Archiv rubriky: Články

Ladislav Dvořáček 100 – a co vlastně sbíral

František Beneš

Už jen pár dní zbývá do příchodu roku 2023, v němž si připomeneme několik významných kulatých výročí. V tomhle článku bych chtěl s předstihem vzpomenout dvě, k jednomu se dostaneme za chvíli a druhé je vyjádřeno v titulku – od narození našeho v mezinárodním měřítku nejúspěšnějšího filatelistického funkcionáře Ladislava Dvořáčka uplyne v nadcházejícím roce rovných sto let!
Continue reading Ladislav Dvořáček 100 – a co vlastně sbíral

Nový katalog Michel – Dopisy Německa

František Beneš

Když jsem někdy ve druhé třídě základní školy začal sbírat známky, žádný katalog jsem k tomu nepotřeboval. Tatínek sice nějaké doma měl, ale na výměnu s klukama kus za kus mi byly k ničemu. Teprve později v kroužku mladých filatelistů nám jeho vedoucí Antonín Oktábec ukázal, kolik zajímavých informací lze v katalozích najít a jak důležité a výhodné je zajímat se o ně. Bylo to v hloubi šedesátých let, kdy někteří sběratelé používali ještě zahraniční katalogy obsahující v jednom svazku celý svět, ty modernější alespoň celou Evropu. Specializovaných údajů v nich bylo samozřejmě málo – pokud vůbec nějaké, a stejné to bylo s katalogy tuzemskými, které tehdy vydával Pofis.
Continue reading Nový katalog Michel – Dopisy Německa

Razítko Smíchov 1 – pravé, nebo padělek?

František Beneš

Móda nevládne jen oblékání nebo účesům, její vliv můžeme pozorovat ve většině oborů lidské činnosti, tedy i ve sběratelství. Ve filatelii byly doby, kdy prim hrály razítkované známky, zatímco ty neupotřebené byly považovány za jaksi „nedopečené“, protože v očích sběratelů nenaplnily zcela svůj poštovní účel. Poštovní historie tehdy stála na okraji zájmu, což zpečetilo osud naprosté většiny celistvostí – známky z nich byly vystříhány a odmočeny.
Podíváme-li se do prodejních ceníků prvorepublikových obchodníků, otiskovaných ve filatelistických časopisech, s překvapením zjistíme, že řada razítkovaných sérií typu TGM 1920, Jubilejní 1928, Sv. Václav 1929 či Tyrš 1932 a další stála skoro tolik, za kolik byly nabízeny stejné známky neupotřebené (protože šlo bezmála o novinky, tak zřejmě svěží). Dnes je přitom poměr zcela jiný, svěží stojí leckdy 20x nebo i 50x více než razítkované, a je navíc otázkou, jestli by ty razítkované série vůbec nalezly kupce. To je příklad vrtkavosti módy v našem oboru.
Continue reading Razítko Smíchov 1 – pravé, nebo padělek?

Popel a démanty, aneb trocha povzbuzení pro ty, kdo nechtějí moc utrácet

František Beneš

Se slavným polským filmem nemá první část titulku nic společného, ale dobře vystihuje téma, kterému se chci v článku věnovat. Když člověk listuje aukčními katalogy nebo čte články o našem oboru v časopisech a na internetu, může získat pocit, že zajímavé jsou jenom rarity a investiční objekty, zatímco běžné známky pomalu nestojí za pozornost. Je to ale opravdu tak?

Vzácné a draze získané známky, patřičně vypíchnuté v exponátech, se mi samozřejmě líbí, ale ještě raději mám ty tvářící se nenápadně, mnohokrát bez zájmu přehlédnuté ve výběrech na burzách a na internetu, i když ve skutečnosti jde o zajímavosti, které mohou chybět i v těch největších sbírkách. Když jsem byl kluk, měl jsem štěstí, že mě do filatelie postupně zaučovalo několik trpělivých sběratelů, od nichž jsem si osvojil, že i vícekrát prohlédnuté partie stojí za to pozorně prohlédnout znovu, protože s notnou dávkou trpělivosti a pořádným kusem štěstí můžete narazit na opravdový poklad. Tohle doporučení se mi s lety mnohokrát osvědčilo. Uvedu několik příkladů.
Continue reading Popel a démanty, aneb trocha povzbuzení pro ty, kdo nechtějí moc utrácet

Smutný konec domu vrchního pražského poštmistra

František Beneš

Na druhém konci Klimentské ulice, v níž sídlí redakce našeho časopisu, stál skoro sto let krásný novobarokní dům. Já ho vídal z okna své kanceláře, když jsem počátkem 90. let pracoval na federálním ministerstvu spojů jako vedoucí oddělení známkové tvorby. V roce 1902 jej dal postavit Václav Špaček, po němž pak dům nesl jméno.

Václav Špaček byl pozoruhodnou postavou. Jako jeden z mála v historii – a to nejen naší! – pohádkově zbohatl podnikáním v poštovnictví a získané jmění pak použil pro řadu ušlechtilých a lidumilných účelů.

Narodil se roku 1840 v Soběslavi v rodině řemeslníka, jeho otec byl soukeníkem (některé prameny uvádějí, že se rodina zabývala i poštovnictvím). Václav měl nepochybně nadání, vystudoval gymnázium – což tehdy rozhodně nebylo běžné – a poté studoval práva na pražské Universitě. Jako správný selfmademan neusiloval o teplé místo v nějakém úřadě, ale pustil se do podnikání. Usadil se na Novém Městě pražském, kde v Petrské čtvrti zakoupil dům s přilehlými rozlehlými stájemi. To už působil u pošty, které mimo jiné pronajímal koně a povozy.
Continue reading Smutný konec domu vrchního pražského poštmistra