Spojené typy 40 h OR 1920 s Řz 13 3/4 – jsou ale pravé?
František Beneš
Brunnerova emise s ženskou postavou trhající okovy asi nejlépe vystihuje všeobecné nadšení ze vzniku Republiky československé, jednoho z nástupnických států habsburské monarchie, jejímž posledním počinem bylo rozpoutání Velké války. Tu by si měli připomenout všichni, kdo dnes nostalgicky vzdychají po údajných starých zlatých časech, či dokonce blouzní o obnovení monarchie. Naši předkové to viděli jinak a Osvobozená republika, zbavující se třistaletých pout, je toho výstižným symbolem.
Jako jediná z řady emisí z let 1920 až 1923, souhrnně označovaných jako Alegorie, nese politický podtext, a nad to je i výtvarně zdařilá, takže není divu, že jí sběratelé věnovali od počátku pozornost. Z dobové literatury však víme, že poznatky přibývaly poměrně pomalu, a i když badatelé popisovali označení tiskových desek, identifikací jejich polí se nezabývali. Ještě překvapivější je, že sice našli a popsali dlouhou řadu deskových vad a tiskových nahodilostí, druhem a rozměrem zoubkování se vesměs zabývali jen okrajově.
Kaplánkův katalog z roku 1931 uvádí jako standardní Hz 14 a známky nezoubkované, zatímco o Řz 13 ¾ se vyslovuje jen v poznámce, a to jen u několika hodnot. Typy u hodnoty 40 h nepopisuje vůbec.
Hirschova a Fraňkova monografie z roku 1935 už typy u hodnoty 40 h uvádí.
Novotného příručka z roku 1970 uvádí spojené typy, i když bez konkrétního ocenění (a s chybou v popisu – místo Hz 13 ¾ má být Řz 13 ¾). Přesto z ní můžeme soudit, že autor spojené typy znal a katalogizoval ve třech variantách zoubkování – Hz, Řz a ležmý hřeben.
V tomto duchu o nich hovoří i 2. díl Monografie čs. známek z roku 1971 (byť v závorce na konci odstavce o I. typu poněkud nesrozumitelně).
Toto velmi pozvolné pronikání informace o existenci dvou typů do katalogů a monografií je v kontrastu se skutečností, že první zpráva o nich byla publikována už před více než 90 lety! Víme to díky mravenčí práci Josefa Chudoby, který ve své Monografii (40. díl) uvádí i soupis článků na toto téma – a jako první německy psaný článek K. F. Pešáka v časopisu Donau Post č. 29 z roku 1925. Po něm následovala dlouhá řada dalších.
Všechny uvedené novější prameny tedy znají existenci spojených typů hodnoty 40 h a popisují jejich výskyt v Hz, Řz a ležmém Hz. Nevyjadřují se však, ze které konkrétní tiskové desky mají pocházet. Studium emise však pokračovalo, a to zejména na půdě Společnosti sběratelů československých knihtiskových známek SČF (věnoval se mu např. J. Chvalovský a F. Hroch). Díky němu bylo postupně identifikováno a popsáno 11 tiskových desek (a výskyt dvanácté se předpokládá). Na rozdíl od poznatků prvorepublikových a poválečných sběratelů ti nedávní a současní umějí rozpoznat nejen desku, ale i určit její jednotlivá pole. Díky tomu víme, že spojené typy se nacházejí na arších vytištěných z páté desky, na které se nachází 99 známek vzácnějšího I. typu (s 9 lístky) a na ZP 96 jedna známka běžného II. typu (s 10 lístky). Právě tato známka v kombinaci se ZP 86, nebo 95, nebo 97 tvoří spojené typy.
Kontrolních znaků ZP 96/5 je více, k nejpoužívanějším patří tečka dole na písmeni B v monogramu a tečka na vodorovné lince v pravé číslici 4.
Tyto znaky však známka nad počitadlem 24.- zkoumané dvoupásky nenese. Naopak vykazuje znaky ZP 96 první tiskové desky, na které se nacházejí výhradně známky II. typu, tedy s 10 lístky. Sousední známka zkoumamné dvoupásky však má pouze 9 lístků, přičemž příslušné místo chybějícího lístku nevykazuje znaky dodatečného zabarvení.
Dvoupáska má řádkové zoubkování, které však u známek z první tiskové desky nebylo dosud doloženo.
Její pravost je ověřena dvěma nejznámějšími znalci působícími od třicátých do šedesátých, resp. osmdesátých let, J. Mrňákem a R. Gilbertem.
Teď už tedy víte vše potřebné, abyste se mohli zamyslet nad otázkou položenou v titulku. Napište nám svůj názor! Uzávěrku jsme stanovili do 20. srpna.