověď na tuto otázku přináší nová emise – aršík Pražské motivy. Pro tu rytec Martin Srb zhotovil krásnou rozměrnou jednobarevnou rytinu, důstojně navazující na tradici založenou jeho slavnými předchůdci – Seizingerem, Heinzem, Schmidtem, Goldschmiedem a dalšími –, a v jistém směru (minimálně tedy formátem) ji dokonce překonávající. Když se na ni podíváme, vidíme jasný vzkaz: Ano, Česká pošta chce nadále vydávat i ocelotiskové známky, ano, naši rytci (nyní tedy jmenovitě Srb) neztratili nic z léty nabytých dovedností, ano, tiskárna Hradištko umí takové známky zhotovit (v tomto případě i v kombinaci s ofsetem, jímž je provedena nominální hodnota „E“). A pokud je pošta bude nabízet tak, aby si je turisté mohli snadno koupit, budou nás důstojně reprezentovat v místech, kam odešlou své zásilky.
Tolik tedy ke známce E. Když se však podívám na celý aršík, jehož je součástí, dobrý pocit mě, bohužel, opouští. Byla-li důvodem jeho vydání snaha umožnit odesilatelům zásilek do zahraničí – jmenovitě už zmíněným turistům – vyplatit je krásnou známkou, pak nechápu, proč jsou na aršíku známky rozdílných nominálních hodnot? Turista z Evropy těžko využije známku na zásilky do Zámoří, a samozřejmě i naopak. Jediný důvod, který mě napadá, byla snaha tisknout přímo z rytecké destičky a vyhnout se tak pracnému moletování (zvlášť když náklad je velmi nízký – pouhých 32 tisíc aršíků; z moletované desky o standardních 4 polích by pak při stejném nákladu známky „E“ stačilo zhotovit jen osm tisíc otisků).
Jednobarevnou ofsetovou známku „Z“ přitom považuju rovněž za zdařilou, je totiž dobrým důkazem, že i rastrovým ofsetem může být zhotoveno ušlechtile vypadající vyobrazení – vždyť se na ni podívejte zvětšovacím sklem, jak dokonale jsou provedeny i ty nejmenší detaily, skoro to vypadá jako stará dobrá neotypie. Dobře zvolena je i barva dodávající známce historizující vzezření. Úžasné jsou kresby na kuponech, dokonale vytištěné pérovým ofsetem, u nichž byste se ale vsadili, že jsou taky z rytiny; pro jistotu jsem si přes ně musel přejet špičkou prstu! Je to díky skvělé Srbově rytecké rozkresbě. Zvlášť upozorňuju na kupon vlevo, kde hlava ledňáčka vypadá doslova trojrozměrně.
Jednotlivé součásti aršíku jsou tedy zdařilé, ale dohromady na mě působí nesourodě, a to včetně kombinace použitých barev. A ofsetová známka vedle ocelotiskové mi připadá tak trochu jako chudá příbuzná. Ale nakonec co, jde o první ocelotiskovou vlaštovku v nové tiskárně, tak buďme rádi, že vůbec vzlétla.
Kresebnou výzdobu obou obálek dne vydání tvoří o něco robustnější rytina zachycující pohled na vodárenskou věž a budovu Mánesa, s průhledem na nábřeží, z jehož konce je zachycen Pražský Hrad na známkách. Pro obě hodnoty byla použita stejná, ale v různých barvách. Stejné je i razítko, na němž je kohout z korouhve Pražského Hradu. Na jejich restaurování vypsala Správa hradu letos veřejnou soutěž, takže lze přepokládat, že se jimi budou moci těšit i budoucí generace návštěvníků.