PDF verze -> Sto let od konce německé kolonizace v Pacifiku (PDF, 600 kB)
František Beneš
To, že Německé císařství mělo kolonie, filatelisté samozřejmě dobře vědí. Vždyť v každé klukovské sbírce byla alespoň jedna zelená nebo červená známka s kouřící válečnou lodí, malý obdélníček na výšku, a kdo měl jinou barvu, nebo dokonce větší obdélník na šířku, ten už měl něco! Názvy v záhlaví vyvolávaly romantické představy, nejvíce ty ze vzdálených tichomořských ostrovů Německá Nová Guinea, Mariany, Karolíny, Marshallovy ostrovy nebo Samoa. Jejich německá kolonizace započala před 130 lety a neměla dlouhého trvání – prakticky skončila v roce 1914, krátce po vypuknutí Velké války, de iure pak Versailleskou smlouvou o pět let později.
Německé císařství vzniklo až v roce 1871, do té doby (a částečně formálně i potom) bylo – k radosti dnešních filatelistů a numismatiků – rozdrobeno na velký počet suverénních monarchií a městských států, zaměstnaných po většinu času vzájemnými rozbroji, nanejvýš evropskou politikou, takže rozmach zámořských koloniálních snah (až na málo významné výjimky) propásly o dobrá čtyři století. Psychologicky to ani moc nevadilo, protože německé zájmy byly vždy obráceny na východ Evropy, a navíc četné německé panující rody byly tradičním dodavatelem ženichů a nevěst pro jiné země, takže německá krev kolovala – a někde i převažovala – v žilách snad všech panovnických rodů Evropy, od Británie po Rusko a od Skandinávie po Řecko, včetně těch tradičních koloniálních.
Dánský král Kristián IX. (panoval 1863 – 1906), původním jménem Christian von Schleswig-Holstein-Sonderburg-Glücksburg, byl vlastně po obou rodičích Němec; narodil se ve Šlesvicku jako čtvrtý syn vévody Fridricha Viléma Šlesvicko-Holštýnského (vedlejší větev dynastie Oldenburků) a princezny Luisy Karoliny Hesenské (pro nás je zajímavé, že Šlesvicko-Holštýnsko, Oldenbursko i Hesensko byly známkové země). Na dánský trůn usedl díky sňatku s dcerou hesenského lankraběte Viléma (opět staroněmecký stát) Luisou Hesensko-Kasselskou, která byla po matce neteří bezdětného dánského krále Kristiána VIII.
Matkou švédského krále Gustava VI. (vládl 1950 – 73) byla německá princezna Viktorie Bádenská, za ženu si vzal dceru pruské princezny Luisy. Matkou současného krále Karla XVI. (panuje od 1973) byla německá princezna Sibilla Sasko-Kobursko-Gothajská.
Babičkou norského krále Karla IV. (panoval 1860 – 72) byla princezna Augusta Bavorská, za ženu si vzal vnučku princezny Vileminy Pruské. Jejich syn král Oskar II. (panoval 1872 – 1905) si vzal za manželku německou princeznu Žofii Nassavskou. Protože v té době trvala personální unie se Švédskem, byli oba i švédskými králi. Současná norská královská dynastie vzešla z německé panovnické rodiny Oldenburků, resp. jejich větve Glücksburků.
V Belgii vládne od počátku (1831) dynastie Sasko-Kobursko-Gothajská. Jejím zakladatelem byl Leopold I., princ ze staré německé panovnické rodiny (a strýc britské královny Viktorie i jejího manžela Alberta). V panovnické linii se později objevují jména dalších německých rodů, např. Hohenzollernové a Wittelsbachové či rakouští Habsburkové.
V Nizozemsku vládne dynastie Oranžsko-Nasavská, v jejímž rodokmenu najdeme řadu německých šlechtických rodů. I proto jsou dvě panovnice počítány k dynastiím jiným – Meklenburské (královna Juliána; vládla 1948 – 80; jejím otcem byl německý kníže Jindřich Meklenburský) a Lippe (královna Beatrice; vládla 1980 – 2013; jejím otcem byl německý kníže Bernard Lippe-Biesterfeld). Rovněž Beatrice si vzala Němce, diplomata Klause von Amsberg.