PDF verze -> Trojnásobný padělek smutečního aršíku Zápotocký (PDF, 313 kB)
František Beneš
Druhý typ aršíku k úmrtí A. Zápotockého z roku 1957 patří k nejpopulárnějším „specialitám“ ČSR II. V této oblasti samozřejmě existuje mnoho vzácnějších a dražších položek, ale právě tenhle aršík (spolu se „zlomenou tlapou“) je v popularitě hravě předčí.
Je to způsobeno zřejmě tím, že byl po dlouhá léta uváděn v jinak v podstatě generálním katalogu Pofis (a rovněž albové listy pro něj měly vyhrazeno okénko), takže byl na očích generacím sběratelů a stačil tak vstoupit ve všeobecnou známost. Přispěla k tomu i kuriózní situace po jeho vydání, kdy do některých klubů filatelistů byly v novinkové službě dodány pouze aršíky II. typu a sběratelům nebylo zpočátku jasné, která z variant je vlastně vzácnější. To se ale už dávno vyjasnilo a svěží aršík II. typu postupně vystoupal až k více než třítisícovému katalogovému záznamu. První typ má naproti tomu záznam pouhých 40 Kč, a protože hlavní rozdíl mezi nimi je v jediné, jen pár milimetrů dlouhé černé čárce, není divu, že se ji leckterý padělatel snaží dodělat.
To je případ vyobrazeného aršíku, který mi předložil jeden čtenář Filatelie. Čárka v druhé bobulce je zakreslena poměrně dovedně a je dokonce i poněkud plastická; na rozdíl od pravého exempláře se však při pohledu šikmo poněkud leskne a nemá zcela přesný tvar. O jisté informovanosti padělatele svědčí stopy po vyškrabání rámečku v levém horním rohu známky, kde „vykousnuté“ místo tvoří pomocný znak při identifikaci II. typu (zde však má poněkud odlišný tvar, na povrchu papíru jsou zřetelné stopy po škrabání a v průhledu je vidět ztenčení papíru). Aršík je zezadu opatřen otiskem padělané znalecké značky Gilbert v modré barvě (tady však padělatel chyboval, protože obdobnou barvu R. Gilbert používal jen krátce, a navíc dlouho před vydáním aršíku) a dále otiskem značky přídavné – II. typ. Ta má rovněž odlišnou barvu od značky, kterou standardně používal, a navíc je zcela odlišné podoby. (K tomu malá poznámka: pro znaleckou značku R. Gilbert používal černou olejovou barvu pro kovová razítka, zatímco pro značky přídavné používal barvu pro razítka gumová.)
Obdobně jako u padělaných dvojitých tisků stejného aršíku (psali jsme o nich ve F3/2010 na s. 10 a ve F4/2010 na s. 41), i tady se padělatel ukázal jako šetřílek – pro svůj výrobek použil poškozený (zezadu značně zrezlý) exemplář I. typu. I když znalec nebo pokročilý filatelista takový nedokonalý padělek samozřejmě snadno rozpozná, méně zkušeného sběratele by mohl oklamat – a jak jsme si v úvodu řekli, minimálně jednoho také oklamal.