Protektorát – padělky vzácných materiálů ke škodě sběratelů

Protektorát – padělky vzácných materiálů ke škodě sběratelů

František Beneš

Známky protektorátu Čechy a Morava se těšily největšímu zájmu sběratelů vlastně především v neblahé době jeho existence. Po válce se od nich filatelisté celkem pochopitelně odvrátili a po roce 1948 byly dokonce odsunuty do „ilegality“ jaksi z moci úřední. Jako mnohé za socialismu, i toto nepostrádalo tragikomické rysy, kdy jsem jako vedoucí obchodního oddělní Pofisu v polovině 80. let korespondoval s právníky Federálního shromáždění, zda je přípustné, abychom do nově obnovených aukcí zařazovali doklady holocaustu, konkrétně korespondenci vězňů terezínského ghetta a s tím související balíkovou připouštěcí známku. Nějaký hodný pracovník FS mi tehdy písemně odpověděl, že jeho odbor sice není kompetentní k vykládání předpisů o propagaci nacismu, ale že zmíněné doklady za ni nepovažuje. A to byl první krok postupného obnovení „oficiálního“ obchodování s materiály z let 1939-45 u nás.

Po roce 1989 se pak ledy prolomily zcela a po dlouhém údobí prohibice se ceny lepších položek vyšplhaly na mnohonásobek. Roli jistě sehrálo i to, že protektorátní známky vede katalog Michel jako německé a tamní mohutný trh ochotně nasál obrovské množství zejména razítkovaných známek, mezi nimiž prim hrála první přetiskové série, a pak známky s kupony, spojkami a deskovými značkami a čísly všech vydání. Tenhle v Německu do té doby jen málo vídaný materiál po léta nacházel kupce, vlastně až do doby kdy se ukázalo, že za jeho přísunem stojí několik českých padělatelů, kteří opatřují známky bez lepu (a vykoupané s nálepkou) otisky ukradených nebo padělaných razítek. Šlo o tak mohutná množství, že jednu dobu jistý pan Č. po burzách a obchodech vykupoval první přetiskovou sérii dokonce i s rezovými skvrnami, tu pak padělatelé chemicky „odrezili“ v chlorovém roztoku, zesvětlený papír ztmavili koupáním v čaji nebo kávě, orazítkovali – a někdy dokonce opatřili znaleckou značkou (zpravidla Gilbert). Papír sice ztmavili, ale chlor zesvětlil barvy známek, a právě to způsobilo, že si němečtí zákazníci začali klást otázku, zda je čeští dodavatelé netahají za nos – a odběr se postupně zastavil.

Po těchto počátečních dobách „hojnosti“ si padělatelé samozřejmě nechtěli zvykat na nastalý půst, a tak se přeorientovali na zákazníky tuzemské. Ti však o razítkované známky neměli zpravidla zájem, a tak bylo třeba dodávat jiný materiál. Z metody „velký obrat – malý zisk“ (i když v popsaném případě šlo spíš o ideální metodu „velký obrat – velký zisk“) přešli na „malý obrat – velký zisk“, spočívající v prodeji vzácných známek, zejména balíkové připouštěcí známky Terezín v blocích či dokonce celých arších a pak nejdražšího aršíku – legendárního Heydrichova. Kupců na takové zboží jistě není mnoho, ale že se najdou, ukážeme na následujícím případu.

Minulý měsíc se na mě obrátil Ing. S., sběratel ze Slovenska, že by potřeboval ověřit arch terezínských známek a Heydrichův aršík, který má i s původní obálkou. Šlo o tak vzácný materiál, že nelitoval cesty a přivezl mi jej ukázat osobně. Vyhradil si na to dostatek času, ale – jak se ukázalo – zbytečně. Rozpoznat, že jde o padělky ke škodě sběratelů, totiž trvalo jen pár okamžiků, stačilo krátce se podívat lupou.

Arch terezínských známek byl ve skutečnosti dobře známý padělek ve velkém nabízený na světovém webovém portálu ebay, odkud jej tuzemští podnikavci přeprodávají na prodejní stránce aukro. Poznat jej lze na první pohled – obraz levé horní rohové známky je namontován mírně šikmo (už jsem o tom několikrát psal – ale, jak je vidět, je třeba to opakovat).

Jde zjevně o novodobý výrobek. Pro zvýšení jeho důvěryhodnosti byl tuzemským prodejcem adjustován na černém listu papíru, na jehož zadní straně byl přilepen lístek papíru s textem o jeho údajném původu, s datem VI/1946, tedy dlouho, dlouho před vznikem padělku. Lístek je mimochodem důkazem, že v popsaném případu nejde o nedopatření nebo omyl, ale o jasný podvod.

Jestliže uvedený arch jsem v podobné souvislosti viděl už několikrát, další předložená položka byla pro mě novinkou. Šlo o Heydrichův aršík s obálkou, který byl rovněž padělkem ke škodě sběratelů.
Obraz známky aršíku byl zhotoven na barevné kopírce (nejspíš z běžné známky archového vydání), jak je vidět na zvětšeném detailu. Na kopírce vzniklo i číslo aršíku.

Padělané je samozřejmě i zoubkování. Zhotoveno bylo jednoduchým nástrojem, možná hřebíkem s uříznutou špičkou, což způsobilo nápadné protlačení okrajů perforačních otvorů, což je dobře vidět ze zadní strany.
Pro zvýšení důvěryhodnosti padělatel svůj výrobek vybavil i obálkou. Na rozdíl od aršíku, u nějž měl představu o jeho podobě například z vyobrazení v katalogu, u obálky nevěděl, jak má vypadat, a tak zjevně improvizoval. Číslo se mu nepodařilo pořádně provést, ale obálku asi neměl čím nahradit, a tak ji připojil s číslem značně neúplným.

Vrcholem puntičkářství pak bylo, že padělatel do obálky vložil k aršíku i stejně velký list průsvitného papíru, o čemž se zjevně rovněž dočetl v literatuře. Aršík jím „chráněný“ vidíme na obrázku.
Přes všechnu pečlivost padělatele vidíme, že je jeho výrobek značně nedokonalý a ostražitý sběratel by si měl s jeho odhalením snadno vědět rady – stačilo se podívat lupou.

Přesto byly arch i aršík prodány za nemalou cenu a kupující tak utrpěl citelnou škodu. Když jsem se ho ptal, jak se mohl nechat tak oklamat, jen si smutně povzdechl, že prodávající působil naprosto důvěryhodně, byl to starší pán se dvěma akademickými tituly, prodávající známky na aukru, kde se seznámili. K provedení obchodu se pak osobně sešli v Praze.

Druhý den mi mailem napsal, že šlo o PhDr. Mgr. F. P. ze Sušicka a poslal mi jeho adresu a telefon. Prodávajícímu jsem zavolal, abych do článku uvedl i jeho vyjádření. Potvrdil mi, že k obchodu skutečně došlo, známky prý koupil od dnes už zesnulého sběratele z Letňan a na transakci dokonce prodělal, protože když si vezl peníze za prodej od Ing. S., zapomněl tašku s nimi v autobusu, takže jako důchodce by je teď stejně neměl z čeho vrátit…

A to je konec téhle historie, k jejímuž počátku můžeme říci, že slepá touha po něčem je špatný rádce – a že každý filatelista by měl v kapse nosit lupu, aby se podíval, co vlastně kupuje. A samozřejmě, že radit se znalcem by se měl před tím, než zaplatí, a nečekat, až v něm začne hlodat červík pochybností!

Pozn.: Jména a adresy obou zmíněných účastníků transakce máme v redakci k dispozici.

100 nebo 127 let Zemědělského muzea?

100 nebo 127 let Zemědělského muzea?

František Beneš

Název emise: Národní zemědělské muzeum – 100. výročí založení
Den vydání: 19. září 2018
Hodnota: 27 Kč; č. 997 (ČP)
Rozměr známk. obrazu: 40 x 23 mm
Výtvarný návrh: Josef Dudek
Rytec: Bohumil Šneider
Druh tisku: OTr+HT
Papír: fl-an-OF; Tisk: PTC Praha
Tisková forma: 2x 50
Náklad: 1 mil.
Tisk FDC: OTp v barvě černé; PTC Praha; Náklad: 3.300

Continue reading 100 nebo 127 let Zemědělského muzea?

Nenápadné vzácnosti

Nenápadné vzácnosti

František Beneš

Mundus vult decipi, ergo decipiatur – Svět chce být klamán, nechť tedy klamán je, říkali staří latiníci, a tahle moudrost se nevyhýbá ani našemu oboru. Vidíme to ve sbírkách a exponátech, kde se to na celém světě hemží soukromými výrobky vydávanými za „nouzové emise“ nutné k zajištění poštovního provozu, ve skutečnosti zhotovenými podnikavci za účelem namaštění kapsy a prodávanými samozřejmě s příslušnými legendami a pověstmi. Už od počátků filatelie v sedmdesátých letech předminulého století dodnes se je jejich tvůrci snažili a snaží vecpat do katalogů, což se jim mnohdy podařilo, a mnohé z nich v nich straší dodnes – ty československé nevyjímaje. Co se povedlo u známek, výrobci zopakovali i u celistvostí, jejichž velká hodina nastala s rozvojem důrazu na poštovně-historické hledisko v šedesátých letech minulého století, a tak byly ze starých zásob vytaženy nejrůznější výrobky z ochoty, vydávané nyní za skutečně přepravené zásilky, někdy v původním stavu, jindy „přizdobené“ dopsáním adresy, dolepením R- a/nebo Ex- nálepky, dotištěním razítka apod. Dobře to nyní ukazuje Hynek Trnka v seriálu o letecké poště, ale příklady bychom nalezli i u mnoha dalších druhů známek. Je přitom s podivem, jak málo pozornosti je věnováno dokladům, u jejichž vzniku je filatelistický vliv prakticky vyloučen – tedy těm, které nebyly určeny adresátům a zůstaly poště. Takových dokladů je řada, a já z nich teď chci upozornit na frankované formuláře, které vznikají vlastně dosud – a skoro nikdo se o ně nezajímá. Přitom jde leckdy o úžasné frankatury, které by na běžných celistvostech nutně budily podezření z filatelistického vlivu, tady však mají nepochybný ryze poštovně-provozní původ.
Continue reading Nenápadné vzácnosti

Protektorátní dopisnice Spěšná zpráva / Jsem na živu

Protektorátní dopisnice Spěšná zpráva / Jsem na živu

František Beneš

K málo zmiňovaným tragédiím druhé světové války patří civilní oběti spojeneckého bombardování na území protektorátu a zabraného pohraničí. Nálety na vojenské a strategické cíle započaly už roku 1943 (cílem byla Plzeňská Škodovka, zasaženy však byly Dobřany), ve větší míře probíhaly v roce 1944 a k poslednímu „západnímu“ došlo jen dva týdny před německou kapitulací (Praha), „východní“ (sovětské) probíhaly i v den kapitulace a dokonce i v den následující (Mladá Boleslav). Vlivem okolností a omylů došlo v řadě případů i k zasažení cílů civilních, při nichž zahynuly tisíce československých občanů (vycházíme-li z všeobecně přijímaného stanoviska, že právní kontinuita ČSR nebyla přerušena; přesný počet obětí nebyl zjištěn, uváděna jsou čísla od 6.400 do 7.500).
To samozřejmě ve „zbrojnici a zásobárně Říše“ mezi obyvatelstvem vyvolávalo znepokojení a obavy o osudy blízkých. Protektorátní pošta proto po vzoru pošty německé zavedla zvláštní dopisnice (červenou pro civilní obyvatelstvo a zelenou pro styk s příslušníky ozbrojených složek), kterými bylo možné podávat stručné zprávy o osudu přeživších tyto nálety (a případně i vojenské operace). Dopisnice byly vydávány a přepravovány bezplatně, a to co nejrychleji – pokud to dovolovaly okolnosti, byl jejich obsah adresátům dokonce tlumočen telefonicky.
Continue reading Protektorátní dopisnice Spěšná zpráva / Jsem na živu

„Nouzové“ použití leteckých známek I. emise

„Nouzové“ použití leteckých známek I. emise

František Beneš

V minulém čísle jsme v seriálu H. Trnky o leteckých celistvostech první republiky přinesli vyobrazení dvou ústřižků průvodek vyplacených známkou 14 Kč prvního provizorního leteckého vydání. Oba pocházejí z pošty Horní Jindřichov (tehdy s názvem Horní Hennersdof), obce v těsném sousedství Rumburka, jehož je nyní součástí. V letech 1920/21 tu žilo asi 2.600 obyvatel, tedy dvojnásobek současného počtu – na rozdíl ode dneška však před bezmála sto lety šlo především o Němce. Průmyslová i dílenská výroba způsobovaly, že odtud byly odesílány balíkové zásilky s vysokým výplatným (roli jistě hrálo i bezprostřední sousedství s Německem). Zdejší pošta zápasila s nedostatkem známek vyšších hodnot, což naznačuje ústřižek průvodky z 15. 10. 1920, na níž je vyznačeno, že výplatné 15 Kč bylo uhrazeno hotově (obrázek je ze sbírky znalce J. Chudoby).
Continue reading „Nouzové“ použití leteckých známek I. emise

Sešitek se samolepicími známkami věnovanými lokomotivám

Sešitek se samolepicími známkami věnovanými lokomotivám

František Beneš

Název emise: Svět na kolejích II
Den vydání: 5. 9. 2018
Hodnota: 152 Kč (známkový sešitek 4x 2 ks samolepicích písmenových známek „A“ = 19 Kč)
„A“ – parní lokomotiva „třistapětašedesátka“; kat. č. 995
„A“ – motorový vůz „Stříbrný šíp“ ; kat. č. 996
Rozměr známkového obrazu: 50 x 29 mm
Rozměry sešitku: 122 x 79 mm
Výtvarný návrh: Petr Ptáček
Druh tisku: plnobarevný OF; Tisk: PTC Praha
Tisková forma: 4x (4x 2 známky)
Náklad: 150.000 sešitků (prvotní náklad)
FDC: digitální tisk; PTC Praha; Náklad: 3 500 sérií

Continue reading Sešitek se samolepicími známkami věnovanými lokomotivám

Modrý Mauritius – bez fronty

Modrý Mauritius – bez fronty

František Beneš

Už se stalo vlastně tradicí, že na výstavách PRAGA se největšímu zájmu návštěvníků těší nejslavnější světové rarity, tedy první známky ostrova Mauritius s nápisem Post Office. Na jejich zhlédnutí jsou ochotni vystát dlouhé fronty, jak jsme mohli vidět před deseti lety i na výstavě letošní.
Continue reading Modrý Mauritius – bez fronty

Japonci mají naše známky rádi

Japonci mají naše známky rádi

František Beneš

Že mají v Japonsku naše známky úspěch, jsem se přesvědčil při každé návštěvě téhle vzdálené ostrovní země, a také jsem o tom už několikrát psal ve Filatelii. Asi poprvé, když jsem tlumočil vzpomínky Zdeňka Prokopa, našeho služebně nejstaršího filatelistického obchodníka (F9/1999), díky němuž v Japonsku vyšla řada příležitostných tisků s rytinami Josefa Herčíka. A potom, když jsem popisoval dvě nádherná muzea v Tokiu – poštovní a filatelistické (F2 a 3/2017). Nejde přitom jen o známky nejnovější, v Japonsku žijí i sběratelé našich známek z údobí první republiky, a dokonce jsou mezi nimi i zdatní hradčanáři, z nichž Kenichi Takaku svůj exponát vystavil na PRAGA 2018, kde za něj získal zlatou medaili.
Continue reading Japonci mají naše známky rádi

100 let Poštovního muzea – a tři jeho zasloužilí ředitelé

100 let Poštovního muzea – a tři jeho zasloužilí ředitelé

František Beneš

Název emise: 100 let Poštovního muzea – aršík
Den vydání: 8. srpna 2018
Hodnota aršíku: 69 Kč (celkem 3 zn.); kat. č. A988/90
Hodnoty známek:
19 Kč – č. 988 – Václav Dragoun
23 Kč – č. 989 – Jiří Karásek
27 Kč – č. 990 – Pavel Čtvrtník
Výtvarný návrh: Jan Maget a Eva Hašková
Rytec: Václav Fajt
Rozměry aršíku: 175 x 116 mm (známek: 26 x 40 mm)
Tisk: Poštovní tiskárna cenin, Praha
Druh tisku: OTp kombinovaný s plnobarevným OF
Tisková forma OTp: 1 AP (AP: 3 různé známky)
Náklad: 53.000 aršíků
FDC: všechny OTp, v barvě černé
Tisk: PTC Praha; Náklad: 3 600 sérií

Continue reading 100 let Poštovního muzea – a tři jeho zasloužilí ředitelé

Nejdražší dopis světa na aršíku k výstavě PRAGA

Nejdražší dopis světa na aršíku k výstavě PRAGA

František Beneš

Název emise: Bombajský dopis – aršík
Den vydání: 8. srpna 2018
Hodnota: 59 Kč; kat. č. A987
Výtvarný návrh: Kamil Knotek
Rozměry aršíku: 160 x 108 mm
Rozměry známky: 50 x 40 mm
Tisk: Poštovní tiskárna cenin, Praha
Druh tisku: plnobarevný OF
Tisková forma: 3 AP; vychází ve dvou úpravách: standardní – s běžným rámcovým zoubkováním kolem známky a dárkové – s perforací protaženou nad známkou do horního okraje aršíku, čímž vznikl kupon, na němž je provedeno číslování
Náklad: 55.000 aršíků ve standardní úpravě, 15.000 aršíků v dárkové úpravě
FDC: digitální tisk; Tisk: PTC Praha; Náklad: 4.000

Continue reading Nejdražší dopis světa na aršíku k výstavě PRAGA