PDF verze -> Novodobý padělek lotoatestu znalce R. Gilberta (PDF, 641 kB)
František Beneš
Pravost poštovních známek a dalšího filatelistického materiálu je samozřejmě základním předpokladem pro jejich sběratelskou přitažlivost, a tedy i příslušnou cenu. Skutečnost, že předložený materiál není padělkem ke škodě sběratelů, znalci tradičně ověřují svými zkušebními značkami, u dražších položek pak i svými atesty, které jsou sběratelskou veřejnosti obvykle přijímány jako dokonalý způsob potvrzení v nich uvedených skutečností. O tom, že tomu tak nemusí být vždycky, se můžeme přesvědčit v následujícím článku.
Koncem května mi byla předložena neupotřebená československá známka 10h novinová Merkur vpravo z emise Pošta československá 1919, Pol. č. 59, s připojeným fotoatestem znalce R. Gilberta. Známka je na zadní straně ověřena znaleckými značkami Lešetický, Mrňák a Gilbert a opatřena obchodní značkou Kaplánek. Po její prohlídce jsem konstatoval, že její přetisk je pravý. Až potud tedy nic mimořádného, o čem by stálo za to psát do znalecké hlídky. Pozoruhodný je však fotoatest znalce R. Gilberta, který je ke známce připojen. V jeho případě totiž jde zcela nepochybně o padělek, odlišující se od skutečně pravých Gilbertových atestů v celé řadě znaků, navíc zhotovený očividně v poslední době. Asi každý si teď položí otázku, proč je pravá (a navíc vícenásobně zkoušená) známka opatřena padělaným fotoatestem už nežijícího znalce, když nemůže být žádný problém opatřit pro ni pravý atest od některého znalce současného? Jediný důvod, který by nás asi napadl – ušetření poplatku za vypracování atestu – se přitom u tak drahé známky zdá být silně nepravděpodobný.
Důvod naprosto jiného druhu však naznačuje katalog letošní květnové aukce významné švýcarské firmy David Feldman ze Ženevy. Na jeho 150. straně je pod pořadovým číslem 11330 nabízen razítkovaný protektorátní aršík R. Heydrich 1943, k němuž je (mimo jiné) připojen rovněž Gilbertův fotoatest. O tomto fotoatestu však po jeho prohlídce můžeme prohlásit, že jde o padělek naprosto stejného druhu, jako v prvním popisovaném případě. Tady ovšem má tento padělaný fotoatest zcela jinou úlohu. Zmíněný Heydrichův aršík je totiž podle mého názoru s největší pravděpodobností částečným padělkem, kdy neupotřebený aršík nižší jakosti (např. bez lepu či s rezovými skvrnami) byl pro zvýšení ceny dodatečně opatřen otiskem razítka Prag 1 Praha 1.
s datem (a hodinou) 4. VI. 43 – 17 a rozlišovacím písmenem 10e (!). Důvod takového padělatelského zásahu je přitom jednoznačný – zatímco se podobné neupotřebené aršíky nižší jakosti prodávají v tuzemských aukcích za cca 80 až 100 tisíc korun, tento exemplář je ve zmíněné Feldmanově aukci nabízen za vyvolávací cenu 20 tisíc švýcarských franků, což reprezentuje cca 450 tisíc korun.
Skutečně pravé razítkované Heydrichovy aršíky přitom až dosud nebyly předloženy, a i když teoreticky není jejich výskyt vyloučen, ve skutečnosti podle mého názoru zřejmě vůbec neexistují. Ve sběratelských a obchodních kruzích se o nich sice čas od času hovoří, ale ve mně dostupných pramenech jejich hodnověrný výskyt zaznamenán není a já se domnívám, že pokud se vyskytují, jde vždy o stejný případ, kdy aršíky nižší jakosti byly dodatečně orazítkovány pro zvýšení ceny a prodejnosti.
Tomuto mému názoru ostatně odpovídá i stanovisko známé hamburské aukční firmy HBA, která ve své 34. aukci v listopadu 1999 nabídla pod číslem 2321 jiný Heydrichův aršík, tentokrát opatřený dokonce dvěma otisky naprosto stejného razítka, jako je tomu u aršíku nabízeného nyní firmou Feldman (dokonce se stejně nastavenou hodinou), ale s datem o tři dny pozdějším. V popisu k této položce přitom firma HBA mimo jiné uvádí:
„Jde o aršík se dvěma otisky razítka Prag 1 Praha 1 10e 7. VI. 43 – 17“, s připojeným podrobným fotoatestem Gilbert a fotoatestem Mahr. Podle nejnovějších výsledků zkoumání se však musí vycházet z toho, že pravé razítkované Heydrichovy aršíky neexistují; dle našich vědomostí je však znám minimálně ještě jeden razítkovaný aršík. Také tento aršík může mít padělané razítko, proto dražíme tento nepochybně krásný kus bez jakéhokoliv práva na reklamaci.“
Takto korektně popsaný aršík pak nabízí za vyvolávací cenu 5 tisíc marek (tedy o 80 % nižší než v aukci Feldmanově), což zhruba odpovídá ceně neupotřebeného aršíku nižší jakosti na tuzemských aukcích.
Výskyt těchto dvou aršíků se stejným razítkem (Praha 1 s rozlišovacím písmenem 10e) různého data přitom nasvědčuj, že toto razítko je s největší pravděpodobností v soukromých rukách, a lze tedy očekávat, že jím padělatelé opatřili více svých výrobků“, samozřejmě nejen Heydrichových aršíků. A to by mohlo být skutečné vysvětlení, proč byl k nesporně pravé známce z emise Pošta československá 1919, o níž hovoříme v úvodu, připojen padělaný Gilbertův atest. Ve spojení s nepochybně pravou známkou má sloužit jako vějička odvádějící pozornost od falešných atestů stejného druhu, tentokrát však připojených ke známkám padělaným.“ Celé věci je třeba věnovat nejvyšší pozornost i proto, že nepochybně jde o důsledek činnosti padělatelské domy působící v současné době na našem území. Výskyt padělaných fotoatestů mezinárodně uznávaného znalce A. Gilberta by pak ve spojení
s padělanými známkami mohl způsobit sběratelům a investorům nepředstavitelné škody. Ve spolupráci s dalšími našimi znalci, badateli a obchodníky se nám však podařilo ke srovnávacím účelům shromáždit dostatečné množství zaručeně pravých atestů A. Gilberta ze všech údobí jeho znaleckého působení, takže se sběratel é v případě pochybností mohou obrátit na Filatelistickou zkušebnou, kde jim i v této věci ochotně poskytneme konzultaci.