Archiv rubriky: Články

Nový katalog Michel – Dopisy Německa

František Beneš

Když jsem někdy ve druhé třídě základní školy začal sbírat známky, žádný katalog jsem k tomu nepotřeboval. Tatínek sice nějaké doma měl, ale na výměnu s klukama kus za kus mi byly k ničemu. Teprve později v kroužku mladých filatelistů nám jeho vedoucí Antonín Oktábec ukázal, kolik zajímavých informací lze v katalozích najít a jak důležité a výhodné je zajímat se o ně. Bylo to v hloubi šedesátých let, kdy někteří sběratelé používali ještě zahraniční katalogy obsahující v jednom svazku celý svět, ty modernější alespoň celou Evropu. Specializovaných údajů v nich bylo samozřejmě málo – pokud vůbec nějaké, a stejné to bylo s katalogy tuzemskými, které tehdy vydával Pofis.
Continue reading Nový katalog Michel – Dopisy Německa

Razítko Smíchov 1 – pravé, nebo padělek?

František Beneš

Móda nevládne jen oblékání nebo účesům, její vliv můžeme pozorovat ve většině oborů lidské činnosti, tedy i ve sběratelství. Ve filatelii byly doby, kdy prim hrály razítkované známky, zatímco ty neupotřebené byly považovány za jaksi „nedopečené“, protože v očích sběratelů nenaplnily zcela svůj poštovní účel. Poštovní historie tehdy stála na okraji zájmu, což zpečetilo osud naprosté většiny celistvostí – známky z nich byly vystříhány a odmočeny.
Podíváme-li se do prodejních ceníků prvorepublikových obchodníků, otiskovaných ve filatelistických časopisech, s překvapením zjistíme, že řada razítkovaných sérií typu TGM 1920, Jubilejní 1928, Sv. Václav 1929 či Tyrš 1932 a další stála skoro tolik, za kolik byly nabízeny stejné známky neupotřebené (protože šlo bezmála o novinky, tak zřejmě svěží). Dnes je přitom poměr zcela jiný, svěží stojí leckdy 20x nebo i 50x více než razítkované, a je navíc otázkou, jestli by ty razítkované série vůbec nalezly kupce. To je příklad vrtkavosti módy v našem oboru.
Continue reading Razítko Smíchov 1 – pravé, nebo padělek?

Popel a démanty, aneb trocha povzbuzení pro ty, kdo nechtějí moc utrácet

František Beneš

Se slavným polským filmem nemá první část titulku nic společného, ale dobře vystihuje téma, kterému se chci v článku věnovat. Když člověk listuje aukčními katalogy nebo čte články o našem oboru v časopisech a na internetu, může získat pocit, že zajímavé jsou jenom rarity a investiční objekty, zatímco běžné známky pomalu nestojí za pozornost. Je to ale opravdu tak?

Vzácné a draze získané známky, patřičně vypíchnuté v exponátech, se mi samozřejmě líbí, ale ještě raději mám ty tvářící se nenápadně, mnohokrát bez zájmu přehlédnuté ve výběrech na burzách a na internetu, i když ve skutečnosti jde o zajímavosti, které mohou chybět i v těch největších sbírkách. Když jsem byl kluk, měl jsem štěstí, že mě do filatelie postupně zaučovalo několik trpělivých sběratelů, od nichž jsem si osvojil, že i vícekrát prohlédnuté partie stojí za to pozorně prohlédnout znovu, protože s notnou dávkou trpělivosti a pořádným kusem štěstí můžete narazit na opravdový poklad. Tohle doporučení se mi s lety mnohokrát osvědčilo. Uvedu několik příkladů.
Continue reading Popel a démanty, aneb trocha povzbuzení pro ty, kdo nechtějí moc utrácet

Smutný konec domu vrchního pražského poštmistra

František Beneš

Na druhém konci Klimentské ulice, v níž sídlí redakce našeho časopisu, stál skoro sto let krásný novobarokní dům. Já ho vídal z okna své kanceláře, když jsem počátkem 90. let pracoval na federálním ministerstvu spojů jako vedoucí oddělení známkové tvorby. V roce 1902 jej dal postavit Václav Špaček, po němž pak dům nesl jméno.

Václav Špaček byl pozoruhodnou postavou. Jako jeden z mála v historii – a to nejen naší! – pohádkově zbohatl podnikáním v poštovnictví a získané jmění pak použil pro řadu ušlechtilých a lidumilných účelů.

Narodil se roku 1840 v Soběslavi v rodině řemeslníka, jeho otec byl soukeníkem (některé prameny uvádějí, že se rodina zabývala i poštovnictvím). Václav měl nepochybně nadání, vystudoval gymnázium – což tehdy rozhodně nebylo běžné – a poté studoval práva na pražské Universitě. Jako správný selfmademan neusiloval o teplé místo v nějakém úřadě, ale pustil se do podnikání. Usadil se na Novém Městě pražském, kde v Petrské čtvrti zakoupil dům s přilehlými rozlehlými stájemi. To už působil u pošty, které mimo jiné pronajímal koně a povozy.
Continue reading Smutný konec domu vrchního pražského poštmistra

Nové možnosti ocelotisku v naší známkové tvorbě

František Beneš

Vlajková loď naší známkové tvorby – ocelotisk – prochází nelehkým obdobím. I když jsme především díky němu byli zvyklí na pravidelné udělování nejvyšších cen ve světových soutěžích, jedna jeho „část“ je už věcí minulosti, druhá v nedohlednu, třetí trpí technickými obtížemi, a v naší známkové tvorbě se tedy zatím drží ta čtvrtá, nejjednodušší. Pojďme si je teď přiblížit.

Onou „první částí“ míním ocelotisk rotační, jímž byla u nás po mnoho desítek let tištěna většina známek. Za první republiky a po válce na americkém rotačním lisu Stickney, jehož produkce byla jednobarevná.
Ten pak postupně nahrazovaly švýcarské rotačky Wifag, z nichž poslední, s pořadovým číslem 3, pětibarevná, byla vyřazena ještě před ukončením tisku v holešovické Poštovní tiskárně cenin. Snad v každé sbírce se najdou na ní zhotovené známky, jedno-, dvou- či vícebarevné, to podle toho, kolik tiskových věží (jedna ocelotisková a čtyři hlubotiskové) bylo do výroby zapojeno.
Continue reading Nové možnosti ocelotisku v naší známkové tvorbě