Zahájení ražby slavných mincí českých králů
František Beneš
Název emise: Zahájení ražby – zlatý florén 700 let a pražský groš 725 let
Den vydání: 20. ledna 2025
Hodnota: obě známky „A“ (ke dni vydání 34 Kč)
č. 1304 – zlatý florén 700 let
č. 1305 – pražský groš 725 let
Rozměr známkových obrazů: 50 x 40 mm
Výtvarný návrh: Filip Heyduk
Druh tisku: OF+termoražba obrazu mincí ze zlaté a stříbrné fólie na kuponu; Papír: fl-an-OF
Tisk: Hradištko, sro.
Tiskové formy: 6x PL (2x 1304 + 2x 1305 v šachovnicovém uspořádání + 1 kupon s termoražbou)
Náklad: 20 tis. PL (40 tis. sérií)
Tisk FDC: DT; Tiskárna Hradištko; 2.300 kusů
Výraz groš považujeme dnes za synonymum pro drobný peníz nepatrné hodnoty, jak naznačuje rčení to stojí jen za pár grošů… Na počátku 14. století, kdy započala jejich ražba, tomu bylo ale jinak – poměrně velká a těžká mince (vážila zhruba 3,5 gramu) z bezmála ryzího stříbra si oprávněně vysloužila rčení, že Za krále Holce, byla za groš ovce! Ovšem inflace a znehodnocování měny nejsou novodobým vynálezem, a tak původní hodnotný pražský groš postupně klesal na váze i na obsahu stříbra, i tak byl ale až do husitských válek nejdůležitějším platidlem v Českém království a v oběhu zůstal až do poloviny 17. století. Na známce je vyobrazen ve své nejlepší kondici, z doby počátků své ražby za krále Václava II., kdy ještě odpovídal předloze, z níž vznikl jeho název, tedy latinskému označení denarius grossus – tlustý denár. V historických pramenech se často setkáváme s vyšší početní jednotkou kopa grošů, tedy šedesát těchto mincí, což vycházelo z toho, že podle mincovní reformy Václava II. bylo z jedné pražské hřivny kovu raženo 64 grošů.
S klesající vahou a ryzostí stříbra v groších a rozvojem mezistátního obchodu vyvstala potřeba razit hodnotnější minci. K tomu došlo o čtvrt století později, za krále Jana Lucemburského. Byl jí zlatý florén, mince o váze zhruba 3,5 gramu ryzího kovu. Předlohou jí byly zlaťáky ražené v italské Florencii, odkud také ten náš získal svůj název florén. Hodnotou měl odpovídat 16 pražským grošům, ale s klesající ryzostí a vahou groše se tento poměr postupně zvýšil na dvojnásobek. I tak to dobře vypovídá o zcela odlišném poměru hodnoty stříbra a zlata v předkolumbovských dobách, který za Jana Lucemburského činil zhruba 15 : 1. Až obrovský příliv stříbra drancovaného španělskými kolonizátory v Jižní Americe od 30. let 16. století tento poměr změnil až k dnešním více než 100 : 1.
Obě známky mají reprezentativní formát i grafickou úpravu, jejíž tvůrce Filip Heyduk nesáhl po nabízejícím se co největším zobrazení samotných mincí, ale přednost dal velkému a typograficky zdařilému nápisu. V případě stříbrňáku je jím jeho latinský název, u zlaťáku pak jméno panovníka, za nějž byl ražen.
Výzdoba obou FDC je zčásti shodná, liší se kresbou koruny nebo lilie uprostřed. Stejné mají i razítko, s heraldickým dvouocasým lvem, nápisem vztahujícím se k oběma mincím a domicilem Praha s datem 20. 1. 2025, tedy dne vydání.
Na kuponu malého přepážkového listu o čtyřech polích, v němž jsou obě známky obsaženy v šachovnicovém uspořádání, jsou obě mince, groš a florén, zobrazeny v termoražbě stříbrné a zlaté barvy.
Co říci závěrem? Za mě po všech směrech dobrá práce – doslova radost se podívat!