PDF verze 8. dílu -> Rudolf Gilbert: 115 a 90 – Díl 8. (PDF, 1,82MB)
František Beneš
V loňském roce nás po řadu měsíců provázel seriál věnovaný Rudolfu Gilbertovi, jednomu z našich nejvýznamnějších filatelistických znalců, jehož věhlas překročil hranice a jeho jméno je dodnes známo a váženo sběrateli čs. známek prakticky na celém světě. Seznámili jsme se s jeho původem, dětstvím, rodinou, ukázali si, kde postupně žil. Nemalou pozornost jsme věnovali málo známým okolnostem jeho působení za protektorátu, i jaké důsledky to pro něj mělo po osvobození. Rozsáhlý výzkum v archivech umožnil vyobrazit dobové dokumenty, na jejichž základě si každý čtenář mohl udělat vlastní závěry. Dnes se seznámíme s doklady uzavírajícími tuto neradostnou část jeho života.
Obvinění vznesená proti RG v letech 1945-6 byla nepochybně vážná. Ervín Hirsch i další osoby, které se cítily jeho jednáním za protektorátu poškozeny, snesli mnoho argumentů, které otřásly Gilbertovou pověstí jako znalce i občana. Ten si to nenechal líbit a předložil množství argumentů na svou obranu, ke které rovněž povolal řadu svědků. To všechno způsobilo, že se řízení vleklo a spisy narůstaly.[1]
Subákova sbírka
„PROTOKOL
sepsaný s JUDrem. Juliem Munkem, býv. advokátem, nar. 11. 7. 1881 v Dobrušce, okres Nové Město n./Metují, příslušným tamtéž, synem Šalamouna a Františky roz. Šlaplové, národnosti české, vyznání evangelicko-českobratrského, ženatým, bytem Praha XI., Tř. Maršála Stalina č. 133, který po napomenutí k udání pravdy vypovídá:
S Alfrédem Subákem jsem se osobně znal a často jsme se stýkali, jelikož jsme oba byli sběrateli známek. Alfréd Subák jako israelita byl někdy v roce 1942 v rámci německých opatření proti israelitům též deportován do Terezína, později pak do Osvědčimi, kde nepochybně byl popraven. Vím o tom, že Subák byl majitelem rozsáhlé sbírky známek a jako sběratel byl ve filatelistické veřejnosti znám. Ve své sbírce měl též mimo jiné specielní sbírku belgických známek ve více svazcích, z nichž první dva svazky obsahovaly vzácné známky Belgie prvního a druhého vydání. Tyto dva svazky, kterých si obzvláště cenil a které skutečně měly značnou cenu, svěřil Subák profesoru Gilbertovi do úschovy, aby je nemusil odvésti okupantům. S tím se mi Subák opětovně svěřil. Kromě toho sdělil mi Subák, že dal Gilbertovi v úschovu i zásobník s různými vzácnými známkami různých zemí. Bližší obsah tohoto zásobníku mi není znám, kdežto oba svazky Belgie jsem dříve několikráte prohlížel. Tyto známkové hodnoty svěřil Subák Ing. Gilbertovi do úschovy patrně v období od podzimu 1940 do jara 1941. Delší dobu před svým transportováním se mi Subák několikráte důvěrně svěřil, resp. stěžoval si na Ing. Gilberta v tom směru, že Ing. Gilbert se zdráhá vrátiti mu na jeho žádost svěřené Subákovy sbírky známek a ptal se mne na radu, co má dělat. Říkal, že Ing. Gilbert v této věci odkládá s ním slíbenou schůzku a že pokud jde o vrácení známek, tvrdí, že známky Subákovi vrátiti nemůže, protože je nemá v Praze, nýbrž na venkově a že byly Gestapem zabaveny. Na vrácení známek Subák trval patrně z toho důvodu, že pozbyl důvěry k Ing. Gilbertovi pro jeho postoj k okupantům. Pokud vím známky Subákovi do poslední chvíle Ing. Gilbertem vráceny nebyly, protože Subák ještě den před svým odjezdem se mnou o celé věci mluvil. Rovněž nevím o tom, že by Ing. Gilbert Subákovi dal za známky peněžitou náhradu.“
Přes údajná tvrzení, že byla zabavena gestapem, sbírka u RG přečkala válku, což dosvědčuje tento protokol.
Výpovědi pro a proti
O tom, že RG odhadoval sbírky zabavené židovským sběratelům, není žádných pochyb.
Vyšetřování a řízení proti němu po válce trvalo dva roky a podílelo se na něm postupně několik orgánů. Proto jsou spisy k této věci uloženy v několika různých archivech, v nichž se mi podařilo dohledat řadu dalších výpovědí proti RG, i v jeho prospěch. Některé obsahují zajímavé dobové informace, takže lze jenom litovat, že nemáme dost místa na to, abychom se jimi zabývali. Přibližme si proto alespoň výpověď Jana Mrňáka, významného znalce a ve své době Gilbertova rivala.
„Začátkem okupace byl jsem členem několika filatelistických klubů a současně členem výboru Ústředí českých filatelistických spolků. Tam jsem měl příležitost stýkati se s Ing. Dr. Gilbertem, znal jsem jej léta a o nějaký bližší styk jsem nestál.
Ing. Dr. Rudolf Gilbert byl předsedou klubu českých filatelistů, jenž byl majitelem a vydavatelem 14ti denního časopisu „Český filatelista“. Od roku 1939 začaly v uvedeném časopise útoky proti mně, jak po stránce odborné, tak i pro mé styky s redaktorem Ervinem Hirschem, který jest židovského náboženství. Útoky tyto vyvrcholily v roce 1941 a byly takového rázu, že obvinění v nich učiněno, mohlo mne snadno uvésti do rukou okupačních úřadů. Dne 13. června 1941 byl v uvedeném časopise uveřejněn článek „Znalec Jan Mrňák a žid Ervin Hirsch“, kde byla ke konci uvedena věta: „Pan předsedající měl upozorniti pana Mrňáka, že ve výborové schůzi ústředí není žádoucno dovolávati se dobrozdání žida“. Podobné útoky byly dne 24. ledna 1941 v článku „Postavte židomily pod zákon o židech“, kde jsem sice nebyl jmenován, ale má osoba tam označena takovým způsobem, že každý musel vědět, o koho se jedná. Dne 1. srpna 1941 v článku „Falešné známky za prvé“ byli jsme jako členové zkušebny Tribuny filatelistů uváděni opět v souvislosti s redaktorem Ervinem Hirschem, přičemž byl opět zdůrazňován jeho židovský původ. Tyto útoky se stále opakovaly, dneska však již přesný přehled o nich nemám. Poněvadž jsem byl pro ilegální činnost v roce 1940 zatčen gestapem, později pro nedostatek důkazů propuštěn, vzbuzovaly tyto později uveřejněné články ve mně obavu, že na jejich základě bude zatčen znovu. Kdo byl autorem těchto článků přesně nevím, pokud nebyly podepsány, ale poněvadž klub českých filatelistů byl majitelem a vydavatelem zmíněného časopisu a prof. Gilbert byl předsedou uvedeného spolku, mohl ze své předsednické moci zastaviti způsob tohoto psaní, a pak-li nemohl, měl možnost resignovati na předsednickém místě.
Již za republiky byl prof. Gilbert znalcem v oboru filatelie, nemusil tedy přijmouti funkci odhadce pro německé úřady, protože musel věděti, pro jaké účely to bude dělat. Já sám jako znalec v oboru filatelie byl jsem telefonicky vyzván, abych přijal funkci odhadce, ale tuto nabídku jsem odmítl, poněvadž jsem věděl, že jde o oceňování známek emigrantů a židů. Domnívám se, že Ing. Gilbert mohl také tak učinit, poněvadž mohl prohlásiti, že cenám známek nerozumí a že se odhadem nezabývá. Že by byl jmenovaný členem Devisen-Schutzkommanda z vlastní zkušenosti nevím, zvěděl jsem to jen z doslechu. Rovněž z vlastní zkušenosti nevím, zda nabízel sbírky známek na prodej a rovněž, zda je skutečně prodal. Zjistil jsem dotazem u pana Emila Veseckého, toho času ředitele Čedoku, že prof. Gilbert prodal Čedoku velkou partii a sbírku MUDr. Winzera, který emigroval do Anglie, asi za 150.000 K. O vykazování občanů židovského původu z burzy v Luxoru jsem pouze slyšel, svědkem podobného případu jsem nebyl. Jinak nemám k věci co podotknout.“
Mrňák byl pak vyslechnut i Očistnou komisí při Zemském národním výboru v Praze:
Dozvídáme se tu mimo jiné, že Mrňákovi, jako odpůrci RG, bylo vyčítáno, že měl být za protektorátu členem Vlajky (což on rozhodně popřel) a rovněž působit jako odhadce známek pro úřady.
Politika? – a další spory
O politických názorech RG dochované spisy, vzniklé před únorem 1948, nijak nehovoří. Při křížovém prohledávání pramenů se však podařilo najít zajímavý doklad. Je uložen ve fondu „Československá strana národně socialistická – ústřední sekretariát, Praha 1945 – 1947“ (www.nacr.cz/sua/fondy/5000.htm ; jde o částečně přístupnou archivní pomůcku).[2]
Výraz „bratr“ svědčí o tom, že RG mohl být členem této strany. O názoru pisatele na věc pak dobře vypovídá text „jsem přesvědčen, že udání na prof. Gilberta zavání značně židovskou mstou, žida Hirše“.
V každém případě tento nečekaně nalezený doklad by mohl naznačovat, proč po všech závažných obviněních došlo 21. 4.1947 k vyústění pro autory udání jistě nečekanému, a sice úplnému osvobození RG.
S tím se samozřejmě jeho odpůrci, a zejména Ervín Hirsch, nechtěli smířit, protože to jistě považovali za velkou nespravedlnost. Už v průběhu řízení obě strany vedly i další spor. Hirsch hned v září 1945 v časopisu Československá filatelie zveřejnil článek, v němž kritizoval znalce RG a Jana Minaříka, kteří za protektorátu odhadovali zabavené židovské sbírky. Ti si to nenechali líbit a Hirsche žalovali, že je poškodil na cti. Krajský soud trestní v Praze však dne 2. 4. 1946 Hirsche žaloby zprostil.
Potíže nekončí
Zastavením řízení proti RG však jeho potíže s úřady nekončí. Objevil se totiž nový nepřítel – třídní. Spis z léta roku 1949, vypracovaný novými orgány v místě jeho bydliště, o tom hovoří jasně:
Připojené fotografie jsou nepochybně policejního původu, což zjevně souvisí se zlověstným závěrem na deskách spisu: „Okresní čtyřka doporučuje TNP“.
Jak to tak ale někdy bývá, věc měla tragikomický rozměr. RG byl sice internován v neblaze proslulém pracovním táboře ve Svatém Janu pod Skalou, pobyl zde však jen 10 dnů – a navíc tu ani nepracoval… Po propuštění proto obdržel složenku s výzvou k zaplacení částky 400 Kčs za „bezpracný“ pobyt, kterou ve lhůtě uhradil.
To zcela koresponduje s mrazivě groteskní atmosférou doby.
Touhle hrabalovskou pointou se tedy rozlučme s poválečnými peripetiemi Rudolfa Gilberta a v dalších pokračováních našeho seriálu se budeme věnovat jiným oblastem jeho života.
Pozn.: Délka pobytu RG v TNP je v dokladech uváděna různě: v propouštěcím potvrzení (vlevo) 15 dnů, ve vyúčtování (dole) 10 dnů.
——————-
[1] Situaci možná neulehčovalo, že se na R. Gilberta v té době dotazovaly různé orgány činné v trestním řízení. Podle dochovaných dokladů šlo o to, že u několika osob, stíhaných za svou činnost za války či po ní, byly nalezeny známky opatřené jeho znaleckou značkou. Protože vyšetřovatelé zjevně nebyli v této oblasti orientováni, mohlo to působit, že s nimi má něco společného. Tyto doklady jsou součásti jiných fondů, a protože jsou pro naše téma okrajové, blíže jsem je nezkoumal.
[2] ČSNS byla součástí řady vlád. Jejími členy byli např. E. Beneš, J. Stříbrný (první čs. ministr pošt), Milada Horáková a další osobnosti. Po r. 1948 byla násilně přeměněna na loutkovou čs. stranu socialistickou a formálně se podílela na moci; souběžně však existovala v exilu, kam odešli někteří její představitelé. Po roce 1989 demokratizovaná strana působila v parlamentu, v té době ji po určitou dobu vedl Pavel Hirš, kterého známe jako filatelistického znalce a publicistu. V roce 1996 se však už do sněmovny nedostala.