PDF verze 3. dílu -> Rudolf Gilbert: 115 a 90 – Díl 3. (PDF, 681kB)
František Beneš
V minulých dvou číslech jsme si připomenuli dvojí výročí předního českého filatelistického znalce Rudolfa Gilberta, seznámili se s jeho rodinou a s prostředím, z nějž vzešel, ukázali si jeho filatelistické počátky i strmý vzestup publicisty a znalce za první republiky. Zabývali jsme se i temným obdobím protektorátu, po jehož skončení byl s postavením RG na dlouhou dobu konec.
Po válce
I když se většina filatelistů židovského původu po válce do republiky nevrátila – ti šťastnější stihli uprchnout do Zámoří, většina ostatních byla zavražděna v koncentračních táborech – Ervín Hirsch jako zázrakem věznění v Terezíně přežil. Po návratu do Prahy se opět zapojil do filatelistického života a nikdo se nemůže divit, že se rozhodl vyřídit si účty s rivalem, který v jeho očích překročil všechny meze – s Rudolfem Gilbertem.
Mezi filatelisty se traduje, že byl RG po válce potrestán tzv. malým dekretem (někdy nazývaným i malý retribuční dekret). Šlo o dekret prezidenta republiky č. 138/1945 Sb. ze dne 27. 10.1945, o trestání některých provinění proti národní cti, jeden z několika, kterými měly být stíhány zločiny okupantů, kolaborantů a domácích zrádců; konkrétně tento dekret umožňoval stíhání i méně závažných činů, než kterými se zabývaly mimořádné lidové soudy. Tzv. malý dekret spadal do oblasti správního práva a prováděly ho národní výbory na úrovni okresů. Stíhalo se jím zejména nepřístojné chování, urážející národní cítění českého nebo slovenského lidu, které vzbudilo veřejné pohoršení a bylo spácháno v době zvýšeného ohrožení republiky, a dále provinění proti národní cti u osob (státních zaměstnanců, respektive těch, kdo byli placeni z veřejných prostředků – což se vztahovalo na RG jako soudního znalce, a především jako pedagoga), které v době nesvobody porušily věrnost vůči ČSR, nebo českému nebo slovenskému národu, případně se prohřešily proti národní cti, anebo proti povinnosti národní soudržnosti vůči příslušníkům českého nebo slovenského národa. Trestem mohla být pokuta až do výše 1 milionu korun, veřejné pokárání (publikované v tisku, rozhlasem, vývěskami apod.), či vězení (většinou v pracovních oddílech); tyto tresty mohly být i kombinovány. (Více o této problematice viz např. www.iuridictum.pecina.cz.)
Podle rodinného podání byl RG po válce po určitou dobu ve vazbě, přičemž mu bylo kladeno za vinu mimo jiné i to, že „svěřené mu v okupaci k úschově židovské sbírky známek řádně a včas po revoluci neodevzdal“. V rodině se traduje, že jeho paní prý podlehla panice a ve snaze ho ochránit mnoho známek spálila, což RG později velmi mrzelo (jde ale pouze o ústní podání). Určitou představu o celé věci si však můžeme udělat z poslední strany osvobozujícího rozsudku z 21. dubna 1947, jehož fotokopii se mi podařilo dohledat (obr. vpravo).
Přes tento osvobozující verdikt se však RG už nikdy nepodařilo vrátit do postavení, které zaujímal před rokem 1945 – stín původního obvinění na něm zůstal už napořád…
Tak měla skončit kapitolka o poválečných osudech RG, jak se mi je podařilo zjistit ze vzpomínek pamětníků a z několika neúplných dokumentů, dochovaných v jeho rodině. Protože mi to připadalo málo, pokusil jsem se pátrat v různých archivech, zda bych tu nenašel více. Dlouho neúspěšně, měsíce plynuly, termín uzávěrky červnové Filatelie, v níž jsem toto údobí chtěl probrat, se blížil, a už se zdálo, že nic nového nebudu moci připojit.
V samém závěru května se však na nás přece jen usmálo štěstí. Prostřednictvím archivu Ústavu pro studium totalitních režimů se nakonec poválečný spis RG podařilo najít a mohl jsem si ho prohlédnout. Když mi ho archivářka vydávala do studovny, pokývala hlavou: „Vypadá to, že jste první, kdo do něj bude po šedesáti letech nahlížet.“ Několik hodin jsem četl, skenoval a fotografoval úřední akta, výpovědi, rozsudky a listinné důkazy. Z více než 200 obrázků, které jsem ze spisu získal, jich samozřejmě ve Filatelii můžeme ukázat jen zlomek; bude to ale těžké vybírání, které to mají být. Celý případ totiž není jen o chování jednotlivých osob za protektorátu, ale i o veliké zášti a doslova nenávisti, která mezi některými znalci, publicisty a filatelistickými činovníky panovala už za první republiky a o které jsme dnes už neměli ani tušení. Z roviny sběratelské se případy posouvaly do roviny osobní a z ní do oblasti trestně právní. Do toho za války přibyla rasová nenávist a po roce 1948 nenávist třídní. K tomu přičtěte politické vlivy – a máte směs, která s osudy lidí pořádně zamíchala.
Tohle všechno jsem se snažil zpracovat už do tohoto čísla. I když redakce kvůli tomu posunula uzávěrku o několik dní, nakonec jsme dospěli k závěru, že by to bylo ukvapené a že bude lépe článek připravit až do čísla příštího. Už teď ale na další straně malá ukázka, co vás příště čeká.