PDF verze -> Příjezd presidenta Masaryka: nově doložený nebezpečný padělek (PDF, 1 192 kB)
František Beneš
Emise známek skautské kurýrní pošty z roku 1918 (Pof. č. SK1 – SK4) – přes rozporuplné postoje filatelistických teoretiků a dokonce úplné odmítání filatelistických puristú“ – už více než osmdesát let patří ke standardním součástem sbírek naší první republiky. Ve dvacátých a třicátých letech bývala v některých albech zařazována v úvodní části a meziválečné čs. katalogy ji uváděly mezi prvními známkovými vydáními nově vzniklého státu.
Součašná vydavatelská praxe skautské známky sice odsunula do zadní části většiny katalogů i alb, ale to neznamená, že by je odsunula i na periferii zájmu sběratelů. Naopak – vedle tradičních generálních a specializovaných sběratelů ČSR I se o ně v posledních desetiletích zajímají i námětáři, a v důsledku velkého rozvoje tohoto oboru filatelie nyní skautské známky (spolu s emisí Olympijský kongres 1925) patří u nás i v zahraničí k tematicky nejatraktivnějším vydáním meziválečného Československa (což mimo jiné příznivě působí na udržení jejich stabilní tržní ceny).
Vlídné přijetí (přirozené u prvních známek nového státu navíc podpořené nepochybnou záslužností činnosti skautské kury“ mí pošty) a pozornost sběratelů, jichž se skautskému vydání hned od počátku dostalo, způsobily, že obě jeho základní části – bez přítisku a s přítiskem – byly podrobně prozkoumány, přičemž byla objasněna většina okolností jejich vzniku (včetně přípravných fází) i poštovního použití. Tento studijní zájem sběratelů sebou přinesl i včasné rozpoznání padělků ke škodě sběratelů, jež se u tohoto populárního vydání vyskytují.
Lze jenom litovat, že poměrně vyčerpávající suma informací, již se v průběhu více než osmi desítek let od vydání známek podařilo shromáždit, zůstává roztroušena v jednotlivých publikacích (knižních i časopiseckých), výstavních exponátech či dokonce širší veřejnosti nepřístupných studijních sbírkách. Rozsahem nevelká skautská emise tak dosud nenašla svého autora, který by tyto poznatky shrnul a zpracoval a formou samostatného oddílu Monografie československých známek je předložil sběratelům.
V této souvislosti je třeba upozornit, že ne všechna témata kolem skautského vydání byla už objasněna. Nejasno panuje například u (obvykle vcelku nekomplikované) otázky výše nákladu obou částí emise. Ponechejme ted‘ stranou známky bez přítisku (u nichž literatura uvádí náklad 20.000 sérií /s poznámkou „odhad“/, což zjevně neodpovídá poměrné běžnosti, s níž
se vyskytují – na což poukazuje např. [1]) a podívejme se na známky s přítiskem. U těch např. Hirschova a Fraňkova monografie Čs. známky [1] uvádí náklad 600 sérií, zatímco Příručka pro sběratele čs. známek a celin [2] 800 sérií. Nejde nám teď o vcelku zanedbatelný rozdíl mezi oběma uvedenými nákladovými čísly, ale o skutečnost, kterou známe z praxe: desetihaléřová známka se totiž vyskytuje mnohem vzácněji než dvacetihaléřová, a to jak neupotřebená, tak na poštou prošlých celistvostech či na obálkách a dopisnicích orazítkovaných dodatečně z ochoty. Jako vysvětlení by se mohla na první pohled nabízet skutečnost, že známka 10 h se vyskytuje ve dvou odstínech barvy (tmavě a světle modrá); vzhledem k mimořádné vzácnosti světle modré známky s přítiskem však nepřehlédnutelnou disproporci ve výskytu obou hodnot takto vysvětlit nemůžeme.
Jiným zajímavým tématem, které (zejména vzhledem k vysoké ceně známek s přítiskem) zajímá nejen znalce, ale i sběratele a investory, je otázka, zda existují nebezpečné padělky známek a přítisků této emise. Dosavadní odborná literatura – počínaje např. HYPERLINK „http://např.ve/“ve 30. letech vydanou Hirschovou a Fraňkovou monografií [1] a konče loňskou Specializovanou příručkou POFIS Československo 1918 – 1939 [3] – vesměs totiž uvádí výskyt jen jednoduchých a i laicky snadno rozpoznatelných padělků jak samotných známek, tak i jejich přítisků.
U známek s přítiskem Hirschova a Fraňkova práce uvádí: „Dosud zjištěné padělky přetisku byly vždy nepodařené a lišily se velikostí i tvarem písmen‘, populární Padělky čs. známek z roku 1963 [4] popisují „pouze jeden druh padělku, který se vyskytuje nejčastěji“ (jde přitom o velmi jednoduchou a snadno rozpoznatelnou napodobeninu).
Pouze publikace J. Karáska Československé známky a jejich padělky 1919 – 1939 [5] u známek s přítiskem vyobrazuje a popisuje „velmi nebezpečný druh padělku vyrobený v zahraničí“, jehož „délka přetisku všech tří řádků je totožná s originálem“ a liší se pouze některými detaily písmen.
A jak situace vypadá dnes? Pokud jde o samotné známky, tam se počet dosud známých padělků prozatím nijak nerozšířil; zcela jiný stav je však u přítisku Příjezd presidenta Masaryka. Jak už jsme si řekli, až na jednu výjimku [5] byly dosud popisovány jen jeho v podstatě primitivní napodobeniny (vesměs v černé, méně často i v červené barvě), navíc vyskytující se obvykle na padělaných známkách. Jako dostatečné znaky pravosti pak byly v literatuře uváděny zejména detaily tvaru dvou písmen ve slově Příjezd: oblý výběžek na levé svislé hraně „ĺ“ a šikmo zkosený pravý horní roh „j“ i tečky nad ním, které u padělků chybí.
Nyní je na místě poznamenat, že zatímco u obou hodnot původních známek známe celou řadu zkusmých tisků v různých barvách, u přítisků žádné zkusmé tisky dosud předloženy nebyly, a tak jedinými odchylkami už tak vzácného vydání jsou pouze světle modrá barva známky u hodnoty 10 h (mimořádně vzácný výskyt), převrácený přítisk u hodnoty 20 h (údajně známy 4 kusy) a černý přítisk u hodnoty 10 h (dosud údajně znám jediný kus). Pokud jde o barvy přítisku u obou hodnot, dosud jsou známy jen ve standardní podobě -cihlově červená u 10 h a černá u 20 h. Před nějakým časem se však na našem trhu objevila dvojice skautských známek – 10 h modrá a 20 h červená – s přítisky v odlišné, karmínové barvě, u nichž se všechny tři popisované znaky pravosti vyskytují. Obě známky mi byly předloženy jako zkusmé tisky přítisků v odlišné barvě – tedy v případě potvrzení jejich pravosti jako potenciální rarity vysoké přitažlivosti i ceny.
Už po zběžné prohlídce bylo možno konstatovat, že samotné známky jsou bezpochyby pravé. Pokud šlo o přítisky, tvar jejich jednotlivých písmen odpovídal originálu a vyskytovaly se u nich i všechny obvyklé (výše uvedené) znaky pravosti. Odlišná byla jen barva přítisků – u obou hodnot karmínová.
Po podrobnější prohlídce zkoumaných přítisků jsem konstatoval, že oba byly (stejně jako originál) zhotoveny tiskem z výšky (knihtiskem), čemuž nasvědčuje zejména obrys jednotlivých písmen, tvořený linií silnější vrstvy barvy (tzv. fuláž), i slabě znatelné (z přední strany) vtlačení těchto písmen do papíru známky. Při velkém (dvacetinásobném) zvětšení na obrazovce monitoru se ukázalo, že zkoumaný přítisk neodpovídá svou velikostí přítisku pravému (je na šířku i výšku o zhruba 1 až 2 c’/. menší) a nepatrné rozdíly se vyskytují i ve vzájemném postavení jednotlivých písmen.
Odlišnosti jsem nalezl i v detailech tvarů jednotlivých písmen – např. ve tvaru celého „t“ (u zkoumaných přítisků je slabší, a to zejména vpravo dole) či zakončení posledního „a“ před tečkou (u zkoumaných přítisků se jeví kratší). Je však nutno poznamenat, že předloženy byly dosud jen dva takovéto exempláře, takže nelze vyloučit, že odlišnost popisovaných detailů může být způsobena nahodile a případné jiné otisky stejné sazby, resp. štočku, je obsahovat nemusí.
Postavení přítisků a jejich sklon u pravých známek vykazují obvykle jistou shodnost (např. písmeno „a“ ve slově presidenta směřuje pod písmena „SK“ slova skautů), zatímco u obou zkoumaných známek tomu tak není a přítisk je orientován v odlišném úhlu – výrazně pootočený ve směru hodinových ručiček (u jiných exemplářů však může být orientován jinak).
S ohledem na uvedené odlišnosti, zejména na nesporně jinou velikost obou zkoumaných přítisků ve srovnání s přítisky zaručeně pravými, jsem pak dospěl k závěru, že v obou případech (tedy u obou hodnot) jde o padělky ke škodě sběratelů.
Rozsah tohoto článku ani naše dosavadní poznatky neumožňují, abychom se blíže zabývali předpokládanými okolnostmi vzniku obou padělaných přítisků. Jisté však je, že nejde o (předem či dodatečně provedené) otisky původní sazby, o nichž Hirsch a Franěk [1] uvádějí, že „byla skutečně zničena“. To totiž vylučuje jednoznačně odlišná velikost padělaných přítisků. Vzhledem k jejich velké podobnosti s přítisky pravými a zejména vzhledem k přítomnosti charakteristických detailů jednotlivých písmen (zejména oblý výběžek na levé svislé hraně „í“ a šikmo zkosený pravý horní roh „j“ i tečky nad ním) se lze domnívat, že padělatel použil jeden ze dvou následujících postupů. Bud‘ vyfotografoval kvalitní otisk pravého přítisku, provedený na čistém papíru (otázkou je, kde by jej vzal), a následně z této reprodukce zhotovil kovový štoček, jimž potom tiskl {k nepatrnému zmenšení velikosti padělaného přítisku by pak došlo právě v této reprodukční fázi, nejspíš při fotografování, možná i při výrobě kovového štočku), nebo vyfotografoval známku s pravým přítiskem a na silně zvětšeném obrázku pak provedl retuš, při níž zcela odstranil původní kresbu známky, až zbyl pouze vlastní přítisk; ten potom opět zmenšil na původní velikost (což se mu úpině přesně nepodařilo) a z této zmenšeniny zhotovil kovový štoček.
Odlišná červená barva padělaných přítisků je poměrně snadno vysvětlitelná obtížností (a možná dokonce i nemožností), s níž lze dosáhnout stejného odstínu, jaký byl použit u pravého přítisku na známce 10 h. Otázkou však zůstává, proč padělatel nepoužil černé barvy (jakou byly tištěny pravé přítisky na známce 20 h), čímž by si věc značně zjednodušil a minimálně u hodnoty 20 h by i snížil stupeň pozornosti, kterou jeho výrobek odlišností použité barvy nutně budí (čímž by i snížil riziko okamžitého odhaleni).
Pro úplnost se teď ještě podívejme na už zmíněný padělek přítisku, uváděný v [5]. Podle vyobrazení i popisu se zdá, že jde rovněž o vysoce nebezpečné falzum, nesoucí dosud uznávané identifikační znaky přítisků pravých. Podle vyobrazení by se přitom dalo soudit, že pokud nejde přímo o stejný padělek, je oběma dnes námi zkoumaným pří-tiskům minimálně velmi podobný. Současně však zejména v popisu nacházíme některé odlišnosti, které by ukazovaly na padělek zcela jiný. V [5] je totiž uvedeno, že „délka přetisku všech tří řádků je totožná s originálem“ (u námi zkoumaných přítisků je však menší), „čárka nad i ve slově Příjezd nepatrně odchylná od originálu“ (u námi zkoumaných přítisků tomu tak není), „vnitřní část písmene d ve slově Příjezd je menší“ (u námi zkoumaných přítisků je naopak spíše větší), „písmeno M má zakončení první svislice neostré“ (u obou námi zkoumaných exemObr. 4: Jeden z dosud známých plářů má toto zakončení zcela ostré5′).
Otázkou je, zda dvojice námi zkoumaných – padělaných – přítisků je totožná s padělkem přítisku uváděným v [5]. Ukázali jsme si, že některé okolnosti tomu napovídají, jiné to vylučují. Kolik takovýchto padělků, s nimiž jsme se dnes seznámili, vzniklo, samozřejmě nevíme. Není vyloučeno, že zůstalo u předložené dvojice, ale zrovna tak jich mohlo být zhotoveno větší množství, a to i v odlišných (zdařilejších) barvách. Při nákupu či výměně známek skautské pošty s přítiskem Příjezd presidenta Masaryka je tedy třeba mít na paměti, že časy, kdy neexistovaly jejich dokonalé padělky, navždy skončily…