Články

PDF verze -> Ladislav Dvořáček pětasedmdesátiletý (III) (PDF, 1 329 kB)

František Beneš

Když se setkáme s někým, kdo ve svém oboru dosáhl mimořádných úspěchů a třeba i mezinárodního ocenění, mimoděk se ptáme: Byla to náhoda, či předurčení? Co způsobilo, že právě tenhle člověk se vymkl šedivému průměru a zanechal za sebou st opu možná hlubší a výraznější, než my ostatní? Oborem Ladislava Dvořáčka je filatelie, a specializací pak Její organizování. Byl prostě celý život filatelistickým funkcionářem. To by nakonec nebylo nic tak mimořádného, on ale byl nejvyšším filatelistickým funkcionářem na světě – a to už, Jistě uznáte, pozoruhodné Je. Za svůj dlouhý funkcionářský život se samozřejmě setkal s řadou lidí a udělal si spoustu známých, získal pár přátel a jistě i nepřátele. Jaký vlastně je člověk, kterého znají snad všichni naši filatelisté, ale i mnoho filatelistu po celém světě? Jakými cestami se v socialistickém Československu dopracoval k funkci předsedy ÚV SČSF? Co ho vyneslo do funkce prezidenta FIP? Jedni v něm vidí mimořádně schopného a ctižádostivého organizátora, diplomata s polyglotním nadáním, který si správně vybral dostatečně úzký obor, ve kterém dosáhl na světovou špičku, druzí pak třeba agenta KGB, který v jejím žoldu působil jako mezinárodní špión. Málokdo z nás se stane slovníkovým heslem, natožpak ještě za svého života. Ladislavu Dvořáčkovi je v šestidílné Malé československé encyklopedii z roku 1985 věnováno rovných deset řádek plus fotografie, a to v těsném sousedství skladatele Antonína Dvořáka. V roce 1983, kdy L. Dvořáček oslavit šedesátku, přinesl časopis Filatelie blahopřejný životopisný článek. V těch letech byl L. Dvořáček na vrcholu. Jako filatelistický funkcionář dosáhl všeho, o čem mohl jen snít. Byl prvním mužem světové organizované filatelie, doma měl pevné postavení jako předseda Svazu československých filatelistů, byl zaštítěn politicky i odborně. Continue reading Ladislav Dvořáček pětasedmdesátiletý (III)

PDF verze -> Ladislav Dvořáček pětasedmdesátiletý (II) (PDF, 257 kB)

František Beneš

V minulém čísle Filatelie jsme popřáli významnému československému filatelistickému funkcionáři Ladislavu Dvořáčkovi, bývalému dlouholetému předsedovi SČSF a bývalému prezidentu FIP, k jeho pětasedmdesátinám. Při té příležitosti jsme si přiblížili jeho dosavadní osobní, pracovní a rodinný život. Dnes se zaměříme na jeho činnost v oboru, který nás zajímá nejvíc – ve filatelii. A začneme, jak je ostatně naším zvykem, ze široka. Continue reading Ladislav Dvořáček pětasedmdesátiletý (II)

PDF verze -> Jan Mráček – rytec nejkrásnější známky světa (PDF, 2 834 kB)

František Beneš

Když v mezinárodní anketě italského filatelistického časopisu II collezionista byla jako nejkrásnější poštovní známka světa roku 197 4 zvolena československá známka 1, 20 Kčs z emise Mezinárodní hydrologická dekáda, vzbudilo to mezi naší filatelistickou i nefilatelistickou veřejnosti značnou pozornost. Zprávu o vítězství přinesly snad všechny sdělovací prostředky a autoru výtvarné předlohy známky – Josefu Lieslerovi- oprávněně blahopřály. Trochu stranou přitom zůstal podíl autora rytiny vítězné známky – rytce Jana Mráčka, jehož jméno v této souvislosti tehdy nezmínily ani články uveřejněné ve Filatelii. První z nich /1/ dokonce nesprávně uvedl, že zvítězila známka 2 Kčs z téže emise, jejímž rytcem však byl Jindra Schmidt. Správnou informaci o vítězství známky 1, 20 Kčs přinesl až článek s příznačným názvem Sólo pro Josefa Lieslera. Continue reading Jan Mráček – rytec nejkrásnější známky světa

PDF verze -> Ladislav Dvořáček pětasedmdesátiletý (PDF, 3 369 kB)

František Beneš

V sobotu 27. června 1998 oslaví významné životní jubileum – 75 let – mg. Ladislav Dvořáček, mez marodní filatelistický juryman a znalec, v letech 1965- 1989 předseda Svazu československých filatelistů, v letech 1980 – 1990 prezident Mezinárodní filatelistické federace a nyní její čestný člen. Jde o osobnost naší i zahraniční filatelistické veřejnosti bezpochyby dobře známou, která značnou část svého života spojila s naší i světovou organizovanou filatelie: Při příležitosti letošního jubilea Ladislava Dvořáčka jsme jako gratulaci časopisu Filatelie chtěli otisknout zavzpomínání z pera některého z jeho vrstevníků a filatelistických kolegů: dokonce jsme o tom jednali s Vítězslavem Houskou, spisovatelem a bývalým dlouholetým šéfredaktorem našeho časopisu, který s jubilantem léta spolupracoval a jistě ho dobře zná. Ten navrhl toto téma spojit s aktuálním tématem dosavadních mezinárodních a světových výstav poštovních známek PRAGA z let 1938 až 1988, na jejichž organizaci se Ladislav Dvořáček různou měrou podílel, a v cyklu článků odlehčenou formou zavzpomínat na léta společně prožitá při jejich přípravě: dokonce vymyslel i název cyklu – PRAGA, šestkrát PRAGA. Jistě by tak vzniklo několik hezkých článků, zasvěceně referujících o zmíněných výstavách i o podílu Ladislava Dvořáčka na jejich přípravě. Nakonec jsme se však rozhodli jinak. Continue reading Ladislav Dvořáček pětasedmdesátiletý

(a také o esperantu, esperantistech a jiném pohledu na filatelii)

PDF verze -> Pohlednice se známkami I. čs. letecké emise (PDF, 1 932 kB)
František Beneš

Saluto!

Tento poněkud nezvyklý a přitom povědomě znějící pozdrav je v esperantu, tedy v umělém mezinárodním jazyce, vytvořeném v roce 1887 varšavským očním lékařem Ludvíkem Zamenhofem na základě nejrozšířenějších evropských jazyků . Esperanto bylo populární hlavně v prvních desetiletích našeho století. Esperantské hnutí praktickým odstraněním jazykových překážek tehdy představovalo jakousi mezinárodní naději na snadnější porozumění mezi lidmi různých států i mezi celými národy. Se zavedením povinné výuky esperanta na školách koketovalo například mladé sovětské Rusko, naděje do něj vkládali i představitelé některých mezinárodních hnutí, intelektuálové, ženy a mládež. To všechno už dávno odnesl čas. Mezinárodním Jazykem dneška je angličtina klubu. Continue reading Pohlednice se známkami I. čs. letecké emise

PDF verze -> Všecky krásy světa (PDF, 1 233 kB)

František Beneš

Název dnešního článku jsem si vypůjčil ze stejnojmenné knihy Jaroslava Seiferta zcela úmyslně. Jednak z ní na straně 19 přetiskujeme kapitolu Britská Guayana, kde básník hovoří o svém vztahu ke sbírání poštovních známek, jednak chci citovat z kapitoly jiné – Studánka a básník – v níž píše o podávání rukou z minulého století do dnešních dnů . Ale dejme mu už slovo, z Jičína do Sobotky je to přepěkná procházka. Jdete kolem dvou rybníků, nalevo je obec Veliš, kde hrával Jaroslav Ježek na varhany, a zanedlouho objeví se nám již Trosky, které jdou s námi. Před vice než sto lety, roku 1855, šlapal po této silnici mladičký Antal Stašek, tenkrát ještě Antonín Zeman žák druhé třídy gymnázia v Jičíně. Starší kamarád Šorm ho provázel do Sobotky. Někde za Jičínem potkali staršího sešlého muže. Zastavil se s nimi a pohovořil. Byl to Josef Kajetán Tyl. Při rozloučení tiskl oběma srdečně ruku. A tatáž ruka, kterou tiskl Tyl, stiskla i ruku mou. Uvědomil jsem si to naléhavěji, když Stašek umřel a ptal jsem se sám sebe, jaké nevyslovené a třeba jen tušené poselství mi ty ruce starých básníků podávaly z minulého století do našich dnů a komu je odevzdám já v této malé a ne vždy šťastné zemi. “ Tolik Jaroslav Seifert. Continue reading Všecky krásy světa

PDF verze -> Čechija (PDF, 344 kB)

František Beneš

Na adresní štítek katalogu 16. aukce Prolil, zaslaného adresátovi na poštovní přihrádku do Berlína, připsal pracovník ber1inské pošty poznámku „PF aufgelbst“ (poštovní přihrádka zrušena) a připojil řádkové razítko Zuruck/Retour (zpět). S německou důsledností navíc na zásilku přilepil červenou úřední nálepku se stejným textem, v níž zaškrtl vysvětlení „Firma erloschen“ (firma zrušena). Zásilka pak byla vypravena zpět k odesilateli -pražské firmě Prolil. Na přebalu aukčního katalogu je sice uvedena adresa odesilatele v Praze, ale bez údaje, že jde o českou republiku; proto kdosi doplnil tento údaj rukou. Jedná se o poznámku skutečně pozoruhodnou. Údaj o zemi odesilatele je totiž připsán azbukou, a to gramaticky naprosto správně – ЦΕХИЯ. Proč je tento údaj proveden tímto neobvyklým způsobem, se můžeme jenom dohadovat. Autor poznámky se jistě nedomníval, že se v České republice píše azbukou – byl to člověk informovány a věděl, že se jedná o Česko a nikoliv Československo. A kde se tak bezchybnou azbuku vůbec naučil? Vždyť i naš1nc1 cepovanému léta školní ruštinářkou by vybavit si „bukvy“ mnohdy dnes už č1nilo značné potíže. Nebo snad zásilka ze záhadných důvodů z Berlína putovala do Moskvy a teprve tady si bystrý pošťák povšiml, že cílem je ve skutečnosti Česká republika? Kdo ví. Jisté je jenom to, že podobné, na první pohled nenápadné záhady, jsou jedním z kouzel obyčejné, každodenní filatelie.