PDF verze -> Barva známky 15 haléřů Hradčany 1918 (II) (PDF, 2 258 kB)
František Beneš
V první části tohoto článku, otištěné v minulém čísle Filatelie, jsme se zabývali barvou známky 15 h Hradčany 1918, Pot. Č. 7. Ukázali jsme si, jak k nf v uplynulých bezmála osmdesáti letech přistupovala filatelistická literatura, kolik výrazu pro jednotlivé odstíny používaly filatelistické katalogy a jak je označovali filatelističtí znalci. Na jednotlivé barvy a Jejich odstíny jsme se podívali v denním světle a v UV záření o vlnových délkách 254 a 366 mm; výsledky této prohlídky jsme sestavili do přehledné tabulky. Pro úplnost je třeba dodat, že barvu známky cihlově červené (základní barva) lze změnit například působením slunečního světla. Setkal jsem se s exempláři, které byly v Jedné části obrazu výrazně barevně odlišné od části druhé – například levá polovina byla bledě červená a v UV záření (o vlnové délce 366 mm) se jevila jako světle fialová a pravá polovina byla cihlově červená a v UV záření se Jevila Jako zářivě světle červená. Šlo nejspíš o kusy pocházející ze sérií, které byly kdysi vystaveny ve výloze obchodu a známky byly zasunuty částečně jedna přes druhou. Zakrytá část známky si zachovala původní standardní barvu, zatímco část známky, vystavená slunečnímu záření, měla barvu vybledlou, tímto zářením změněnou. Nebude to jediný způsob, kterým lze barvu této známky změnit – určitě je možno uplatnit i různé další vlivy, fyzikální či chemické. V zásadě však Je možno říci, že nejspíš lze odstín známky, pozorovaný na denním světle, zesvětlit, nikoliv však ztmavit. Takové záměrné či nezáměrné působení však samozřejmě zanechá stopy (nejen na tiskové barvě, ale i na papíru minimálně z přední strany známky), podle nichž by ho zkušený filatelista či znalec měl odhalit.
Co jsou UV lampa, UV zářen í a mm
V předchozí časti článku jsme často používali výrazy UV lampa, UV záření a mm. Ne všichni čtenáři si však za těmito termíny umí představil jejich přesné významy podívejme se tedy na ně nyní trochu podrobněji. UV lampu zná asi každý z nás. Z filatelistické praxe víme, že Jde o kapesní nebo stolní zařízení, opatřené podlouhlou skleněnou trubici vydávající záření, v němž můžeme zkoumat například papír, lep a barvu poštovních známek, které se v tomto záření jeví poněkud Jinak než ve světle denním. Tak například opticky zjasněný papír, na denním světle normálně bílý, zde vypadá Jako zářivě namodralý, papír fluorescenční Jako svítivě žlutý nebo žlutozelený ap. I barvy známek v UV záření vypadají mnohdy až překvapivě odlišně než na světle denním. Pomocí UV lampy můžeme zkoumat i pravost lepu známek či reparátorské zásahy v Jejich papíru (reparovaná místa mají pod UV lampou obvykle odlišný vzhled než jejich okolí. UV lampa -dříve byl používán i výraz křemíková lampa – má prostě v našem oboru široké využití. Například znalec Jan Mrňák, který rozhodně nepatřil mezi zastánce používání složitých technologických postupů při zkoumání známek, ji už koncem čtyřicátých let dokonce řadil spolu s lupou a mikroskopem mezi nezbytné pomůcky, s jejichž pomocí znalec identifikuje padělky. Co ale UV záření (filatelisté někdy používají nesprávný výraz. UV světlo‘) vlastně Je? Řečí naučného slovníku „ultrafialové záření je neviditelné elektromagnetické záření s vlnovou délkou kratší než viditelné světlo (tedy méně než 380 mm), ale delší než 10 mm. Vyvolává fotochemické pochody v systémech živých – např. pigmentační účinky“ sterilizace prostředí atd., i neživých – např. světlotisk či luminiscence. Pro kvalitativní hodnoceni ultrafialového zářeni slouží veličiny podobné jednotkám, které se používají ve světelné technice. Přirozeným zdrojem ultrafialového záření je Slunce. Průchodem ultrafialového záření vzduchem dochází k ionizaci, kdy vznikají volné elektrony a kladně nabité ionty. Ionizaci molekul kyslíku vzniká ozon. Uměle lze ultrafialové záření získat dvěma způsoby: rozžhavením kovu na vysokou teplotu (tepelný zářič) nebo nabuzením plynů či par v elektrickém poli (výbojky).“ Pro úplnost si vysvětleme i výraz „mm“, který jsme v předchozím textu několikrát použili. Jde o zkratku fyzikální jednotky nanometr, znamenající 10/9 násobek základní fyzikální jednotky. v tomto případě tedy jednu miliardtinu metru.
Štěstí přeje připraveným!
hrozně vědecky, a tak je určitě možné říkat, prohlížet své známky v UV světle“) muže samozřejmě každý filatelista. A není k tomu zapotřebí ani bůhvíjak drahé zařízení. Pokud takovou prohlídku chceme jen zkusit, můžeme použít obyčejnou bateriovou UV lampu s modrou trubicí vydávající záření o vlnové délce 366 mm, která se dá koupit v každém filatelistickém obchodě za několik stokorun (obr. 1). Rozhodně však neuškodí do lampy vložit nové baterie, aby intenzita CJV záření byla dostatečná a nekolísala. Zkoumání je nejlépe provádět v naprosté tmě Prohlížené známky položíme na pevnou podložku, vyjmuté z pošetek, a co nejtěsněji k nim přiložíme trubici zapnuté UV lampy. Potom zhasneme světlo a pozorujeme nejvíce ozářený pruh plochy prohlížené známky. Pokud zkoumáme barvu známky, Je dobrou pomuckou podložil prohlíženou známku známkou další, tentokrát však zaručeně standardní barvy (cihlově červené, v našem UV záření Jevíc i se Jako zářivě světle červená), je již ozářená část, je nejlepším okamžitým srovnáním, zda známka zkoumaná je rovněž standardní, či zda muže jít o barvu, resp. odstín odlišný.
Pokročilejší badatelé by asi neměli litovat peněz na zakoupení UV lampy další, tentokrát s čirou trubicí, vydávající záření o vlnové délce 254 mm. Je sice o něco dražší než trubice modrá, na druhé straně nám však umožni křížové porovnávání naměřených výsledku. I s touto UV lampou pracujeme stejně Jako s lampou předchozí.
A pokud vás zkoumáni barev známek nadchne a budete se mu chtít věnovat soustavněji, doporučuji pořídit si UV lampu stolní, síťovou, nejlépe pak s oběma UV trubicemi. Například německá firma SAFE nabízí kombinovanou stolní UV lampu Philalux se dvěma trubicemi obou vlnových délek (čirá trubice jako zvláštní příslušenství, umožňující navíc prosvícení prohlížené známky i zespodu a dále zvětšení dvěma lupami v horní části lampy (obr. 2). Podobnou stolní lampu nabízejí i někteří další výrobci. Výhodou takové stolní UV lampy je, že se ji můžeme pokusit improvizovaně zastínit i na svém pracovním stole a s prohlídkou známek nemusíme čekat až na úplnou tmu. Pořídit si UV lampu samozřejmě představuje nezanedbatelné vydání několika set až několika tisíc korun – podle typu lampy. Na druhé straně, pokud budeme mít štěstí, třeba už první nález zajímavé barevné odchylky může tuto investici zaplatit. Muže – ale samozřejmě nemusí. Jde tedy samozřejmě o investici nejistou. I tady však platí slova z titulku této kapitolky, že štěstí přeje připraveným.
Aby nezoubkované známky byly skutečně nezoubkované
Už jsme si řekli, že katalogy a samozřejmě i filatelisté u známky 15 h Hradčany hodnotí značně výše odlišný odstín barvy {obecně doposud označovaný Jako hnědočervený) než barvu standardní {cihlově červenou). Řekli jsem si také, že toto pravidlo platí především pro známky nezoubkované, u zoubkovaných platí totiž jiné poměry mezi výskytem známek ve standardní barvě a v barvách či odstínech dalších.
To v minulosti vedlo leckdy k tomu, že někdo u známky zoubkované, s hezkým barevným odstínem, prostě odstřihl perforaci a domníval se, že právě vyrobil vzácnou známku nezoubkovanou (podobně jako u trojice hodnot téže emise- 10 h zelená, 20 h karmínová a 30 h fialová, kterými- s odstřiženou perforací- se začátečnické sbírky ČSR I jen hemží – obr. 3). Žádný zkušený filatelista se samozřejmě na takovouto dětskou hříčku nenachytá, ale na druhé straně – opatrnosti není nikdy dost. Ze své znalecké praxe vím, kolikrát na stůl dostanu právě takovéto ostříhané kusy, jejichž okraje jsou sice na dvou či třech stranách poměrně široké, ale okraj zbývající je užší. Sběratelé přitom často poukazují na fakt, že celková plocha známky je větší, než kolik stanovuje porovnávací etalon 12/ vyobrazený v některém katalogu {například na 3. straně obálky katalogu Trojan /21- obr. 4). To Je sice pravda, ale pravda je i to jak si dále ukážeme), že porovnávací etalony v té podobě, jak jsou u nás používány, nadělaly doposud spíš více zmatku než užitku.
Jiný způsob zjišťování zda známka nemá odstřiženou perforaci, uvádí na st raně 163 Monografie /47/: „Pro nedostatek perforovacích strojů byla vydána většina známek s obrazem Hradčan nezoubkovaná…. To často svádělo padělatele ke zdánlivě snadnému zfalšování vzácnějších známek nezoubkovaných. Odstřihli totiž zoubky u stejných, avšak běžných známek zoubkovaných. S těmito padělky se setkáváme nejčastěji u 15 h hnědě červené… Zjistit zfalšované známky není obtížné, nebo( u pravých známek musí mít všechny čtyři okraje šířku rovnou alespoň polovině mezery mezi známkami, tj. 2.25 mm. • V běžně dostupné filatelistické literatuře máme tedy dva návody, jak určit, zda nezoubkovaná známka nemá odstřiženou perforaci. Je to porovnávací etalon (např. v 121) a dále taxativně stanovená velikost okraje v milimetrech /47/. Je zajímavé, že oba způsoby jsou filatelistickou veřejností bez připomínek akceptovány, i když jsou oba naprosto zavádějící. Konkrétně první z nich – porovnávací etalon – Je příliš benevolentní a snadno se stane, že známka s posunutou řádkovou perforací po jejím odstřižení má stejnou nebo dokonce i větší plochu než etalon, a přitom samozřejmě není pravá {zpravidla jeden její okraj je totiž neúměrně úzký – obr. 5). Používání etalonu přitom není špatný způsob, jak snadno a rychle (byť samozřejmě jen orientačně) posoudit, zda známka má dostatečný rozměr, aby mohla být považována za nezoubkovanou. Etalon však nemůže být jen černým obdélníčkem, naznačujícím potřebnou plochu známky, ale musí být schématem minimální šíře okrajů na všech čtyřech stranách známky {obr. 8).
Základní otázka, společná oběma uvedeným způsobům stanovování potřebné šíře okrajů nezoubkované známky (etalon a měření v mm), tedy zní: jak mají být tyto okraje vlastně široké? Jak jsem si ukázali, Monografie uvádí exaktně: .. u pravých známek musí mít všechny čtyři okraje šířku rovnou alespoň polovině mezery mezi známkami. tj. 2.25 mm. Tento údaj tedy vychází z předpokladu, že u emise Hradčany je vzdálenost mezi známkami v archu 4,5 mm, což, jak si dále ukážeme, není vždycky pravda. Ve skutečnosti je totiž vzdálenost mezi známkami v archu mnohdy i jen 4,0 mm, a proto požadavek na šíři okrajů nezoubkovaných známek 2,25 mm, uváděný v Monografii, je přiliš přísný – část známek z nesporně nezoubkovaných archů by se prostě do tohoto limitu nevešla. Stručně řečeno- používání stávajících porovnávacích etalonu Je příliš benevolentní a snadno jim Jako pravá proklouzne známka, která má ve skutečnosti odstřiženou perforac1; měření okrajů podle údaje v Monografii Je zase naopak příliš přísné a jeho nároky nemůže splňovat řada známek pocházejících z nesporně nezoubkovaných archů. To jistě není povzbudivé zjištění. Udělejme si tedy nyní malou rekapitulaci a snažme se z této situace najít východisko. Aby známka mohla být považována za nepochybně nezoubkovanou {to znamená nikoliv s odstřiženou perforací), musí mít dostatečně široké okraje na všech čtyřech stranách (což platí obecně, tedy nejen pro hodnotu 15 h Hradčany). Šířka těchto okrajů by přitom měla být rovna zhruba polovině vzdálenosti mezi známkami v přepážkovém archu. U emise Hradčany je však s touto vzdáleností tak trochu potíž – není totiž jednotná, mezi jednotlivými {třeba i sousedními) mezerami jsou značné rozdíly, svislé mezery Jsou obvykle užší než mezery vodorovné atd.
Například u přepážkového archu hodnoty 15 h, tištěného z 1. tiskové desky (obr. 6), se šíře mezer pohybuje ve vodorovném směru od 4,2 do 4,6 mm a ve svislém směru dokonce jen mezi 4,0 a 4,3 mm, jak ukazuje následující tabulka:
| mezera | v mm | |
| mezi řadou I sloupcem | vodorovná | svislá |
| 1. a 2. | 4,2 | 4,1 |
| 2. a 3. | 4,6 | 4,1 |
| 3. a 4. | 4,2 | 4,2 |
| 4. a 5. | 4,6 | 4,2 |
| 5. a 6. | 4,4 | 4,0 |
| 6. a 7. | 4.4 | 4,3 |
| 7. a 8. | 4,4 | 4,2 |
| 8. a 9. | 4,4 | 4,0 |
| 9. a 10. | 4,5 | 4,0 |
Z údajů uvedených v tabulce vyplývá, že například známky pocházející z 9. sloupce archu (ZP 9, 19, 29 … 99) nemohou mít (v případě Ideálního střihu, vedeného přesně v polovině mezery) oba svislé okraje širší než 2 mm. Podobně dolní okraje známek z 1. nebo 3. řady (ZP 1 – 1 O a 21 – 30) ne mohou být širší než 2,1 mm, stejně Jako horní kraje známek z 2. či 4. řady (ZP 11 – 20 či 31 – 40). Na druhé straně dolní okraje známek ze 4. řady , resp. horní okraje známek z 5. řady mohou mít šíři 2,3 mm. V tomto konkrétním archu tedy můžeme získat známky značně různých rozměrů , ani při tom nejpřesnějším střihu však ani jedna z nich nemůže splňovat požadavky na šíři okrajů , stanovené Monografií. Několikrát jsme v této kapitolce použili výraz ideální střih, vedený naprosto přesně uprostřed mezery mezi známkovými poli. V praxi se však s tak ideálně přesným střihem setkáváme spíše výjimečně a střih naprosté většiny nezoubkovaných známek je veden nikoliv naprosto přesně , ale jen zhruba uprostřed této mezery. Proto i tady musíme počítat s určitou, byť jen nepatrnou tolerancí. A aby situace byla ještě komplikovanější – při bližší prohlídce archů emise Hradčany navíc zjišťujeme , že řada známkových polí je nevyrovnaných, výjimkou nejsou ani vzájemné posuny i o více než půl milimetru (obr. 7). Z uvedeného vyplývá, že u známky 15 h (ale i u ostatních hodnot emise Hradčany) nacházíme exempláře , jejichž okraje (jeden, dva, tři nebo dokonce všechny čtyři) i při naprosto přesném způsobu střihu nutně musí být výrazně užší než okraje exemplářů jiných, byť třeba všechny pocházejí ze stejného, nepochybně nezoubkovaného archu. U těch z nich, jejichž jeden nebo vice okrajů je užších v důsledku menší šířky mezer na jedné či více stranách známky, pak jsme někdy na pochybách, zda se nejedná o exemplář s odstřiženou perforací. Teoreticky bychom sice mohli každou jednotlivou známku emise Hradčany identifikovat podle drobných deskových vad v jejím obraze (rozpoznat konkrétní známkové pole konkrétní tiskové desky) a tím i určit , jak široké může mít okraje (podle šířky mezer kolem tohoto známkového pole v archu), v praxi by však tento způsob byl příliš zdlouhavý a tím i nákladný, v některých případech (u známek bez výraznějších odchylek v kresbě) možná dokonce i neproveditelný. Abychom tedy neopodstatněnou přísností nároků na šíři okrajů nespravedlivě nevyřazovali ze skupiny nezoubkovaných známek exempláře , které doposud kladené nároky prostě splňovat nemohou, nezbývá než stanovit limity nové, odpovídající skutečným minimálním šířkám mezer.
Vzhledem k tomu, že velikost perforačních otvoru jednotlivých druhů a rozměrů zoubkování emise Hradčany se pohybuje kolem 1 mm, můžeme pro praktickou potřebu obecně stanovit potřebnou minimální šíři okrajů nezoubkovaných známek takto: Součet šíře obou svislých okrajů by neměl činit méně než 4 mm a žádný z nich by neměl být užší než 1,9 mm, a současně součet šíře obou vodorovných okrajů by neměl činit méně než 4,3 mm a žádný z nich by neměl být užší než 2 mm; samotné okraje okraj u (to je skutečně hezký výraz) je pak třeba podrobně prohlédnout lupou, zda nenesou stopy po otlacích v okolí původních (odstřižených) perforačních otvorů. Je třeba zdůraznit , že všechny požadavky uvedené v definici musí platit současně, jinak známku za nezoubkovanou uznat nelze. Prakticky tak jako nezoubkovanou můžeme uznat např. známku, která má levý okraj široký 2,1 mm, pravý okraj 1,9 mm (dohromady 4 mm), horní okraj 2 mm a dolní okraj 2,3 mm (dohromady 4,3 mm), samozřejmě za předpokladu, že žádný z okrajů nenese stopy po otlacích v okolí eventuálně odstřižených perforačních otvorů. Pro orientační použiti nám pak postačí už zmíněný porovnávací etalon, který by však neměl být jen černým obdélníčkem naznačujícím potřebnou plochu známky, jak je tomu mnohdy doposud, ale obdélníčkem naznačujícím minimální potřebnou šíři okrajů na všech čtyřech stranách známky.
Orientačně si můžeme pomoci i čtyřblokem zoubkovaných, skutečně dobře centrovaných známek stejné hodnoty, jako má známka zkoumaná, s hřebenovým zoubkováním (na rozdíl od zoubkování řádkového je alespoň jeho šířka standardn0. samozřejmě stačí v tom nejlevnějším provedeni. Na čtyřblok přiložíme zkoumanou známku (obraz na obraz, přičemž napřed změříme např. svislé a potom vodorovné okraje) a porovnáme, zda její nezoubkované okraje na všech stranách bezpečně přečnívají do perforace srovnávací známky. Málo známou skutečnosti je, že se občas vyskytne známka pocházející z archu se značně nepravidelně provedeným řádkovým zoubkováním (nebo průsekem), která je tak dobře centrována a má tak široké okraje, že odstřižením její perforace (resp. průseku) by vznikla známka nezoubkovaná, kterou by bez připomínek musel ověřit každý znalec. Takováto výrobní nahodilost samozřejmě vzniká na úkor rozměru svých sousedek v archu. které pak mají rozměr mnohem menší. než je rozměr standardní (obr. 9). Právě u známky 15 h, u niž známe 6 rozměru řádkového zoubkováni (z nich nejméně dva tak levné, že by se padělateli vyplatilo pokusit se u exempláře se zajímavým odstínem barvy odstřihnout okraje) si na šíři okrajů nezoubkovaných známek musíme dávat zvlášť velký pozor. Abychom však jen nemalovali čerty na zeď- otázkou, zda naše známka byla nezoubkovaná od svého zrodu, či zda se snad (a je to velmi málo pravděpodobné) jedná o výrobní nahodilost s dodatečně odstřiženými a přitom příslušně širokým okraji, se příliš trápit nemusíme. Důležité je, aby její okraje byly na všech čtyřech stranách dostatečně široké a přitom naprosto beze stop po původní perforaci. Potom se jedná o známku, kterou můžeme do své sbírky bez obav zařadit.
Ani zoubkované nejsou bez půvabu!
Jestliže. jak jsme si právě ukázali, je oblast barev a jejich odstínů u nezoubkovaných známek 15 h Hradčany i po osmdesáti letech nedostatečně prozkoumaná 131, pak u známek zoubkovaných je to doslova tabula rasa 14 . I tady je sice standardní barva stejná, jako je tomu u známek nezoubkovaných, ale velké množství existujících zoubkování (devět) v kombinací se značným počtem vyskytujících se barevných odstínů tvoří ze zoubkovaných známek 15 h mimořádně rozsáhlý objekt specializovaného zájmu. Právě u zoubkovaných známek totiž můžeme i dnes, leckdy za dosud v podstatě nevysokou cenu. najít mimořádně tmavé a syté odstíny barvy, které jsou u známek nezoubkovaných už pro většinu sběratelů nedosažitelné. Právě u zoubkovaných známek můžeme i nyní získat pro srovnávací účely neupotřebené známky stejných barev, které bychom v nezoubkované podobě museli mnohonásobně dráž platil na aukcích. A přitom – kdo ví? Třeba se jednou ukáže, že některá barva či odstín je v určitém zoubkování mimořádně vzácná, možná dokonce ještě vzácnější, než je tomu u známek neperforovaných. Než se tak však stane, je před námi samozřejmě ještě dlouhá cesta, kterou musí specializovaní sběratelé, badatelé a publicisté ujít.
Budoucnost před sebou!
Náš dvoudílný článek se dotkl celé řady otázek, povšechných i vysoce specializovaných. Vedle možná až trochu nezáživných kapitolek, určených spíše malému okruhu vysoce specializovaných badatelů (např. podrobné shrnutí názvů barev a jejich odstínů, jak Je uváděla filatelistická literatura v uplynulých sedmdesáti letech), jsme v něm přinesli i praktické informace a návody, určené spíše začátečníkům (např. druhy UV lamp a způsoby zacházení s nimi). Tato úmyslná nevyváženost však odpovídá přirozené nevyváženosti ve skladbě čtenářů našeho časopisu – z výsledků naši ankety totiž víme, že Filatelii čtou sběratelé nejrůznějšího zaměření a odborného zájmu. Někdo se možná podiví i mimořádně rozsáhlému seznamu použité literatury, obsahujícímu více než 50 položek a zabírajícímu bezmála celou stranu. Pro sběratele bez hlubšího zájmu o tuto problematiku samozřejmě valného významu ne má, je však neodmyslitelný pro badatele, pro něž představuje mimořádně cenný zdroj informací, šetřící jim mnoho vlastní práce.
šetřící jim mnoho vlastní práce. Tím pro dnešek zakončeme zamyšlení nad barvami známky 15 h Hradčany 1918. Ukázali jsme si, že jde o známku zajímavou, a i když značně probádanou, přesto ještě v mnoha směrech obestřenou oparem tajemství. A malá rada na závěr? Když narazíte na zajímavý odstín barvy u této známky, schovejte si ho. Nezáleží na tom, zda půjde o známku stříhanou či zoubkovanou, neupotřebenou či razítkovanou, smytou, na celistvosti či na výstřižku. Kdo ví, zda to jednou nebude hvězda vaší sbírky! Prostě, známka 15 h Hradčany, ač bezmála osmdesátiletá, má budoucnost teprve před sebou!