PDF verze 7. dílu -> Rudolf Gilbert: 115 a 90 – Díl 7. (PDF, 3,67MB)
František Beneš
Dnes se opět budeme zabývat údobím protektorátu a dobou těsně poté, která tak významně poznamenala osudy mnoha filatelistů, včetně RG. Tak velkou pozornost tomuto tématu věnujeme proto, že tehdejší události upadly skoro do zapomnění, snad že se zdály nevýznamné vedle celosvětové tragédie války a s ní souvisejících dějinných zlomů. Pro historii našeho oboru však má svou důležitost, zvlášť když si na základě dobových dokumentů můžeme přiblížit jeho tehdejší osobnosti.
V předchozích částech jsme se seznámili s obviněními, která vznesli proti RG Ervín Hirsch a další filatelisté. Poukazovali na to, že RG spolupracoval s okupanty jako znalec při odhadování sbírek zabavených nacisty (a rovněž našimi úřady v pomnichovské republice), využíval tohoto svého postavení a některé z nich i výhodně kupoval, čímž se značně obohatil, že osobně vystupoval proti židům a trpěl i antisemitské články v časopisu, který odborně vedl, že zpronevěřil sbírky, které mu někteří židovští sběratelé svěřili, a některé sběratele dokonce denuncoval. Konkrétních případů bylo jistě více, my jsme se ale soustředili na čtyři, o nichž se v archivech dochovaly nejúplnější zprávy. Jde zejména o sbírku Arnošta Berky, významného předválečného sběratele, který uprchl před nacisty do zahraničí a známky, které nestačil odvézt, svěřil Ervínu Hirschovi, který pak v důsledku toho musel čelit velkým problémům s úřady. Dále o sbírku Alfréda Subáka, která u RG přečkala válku, o sbírku Emila Fleischmanna, který byl kvůli jejímu rozprodeji vězněn a týrán gestapem, a o velkou sbírku čs. známek, kterou se neznámá osoba pokusila vyvézt do zahraničí poštou. U některých z těchto případů RG působil jako znalec a současně i jako kupující, což byl nepochybně střet zájmů.
O tom všem se dochovalo mezi sběrateli určité povědomí, i když jen značně obecné. Vlastně až dnes máme možnost seznámit se s dobovými dokumenty, na jejichž základě si každý může na tehdejší události a jejich účastníky udělat názor. Nechrne proto mluvit především dávno zažloutlé listiny, o nichž lze přepokládat, že jsme možná první, kdo se jimi zabývá po šesti desítkách let.
Berkova sbírka
Arnošt Berka, zámožný ředitel Družstva hospodářských lihovarů, byl za první republiky považován za jednoho z nejvýznačnějších československých filatelistů. Jeho sbírka byla opředena legendami, a i když se nakonec v důsledku tragických okolností rozpadla, odlesk její slávy žije mezi sběrateli ČSR I dodnes.
A. Berka v kresbě J. Fischera ze souboru vydaného k výstavě Bratislava 1937.
A. Berka byl židovského původu a patřil k těm šťastlivcům, kterým se podařilo před nacisty včas odejít do zahraničí. Zjevně to byl člověk předvídavý, který se na různé možnosti připravoval dlouho předem, protože koncem 30. let zastával funkci honorárního konzula Haiti v ČSR. K Ervínu Hirschovi měl jistě úzký vztah – ten po jeho emigraci vystupoval jako jeho zástupce na honorárním konzulátu Haiti (což mu snad mělo poskytnout alespoň nějakou ochranu), a především mu Berka svěřil ty své známky (byly jich dva kufry a balík), které se mu nepodařilo včas zachránit vývozem. K Berkově sbírce měl Hirsch nepochybně blízko, lze předpokládat, že mu ji pomáhal budovat jako odborný poradce a znalec. To měl provádět profesionálně, jako tajemník Družstva hospodářských lihovarů, a měl za to pobírat vysoký plat – 10.000 Kč měsíčně, jak napsal RG ve svém článku z 24. 3. 1939 (viz F4/11, s. 2). RG měl sbírku zabavenou nacisty nízko odhadnout (na 51.531 K) a pak ji sám koupit.
Obrázek si můžeme udělat z dochovaného spisu. Připojená stvrzenka dokládá, že pokutu, která byla Berkovi vyměřena za nelegální vývoz části sbírky, pak Hirsch jeho jménem skutečně zaplatil.
Tím však věc neskončila. Ve spisu se dochoval další doklad, z nějž vyplývá, že RG uplatnil námitku proti vlastnímu odhadu a dodatečně jej snížil o čtvrtinu. Za tuto novou cenu pak byly Berkovy známky rozprodány následujícím způsobem.
Z výčtu vyplývá, že ostatní kupující získali tehdejší nové aršíky za cenu vysoko nad nominále (Bratislava za 130 %, Smuteční za 460 %, Praga za 400 %), zatímco zbytek sbírky, tedy vše mimo tyto novinky, koupil RG za 21.870 K. Samozřejmě nevíme, co přesně bylo ve sbírce obsaženo, ale určitý obrázek si můžeme udělat podle dochovaného soupisu obsaženého v jeho znaleckém odhadu.
Vzhledem, k tomu, že šlo o objemný zbytek jedné z nejlepších sbírek té doby, zdají se poválečné Hirschovy výtky na nekorektní Gilbertův postup pochopitelné…